ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.550.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 550/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. května 2010 o dovolání obviněné I. L . proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 302/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 35/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 5 T 35/2009, byla obviněná I. L. uznána vinnou pod bodem I. rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zák. a pod bodem II. rozsudku trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a byla odsouzena podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podala odvolání obviněná proti výrokům o vině a trestu a státní zástupkyně proti výroku o trestu v neprospěch obviněné. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 302/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek ve výroku o trestech ohledně obviněné I. L. a spoluobviněného I. L. a podle §259 odst. 2 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že odsoudil obviněnou I. L. podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, k jehož výkonu ji podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Městský soud v Praze tímto rozsudkem dále zamítl odvolání obviněné I. L. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 302/2009, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná je přesvědčená, že soudy dospěly k nesprávnému závěru, že spáchala trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zák. Namítla, že předmětný batoh byl její, což by údajně prokázal důkaz záznamem kamerového systému, který však nebyl proveden před soudem prvního ani druhého stupně. Poukázala na rozporné závěry v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Obviněná zpochybnila výpověď svědka M. T., policisty, který údajně viděl, že batoh někomu strhla z ramene. Obviněná je proto přesvědčena, že v trestním řízení nebylo přesvědčivě prokázáno, že spáchala trestný čin, stejně tak nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly vazby mezi obviněnými, jejich organizovanost a plánování trestného činu. Je přesvědčena, že nesprávným postupem soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Namítla, že skutková zjištění jsou neúplná a že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. K trestnému činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. namítla, že žádné platební karty u ní nebyly nalezeny. I v tomto případě nebyly podle ní provedeny všechny potřebné důkazy.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněná uplatnila námitky, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná ve skutečnosti zpochybnila správnost skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a namítla též nedostatečný rozsah dokazování. Za relevantní námitku nelze považovat ani námitku obviněné, že soudy neaplikovaly zásadu in dubio pro reo, neboť jde o zásadu, která se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k hmotně právnímu posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že v trestním řízení nebylo porušeno ani právo obviněné na spravedlivý proces. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněná učinila obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním, proti způsobu hodnocení důkazů a proti rozsahu provedeného dokazování. Obviněná popřela svou vinu s tím, že nebyly provedeny všechny důkazy potřebné k spolehlivému prokázání její viny, především namítla, že nebyl proveden důkaz záznamem kamerového systému. Zpochybnila také výpověď policisty M. T. a je přesvědčena, že z provedeného dokazování nelze dovodit závěr o vazbách a organizovanosti s ostatními spoluobviněnými . Těmito námitkami však napadla skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. K námitce obviněné týkající se porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud dodává, že jde o procesněprávní zásadu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru.
Obviněná směřovala řadu svých námitek proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že s poukazem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nejsou přípustné námitky proti odůvodnění rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání. Nejvyšší soud neshledal ani porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Je zjevné, že soudy nižších stupňů postupovaly při hodnocení důkazů v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., a učinily skutková zjištění, o nichž nejsou pochybnosti a své závěry přesvědčivým způsobem odůvodnily.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice formálně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněné I. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek