ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.779.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 779/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. srpna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. G. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 61 To 301/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 120/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 51 T 120/2007, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného R. T. a D. R.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupkyně a obvinění V. G. a D. R. Městský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněných V. G. a D. R. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a uznal obviněného V. G. vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a odsoudil ho podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž soud II. stupně znovu rozhodl o vině a trestu spoluobviněného D. R.
Pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona se obviněný V. G. dopustil jednáním uvedený v bodech 1) a 2) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Toto jednání spočívalo v podstatě v tom, že spoluobviněný R. T., vystupující jako jednatel společnosti www.wein.cz ,
ad 1) dne 15. 9. 2006 se po dohodě s V. G. dostavil do společnosti Archer Sheridan, s. r. o., s požadavkem na financování nákupu vozidla Audi A6 v hodnotě 1.568.932,- Kč, za tímto účelem předkládal falešnou fakturu opatřenou V. G., když podrobnosti ohledně profinancování vozidla telefonicky domlouval spoluobviněný D. R. vydávající se za pracovníka RT Torax, s. r. o., ale s ohledem na podezřelé okolnosti při ověřování faktury nedošlo k převedení požadované částky,
ad 2) dne 17. 10. 2006 uzavřel v sídle společnosti ALD Automotive, s. r. o., leasingovou smlouvu na automobil Honda Legend, k čemuž předložil zfalšovanou fakturu, kterou mu za tím účelem předal V. G., přičemž částka 1.013.274,- Kč, kterou společnosti ALD Automotive, s. r. o., zaslala na udaný účet, jí byla po zjištění, že jde o falešné faktury, a po zablokování udaného účtu, vrácena zpět.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný V. G. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Dovolatel má za to, že jeho jednání, jak je popsáno ve výroku rozsudku nalézacího soudu i odvolacího soudu, není pokusem trestného činu ani trestným činem dokonaným, neboť nevykazuje znaky trestného činu podle §250 odst. 1, 3 tr. zákona, když z výroků rozsudků není ani zřejmé, jakým způsobem se obviněný na popsaném jednání měl podílet a v čem je spatřována protiprávnost tohoto jeho jednání. Z rozsudků soudů obou stupňů nevyplývá, že by obviněný byl osobou, která uvedla poškozené v omyl, čímž jeho jednáním není naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, neboť jak je popsáno ve výrokové části rozsudků, nikoho v omyl neuvedl. Soudy se podle dovolatele opírají o výpovědi obviněného R. T., které jsou ve světle provedených, ale i neprovedených, avšak navržených důkazů, rozporuplné a nevěrohodné. Také namítá, že dne 16. 4. 2008 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 10 konáno hlavní líčení v nepřítomnosti jeho tehdejšího obhájce, který se k tomuto jednání soudu omlouval z důvodu pracovní neschopnosti. V předmětné době se nacházel ve výkonu vazby, čímž existoval důvod nutné obhajoby, a proto je obviněný toho názoru, že dne 16. 4. 2008 nemělo být ve věci vůbec konáno hlavní líčení. Byť při tomto jednání bylo provedeno toliko minimum úkonů, byl vyslechnut svědek M. T. a tento nedostatek řízení nemůže být zhojen tím, že při následném hlavním líčení byl již za přítomnosti obhájce čten protokol z hlavního líčení ze dne 16. 4. 2008.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitka obviněného, že se soudy opíraly o rozporuplné a nevěrohodné výpovědi R. T. je zaměřena nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřuje výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Výše uvedenou námitkou obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil a Nejvyšší soud se jí nezabýval. Soud I. stupně přitom řádně odůvodnil, proč považuje výpověď tohoto spoluobviněného za věrohodnou a také proč jsou důkazy navrhované V. G. nadbytečné (str. 13 – 14 rozsudku), a odvolací soud se s těmito důvody ztotožnil.
Jako právně relevantní, odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, že jeho jednání popsané ve výroku rozsudků nevykazuje znaky pokusu trestného činu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 tr. zákona, není ani trestným činem dokonaným, když z rozsudků není zřejmé, jakým způsobem se měl na popsaném jednání podílet a v čem je spatřována protiprávnost tohoto jeho jednání. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkové části výroku o vině a rovněž z odůvodnění rozsudku je zcela jasný jeho podíl na této trestné činnosti. Byl to právě obviněný, kdo instruoval R. T. při všech jeho jednáních, které směřovaly k dokonání trestné činnosti. On mu také předal falešné faktury, na základě kterých pak mělo dojít k získaní leasingu a kterými byla poškozená leasingová společnost uvedena v omyl. Obviněný vystupoval při páchání této trestné činnosti jako koordinátor, bez kterého by k ní jednoznačně nemohlo dojít. Veškeré jednání, které učinil R. T., bylo na základě instrukcí a vyhrůžek obviněného V. G. Tyto skutečnosti bezpochyby vyplynuly z výpovědí R. T., ale také z listinných důkazů, výpovědi svědku N. a záznamů telekomunikačního provozu. Také při převodu firmy www.wein.cz to byl právě obviněný V. G., který se znal se svědkem Z. H., předešlým spolumajitelem firmy a tedy to byl právě on, kdo stál v pozadí tohoto převodu na R. T. Rovněž z výpovědí pracovníků leasingových společností bylo patrné, že R. T. byl pravděpodobně někým instruován, když problematiku leasingů zjevně neovládal. Nejvyšší soud proto tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou, když popis jednání V. G. spočívajícího ve skutku v tom, že spoluobviněný R. T. jednal po dohodě s ním /ad 1)/, a v obou případech pak předkládal falešné faktury, které opatřil nebo mu předal právě opět obviněný V. G., naplňuje u něj jako spolupachatele všechny znaky pokusu trestného činu, jímž byl uznán vinným.
K další námitce obviněného, že jeho jednáním není naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, neboť svým jednáním nikoho neuvedl v omyl je potřebné uvést, že byl uznán vinným jako spolupachatel, a o společné jednání jde také tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen část jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu, jež je pak naplněna souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (články řetězu) směřují k přímému vykonání trestného činu, jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (k tomu srov. například rozhodnutí publikovaná pod č. 36/1973, 15/1967 Sb. rozh. trest.). Platí však, že spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění spolupachatelství není třeba, aby se spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Obviněný přímo sám neuvedl poškozené leasingové společnosti v omyl, ale podílel se na tom tím, že zaopatřil, a s tímto cílem předal spoluobviněnému falešné faktury, kterými byly poškozené společnosti uvedeny v omyl. Také jeho jednání bylo od počátku vedeno úmyslem obohatit se na úkor cizího majetku a způsobit tím na cizím majetku značnou škodu. Proto také tuto námitku shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
V dovolání uplatnil obviněný také dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť se domnívá, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Založil ho na tvrzení, že dne 16. 4. 2008 bylo konáno hlavní líčení v nepřítomnosti jeho obhájce, který se z tohoto jednání omluvil. Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 16. 4. 2008 se konalo hlavní líčení v nepřítomnosti obhájce obviněného JUDr. Vlastimila Vlka, který se bez omluvy nedostavil, přičemž mu byl termín hlavního líčení sdělen při předchozím jednání. V trestním spise nebyla nalezena žádná omluvenka obhájce, která by potvrzovala jeho omluvu, jak tvrdí obviněný v dovolání. I kdyby soud I. stupně jednal v nepřítomnosti obhájce obviněného, toto pochybení by nezpůsobilo porušení práva obviněného na spravedlivý proces jako celku, když by neměl obhájce pouze na jednom z řady hlavních líčení a namítaná výpověď svědka M. T. není jediným ani stěžejním důkazem viny obviněného V. G. Navíc nikoliv v hlavním líčení dne 16. 4. 2008, ale jak vyplývá z protokolu, mimo toto hlavní líčení, byl proveden výslech pracovníka leasingové společnosti M. T., při kterém se obviněný zúčastnil a mohl svědkovi klást otázky. Žádné důkazy tak v tomto hlavním líčení provedeny nebyly. Právě z důvodu předvolání obhájce obviněného JUDr. Vlastimila Vlka bylo toto hlavní líčení odročeno. Na dalším hlavním líčení konaném dne 4. 6. 2008 měl už obviněný nového obhájce JUDr. Igora Andrýska, který převzal obhajobu obviněného a za souhlasu obviněného byla výpověď svědka M. T. ze dne 16. 4. 2008 přečtena podle §211 odst. 1 tr. ř., včetně výpovědí dalších šesti svědků. Proto Nejvyšší soud i tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného V. G. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš