ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.694.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 694/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. srpna 2010 o dovolání obviněného M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 12 To 55/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 32 T 143/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 32 T 143/2007, byli obvinění M. L. a R. L. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., který podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že společně s další osobou dne 7. 5. 2007 v době od 19.00 hod. do 23.00 hod. v M., okr. P.-v. v areálu společnosti Scania Modletice 105, nezjištěným předmětem vypáčili kovový štítek zámku dveří a rozlomili cylindrickou vložku zámku dveří stavební buňky umístěné na pozemku, která slouží k uskladnění nářadí České všeobecné stavební společnosti, s. r. o., a odcizili odtud vrtačku Hilti TE76 – ATC v černém plastovém kufru, vrtačku Hilti TE2M 706 v černém plastovém kufru, elektrickou rozbrusku Hilti DC 230, vrtačku Hilti TE2M, elektrickou pilu Bosch zelené barvy a okružní pilu Herkules, čímž způsobili České všeobecné stavební společnosti, s. r. o., Praha 10, Teplárenská 601/7, škodu ve výši 22.000,- Kč a dále rozbrusku Alphatools a vrtací kladivo Extol, čímž způsobili D. C., škodu ve výši 600,- Kč, přičemž obviněný R. L. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 43 T 15/2004, uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 18. 6. 2005.
Obviněný M. L. byl odsouzen za tento trestný čin podle §247 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 12 To 55/2009, byla odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. L. prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. /správně má být zřejmě podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./, které má obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný v něm namítl, že soud založil výrok o vině jednak na tom, že došlo k vloupání do objektu v areálu společnosti Scania Modletice a že existuje konkrétní pachatel, který vloupáním způsobil škodu nikoli nepatrnou, a jednak v tom, že on a spoluobviněný R. L. se nacházeli v blízkosti místa činu, a že v době zadržení Policií ČR měli u sebe většinu věcí pocházejících z krádeže spáchané vloupáním do objektu společnosti Scania v Modleticích. Podle názoru obviněného je rozhodnutí soudu o jeho vině, ale i o vině spoluobviněného R. L. založeno pouze na pravděpodobnostní úvaze, přičemž ve skutkové i právní větě rozsudku soudu prvního stupně je popsána pouze objektivní stránka trestného činu a chybí závěr o zavinění ve vztahu k jednání a příčinné souvislosti. Podle obviněného soud nahradil nedostatek důkazů, které by svědčily o zavinění obviněných svévolnou konstrukcí o tom, že to byli právě obvinění, kteří se vloupali do objektu a odcizili tam nářadí. Obviněný uvedl, že skutková zjištění svědčí pouze pro to, že by jeho jednání mohlo být pouze trestným činem podle §252 tr. zák., pokud ovšem by tu byl následek dostatečné intenzity.
Obviněný dále namítl, alternativně i důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť původně mu byl uložen trestním příkazem podmíněný trest odnětí svobody a později poté, co státní zástupce podal proti trestnímu příkazu odpor a soud prvního stupně rozhodl rozsudkem v hlavním líčení, byl mu uložen nepodmíněné trest odnětí svobody. Obviněný to považuje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu za porušení čl. 8 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky 1) zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 12 To 55/2009, a pokud Nejvyšší soud shledá důvodnou jeho námitku pod bodem III. dovolání, navrhl, aby podle §261 tr. ř. per analogiam, 2) zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 32 T 143/2007, v celém rozsahu, neboť právní vady v něm obsažené poškozují i spoluodsouzeného R. L.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky obviněného v dovolání naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. z hlediska extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právním posouzením. Z neúplných skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž příčinou byla nedůslednost v postupu orgánů přípravného řízení trestního ve fázi provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů a při zajišťování stop na místě činu, nelze jednoznačně dovodit, že to byl obviněný M. L. a spoluobviněný R. L., kteří odňali věci z dispozice jejich majitelů. Nebylo totiž nijak vyvráceno, že odcizené věci se dostaly do jejich dispozice jiným způsobem.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265b odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2009, č. j. 12 To 55/2009-279, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 10. 2008, č. j. 32 T 143/2007-250, a současně zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k zásadě beneficia cohaesionis navrhla, aby takové rozhodnutí bylo za použití §261 tr. ř. učiněno i ve vztahu ke spoluobviněnému R. L.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že pro závěr o vině obžalovaných (tj. obviněného M. L. a obviněného R. L.) zcela spolehlivě svědčí především skutečnost, že obvinění byli zadrženi nedaleko místa činu, a to v jiném směru, než který popisovali jako směr své cesty, přičemž měli u sebe všechno nářadí, které bylo odcizeno (následně identifikováno poškozenými a jim vráceno). Obhajoba obviněných, že po setkání v restauraci (v nočních hodinách) u nich toto nářadí zanechaly neznámé osoby a oni jim je měli přinést na benzínovou pumpu, je v podstatě zcela absurdní a soud prvního stupně jí důvodně neuvěřil, zvláště když nikdo ze slyšených svědků nepotvrdil, že by obvinění měli nějaké pohledávky na mzdě za práci, kterou měli vykonávat v objektu, kde došlo ke krádeži. Odvolací soud poukázal na to, že soud prvního stupně podrobně vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku, jaké byly prostorové aspekty situace, když obvinění byli zadrženi s odcizeným nářadím, a zcela správně dovodil, že i v kontextu toho je jejich obhajoba nepravdivá. Poukázal též na skutková zjištění soudu prvního stupně, že obhajoba obviněného byla vyvrácena i výpovědí svědka P. B. a nepotvrdil ji ani svědek S. Š.
Proti těmto skutkovým zjištěním soudů obou stupňů stojí skutková verze obviněného, která není opřena o žádný důkaz a ve skutečnosti má zpochybnit učiněná skutková zjištění a přehodnotit provedené důkazy. Jak bylo již shora uvedeno, je dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, přičemž s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný v dovolání nevznesl námitku, tzv. extrémního nesouladu.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, které hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dospěly ke skutkovým zjištěním, která neodporují zásadám formální logiky. V odůvodnění rozhodnutí vyložily v souladu s §125 tr. ř., které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, a také jakými právními úvahami se soudy řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona v otázce viny a trestu. Právní posouzení skutku plně odpovídá skutkovým zjištěním soudů. Za těchto okolností není naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s odkazem na právo na spravedlivý proces, na jehož základě je výjimečně možný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Obviněný uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný oproti zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu argumentuje tím, že je dán rozpor v trestu, který mu byl uložen trestním příkazem (podmíněný trest odnětí svobody) a rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu (nepodmíněný trest odnětí svobody), v čemž spatřuje vzhledem k judikatuře Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces. Zákon nevylučuje uložení přísnějšího trestu v hlavním líčení konaném poté, co byl ve věci téhož obviněného vydán trestní příkaz. Také příslušná judikatura Ústavního soudu týkající se této otázky, nevylučuje uložení přísnějšího trestu obviněnému, kterému byl uložen trestním příkazem mírnější trest. Na judikaturu Ústavního soudu je třeba nahlížet tak, že je závazná jen pro konkrétní věc, v níž Ústavní soud rozhodl, a vázanost právním názorem Ústavního soudu nastává jen za podmínek stanovených v §314h odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud shledal tuto námitku obviněného za neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek