ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.675.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 675/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. srpna 2010 o dovolání obviněné I. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 456/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 50/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 456/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 1 T 50/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněná I. K. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 1 T 50/2008, uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3, 4, písm. a) tr. zák. a byla odsouzena podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1, 2 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného stanovení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti, aby během zkušební doby uhradila škodu podle svých sil a možností. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu poškozené společnosti ALLIANZ pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částkou 429.933 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost ALLIANZ pojišťovna, a. s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 456/2009, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou I. K. vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsoudil ji podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jí výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti ALLIANZ pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částku 429.933 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost ALLIANZ pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3 se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněná podala proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, a to, že v posuzované věci skutečně došlo k nehodě, avšak její následky nebyly takového rozsahu, jak bylo uvedeno v žádostech o poskytnutí pojistného plnění. Na zjištěný skutkový stav věci pak odvolací soud podle obviněné nesprávně aplikoval ustanovení §250a odst. 2, 3 tr. zák. Pokud tedy ze skutkových zjištění vyplývá, že k dopravní nehodě skutečně došlo, je otázkou, na základě čeho dospěl odvolací soud k závěru o její vině trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák., když rozsah poškození jejího vozu odpovídá zjištěním učiněným Policií České republiky. Je proto přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to včetně posouzení, že trestný čin byl spáchán ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněná uvedla, že z oznámení škodné události ze dne 29. 6. 2006 jednoznačně vyplývá, že je učinila samostatně. Podle názoru obviněné skutkový stav věci neodpovídá právnímu posouzení trestného činu spáchaného ve spolupachatelství a tento závěr je pouze spekulací odvolacího soudu. Z těchto důvodů se domnívá, že ji nelze odsoudit ani k náhradě škody v celkové výši, která měla být vyplacena všem třem účastníkům nehody, protože výše odškodnění je závislá na úvaze pojišťovny. Nelze proto ani uvažovat o úmyslu způsobit škodu oznámením škodné události.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010 sp. zn. 61 Too 456/2009, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 1 T 50/2008. Další postup dovolacího soudu nenavrhla.
Nejvyšší státní zástupkyně se nevyjádřila k dovolání před konáním neveřejného zasedání.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Obviněná byla uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu a takovým činem způsobí škodu nikoli malou.
Ustanovení §250a tr. zák. o pojistném podvodu obsahuje v odstavcích 1 a 2 dvě samostatné skutkové podstaty. První z nich naplní ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, na rozdíl od skutkové podstaty podle druhého odstavce, kterou naplní ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu.
Úmyslné vyvolání pojistné události je takové jednání pachatele, kterým úmyslně způsobí konkrétní skutečnost, ze které vzniká povinnost pojistitele poskytnout plnění (např. záměrně havaruje s pojištěným automobilem, proražením hráze rybníka způsobí zatopení pojištěné nemovitosti apod.).
Podkladem odsuzujícího výroku odvolacího soudu se stalo zjištění, že obviněná I. K.: „po předchozí dohodě s odděleně stíhanými obviněnými M. N. a M. K. v úmyslu vylákat pojistné plnění z řetězové dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 26. 6. 2006 kolem 20:45 hodin v P., ul. V K., v úrovni sloupu veřejného osvětlení č. 013758, obviněná dne 4. 7. 2006 oznámila tuto událost prostřednictvím vyplněného formuláře „Oznámení škodní události“ na pracovišti likvidace pojistných událostí společnosti ALLIANZ pojišťovna, a. s., v Praze 9, ul. Kolbenova č. 5a, čímž uplatnila nárok na pojistné plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ze smlouvy vztahující se k vozidlu původně spoluobviněného M. N. u pojišťovny ALLIANZ, a. s., kterou uzavřela u této pojišťovny jeho manželka D. N., když pojistná událost byla vedena pod, a ke vzniku škody způsobené na osobním motorovém vozidle, které řídila, a to tov. zn. PEUGEOT 406, mělo dojít tak, že do jejího motorového vozidla narazilo zezadu osobní vozidlo tov. zn. NISSAN ALMERA, řízené obviněným M. N., přičemž uplatněné poškození na vozidle v důsledku nahlášené dopravní nehody bylo obviněné vyplaceno dne 13. 9. 2006 pojistné plnění společností ALLIANZ, a. s., v celkové výši 38.501,- Kč, ačkoliv následně bylo znaleckými posudky zjištěno, že uvedená poškození všech vozidel jsou z technického hlediska nepřijatelná pro popsaný průběh dopravní nehody a nekorespondují s popisovaným průběhem dopravní nehody, čímž vyplacením plnění všem původně spoluobviněným vznikla společnosti ALLIANZ pojišťovna, a. s., škoda ve výši 429.933,- Kč.
Ze zjištěného skutkového stavu věci nelze dovodit skutečnost, že obviněná úmyslně vyvolala pojistnou událost, když z popisu skutku je zjevné, že k dopravní nehodě, a tedy k pojistné události, skutečně došlo. Ze skutkových zjištění naopak vyplývá, že obviněná pouze uplatnila vyšší škodu způsobenou na vozidle, než k jaké mohlo reálně dojít při dopravní nehodě tak, jak byla popsána ve skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně.
Obviněná namítla, že odvolací soud dospěl k závěru, že k dopravní nehodě skutečně došlo, a na takto zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval ustanovení §250 odst. 2, 3 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud pochybil, když dospěl k závěru, že obviněná úmyslně vyvolala pojistnou událost a tímto činem způsobila na cizím majetku škodu nikoli malou, tedy že se dopustila trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. Pro takovou právní kvalifikaci je vyžadováno, aby jednání pachatele vedlo cíleně ke způsobení pojistné události, a tím i k záměrnému vyvolání povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Takové skutkové okolnosti však nevyplývají ze skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, ani z odůvodnění tohoto rozsudku. Naopak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že: „o tom, že k drobné kolizi došlo, pochybnost nemá. Jednoznačně však zastává názor, že následky této kolize byly zveličeny v důsledku docílit výrazného pojistného plnění“ (viz č. l. 643 spisu). Z provedeného dokazování, především ze znaleckého posudku z oboru dopravy a strojírenství, který vypracoval znalec Ing. Tomáš Strouhal, totiž vyplývá, že ke kolizi mohlo dojít uvedeným způsobem, nicméně je zpochybňováno, že předmětná kolize byla způsobilá vyvolat poškození vozidel takového rozsahu, který byl uplatněn v žádosti o poskytnutí pojistného plnění a že tedy obviněná spolu s dalšími dvěma účastníky dopravní nehody nahlásili pro účely pojistného plnění podstatně větší poškození na vozidlech, než ke kterému mohlo ve skutečnosti dojít. Při skutkovém stavu věci, který zjistil odvolací soud, obviněná při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé, popř. hrubě zkreslené údaje, by přicházela v úvahu právní kvalifikace skutku podle §250a odst. 1 tr. zák.
V posuzovaném případě je tedy podstatný skutkový závěr, zda dopravní nehoda byla obviněnou úmyslně vyvolána, a nemá proto charakter skutečné pojistné události a nárok na pojistné plnění z ní od počátku vůbec nevznikl, nebo zda k pojistné události sice došlo bez předchozího úmyslu obviněné, ta ale uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje o způsobené škodě, a to za účelem získání vyššího pojistného plnění.
Právní kvalifikace skutku má přitom zásadní význam i pro stanovení výše způsobené škody. Pokud totiž z provedeného dokazování vyplývá, že obviněná nahlásila pro účely pojistného plnění větší poškození vozidel, než ke kterému ve skutečnosti došlo, je trestně odpovědná za škodu, která odpovídá zvýšení částky, kterou pojišťovna proplatila na základě pojistné smlouvy, oproti částce, kterou by proplatila, pokud by bylo vycházeno ze skutečného poškození vozidel (srov. rozh. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 614/2002).
Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že dovolání obviněné I. K. je důvodné. Pokud bylo jednání obviněné posouzeno jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., Nejvyšší soud uvádí, že není vyloučen závěr, že by se obviněná I. K. dopustila trestného jednání ve spolupachatelství ani v případě, že pojistné plnění bylo vyplaceno na základě smlouvy vztahující se k vozidlu původně spoluobviněného M. N. Z provedeného dokazování je totiž zřejmé, že mezi účastníky dopravní nehody byla nutná vzájemná dohoda za účelem účinného uplatnění pojistného plnění každého z nich. Z logiky věci lze totiž předpokládat, že spoluobvinění se museli dohodnout na popisu průběhu nehody i na popisu rozsahu způsobených škod.
Městský soud v Praze jako soud odvolací tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „k nehodě došlo, její následky však nebyly takové, zejména pokud jde o rozsah a následky uváděné v žádostech o poskytnutí pojistného plnění“. Takový závěr však nemá oporu v provedeném dokazování a odvolací soud ani blíže neodůvodnil změnu ve skutkovém zjištění. Nejvyšší soud zjistil, že tento soud při veřejném zasedání dne 21. 1. 2010, v němž projednával odvolání obviněné I. K., neprovedl žádné doplnění dokazování a ve věci rozhodl tak, že zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy proto, že v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona, a poté ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl odsuzujícím rozsudkem.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací neprovedl při veřejném zasedání žádné doplnění dokazování tím, že by nějaký podstatný důkaz znovu provedl a ani neprovedl důkaz, který by nebyl proveden v hlavním líčení před soudem prvního stupně, a přesto se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Ten zjistil, že obviněná jednala „v úmyslu vylákat pojistné plnění ze smyšlené řetězové dopravní nehody“ a že tedy dopravní nehoda byla zinscenována obviněnou a původně spoluobviněnými M. N. a M. K. Naproti tomu odvolací soud aniž postupoval důsledně podle §259 odst. 3 tr. ř. dospěl k závěru, že „k dopravní nehodě došlo, její následky však nebyly takové, zejména pokud jde o rozsah a následky uváděné v žádostech o poskytnutí pojistného plnění“. Opakovaně dodal, že „nemá pochybnost o tom, že k drobné kolizi došlo, avšak jednoznačně zastává názor, že následky kolize byly zveličeny, aby bylo docíleno výrazného pojistného plnění. V tzv. skutkové větě rozsudku popsal jednání obviněné tak že: „Po předchozí dohodě s odděleně stíhanými M. N. a M. K. v úmyslu vylákat pojistné plnění z řetězové dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 26. 6. 2006 kolem 20,45 hod. v P., ul. V K.“.
Podle §263 odst. 7 tr. ř. z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám provedl ve veřejném zasedání.
Judikatura vychází z názoru, že pokud se odvolací soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně není oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, proč jsou skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, popřípadě k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout. V případě, že odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, nemůže po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozhodnout novým rozsudkem bez toho, že by nezbytné důkazy předtím zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem (srov. č. 20/1997 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost je třeba dodat, že Městský soud v Praze nijak blíže neodůvodnil změnu skutkového zjištění ani svůj závěr o právní kvalifikaci skutku. Ten odbyl jen tím, že nebylo zjištěno, že by obvinění jednali v rámci organizované skupiny.
Odvolací soud ponechal stranou svých úvah i to, že obviněná I. K. uplatnila nárok na pojistné plnění na základě pojištění za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ze smlouvy vztahující se k vozidlu původně spoluobviněného M. N. Tuto smlouvu uzavřela D. N., jeho manželka. Obviněná I. K. nebyla přímou účastnicí pojistné smlouvy, na jejímž základě došlo k neoprávněném plnění.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 456/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 1 T 50/2008. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci soud prvního stupně znovu posoudí všechny okolnosti ve smyslu vad vytýkaných tímto usnesením a znovu ve věci rozhodne. Soud prvního stupně je vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek