ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.837.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 837/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. srpna 2010 o dovolání obviněného R. B. a obviněného M. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 55 To 465/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 79/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění R. B. a M. D. byli rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 4 T 79/2009, uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný R. B. byl za tento trestný čin odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu ve městě Olomouci na dobu tří roků. Obviněný M. D. byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trestu zákazu pobytu ve městě Olomouci na dobu tří roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 T 27/2009, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Oba obvinění podali proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 55 To 465/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 55 To 465/2009, podali obvinění včas dovolání prostřednictvím svých obhájců.
Obviněný R. B. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly řádně jeho obhajobou a především nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu. Obviněný je přesvědčen, že v řízení nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, zejména výslech svědkyně D. B. Tvrdí, že jeho jednání směřovalo pouze k odcizení peněženky poškozeného a nikoli k použití násilí. Skutkový stav věci tak podle obviněného nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně svým postupem v řízení porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jeho odvolání bylo důvodné a odvolací soud postupoval nesprávně, když jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. D. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, protože nebyly údajně splněny podmínky ustanovení §209 odst. 1 tr. ř., aby se výslech poškozeného konal v jeho nepřítomnosti. Namítl, že nebyla dána důvodná obava, že by nevypovídal pravdivě. Neopodstatněné je údajně i tvrzení, že poškozený má z obviněných strach. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný podřadil námitku, že soudy nesprávně vyhodnotily intenzitu násilí, které bylo soudy nižších stupňů pouze presumováno a nebylo prokázáno bez důvodných pochybností. Obviněný poukázal na tvrzení poškozeného, který připustil, že mohl uklouznout na čerstvě vytřené podlaze. Skutek měl být proto správně kvalifikován jako pokus trestného činu krádeže. Podle obviněného bylo presumováno i jeho zavinění na vzniku zranění na holeni poškozeného, neboť původ zranění nebyl dostatečně prokázán, poškozený navíc nevyhledal lékařskou pomoc a zranění si mohl způsobit kdykoli a kdekoli. Obviněný je toho názoru, že ani otázka, kdo skutečně prohledával poškozeného, nebyla přesvědčivě objasněna, a že jeho účast na trestném činu soudy nižších stupňů pouze předpokládají. Vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly důkaz výslechem svědkyně D. B. Popřel, že by se dopustil násilí vůči poškozenému a že se nedopustil trestného činu loupeže. Dodal, že ve své trestné minulosti se nikdy nedopustil násilné trestné činnosti a tvrdí, že záznam v opisu z rejstříku trestů, ze kterého soudy nižších stupňů vycházely, je chybný.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovoláním obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Pokud jde o dovolání obviněného R. B. uvedla, že obviněný ve skutečnosti namítl toliko neúplnost dokazování a dále nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Dále pak dovolání napadl skutečnost, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podle obou uvedených alternativ. Nesprávná skutková zjištění ani namítané vady procesního charakteru nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že odvolání bylo odvolacím soudem věcně projednáno a bylo o něm rozhodnuto, navíc v řízení předcházejícím nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Ani tento důvod proto nebyl podle nejvyšší státní zástupkyně důvodně uplatněn. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolání obviněného R. B. bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání obviněného M. D. pak nejvyšší státní zástupkyně považuje za zjevně neopodstatněné, a to z následujících důvodů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyl podle ní důvodně uplatněn, neboť oba obvinění byli s obsahem výpovědi poškozeného Ing. E. B. hned po jejím skončení seznámeni a mohli se k ní vyjádřit, což také učinili. Navíc nebyl dán důvod poškozenému nevěřit, že z obou obviněných má strach a tedy nechce před nimi vypovídat. Postup soudu prvního stupně proto nebyl v rozporu s ustanovením §209 odst. 1 tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že významná část námitek obviněného směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž obviněný dovoláním fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka, že intenzita násilí vůči poškozenému byla menší, než jaká je potřebná pro trestný čin loupeže podle §234 tr. zák., a že skutek měl být právně kvalifikován jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že jednání popsané v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je nepochybně jednáním vykazující potřebnou míru násilí ve smyslu §234 tr. zák., byť připustila, že nejde o násilí mimořádně hrubé. Soudem použitá právní kvalifikace skutku je podle ní zcela správná. Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl důvodně uplatněn, neboť v řízení přes soudem prvního stupně nebyl naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolání obviněného proto považuje za zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupkyně souhlasila, aby obě navrhovaná rozhodnutí byla podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněna v neveřejném zasedání, přičemž s tímto postupem souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. B. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. V případě dovolání obviněného M. D. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný R. B. neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Obviněný R. B. napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů tím, že v řízení údajně nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, zejména výslech svědkyně D. B., že jeho jednání směřovalo pouze k odcizení peněženky poškozeného a nikoli k použití násilí a že skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Jeho námitky nevycházejí ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, ale naopak se snaží zvrátit skutková zjištění, která ve věci učinily soudy nižších stupňů.
Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný R. B. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v obou jeho alternativách. Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku po věcné stránce v rozsahu ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. ř., navíc v řízení před soudem prvního stupně nebyla shledána žádná vada, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolání obviněného M. D. bylo podáno s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Toto zákonné ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
Obviněný považuje za nesprávný postup soudu prvního stupně, který vyslechl poškozeného Ing. E. B. v jeho nepřítomnosti, přičemž je přesvědčen, že pro takový postup nebyly dány podmínky podle §209 odst. 1 tr. ř.
Postup podle ustanovení §209 odst. 1 tr. ř. věty druhé lze uplatnit v případě, že má být vyslechnut svědek, u něhož je důvodná obava, že v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu, anebo jde o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké hrozí z podaného svědectví újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí (srov. rozh. č. 148/1997-n. Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Splnění těchto podmínek je nutno posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobnostním vlastnostem obviněného, k osobě svědka (poškozeného) a jeho vztahu k obviněnému a k charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat (srov. rozh. č. 8/2004-T 722 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Vzhledem k těmto okolnostem nelze vyloučit, že poškozený v důsledku své zkušenosti mohl mít důvodné obavy z obviněných, zejména s ohledem na jeho věk a zdravotní stav. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně podle §209 odst. 1 věty druhé byl v tomto případě zcela na místě. Obvinění navíc byli s obsahem výpovědi poškozeného seznámeni a byla jim dána možnost se k této výpovědi vyjádřit.
Obviněný M. D. dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod však obviněný podřadil z převážné části skutkové námitky, jimiž napadl učiněná skutková zjištění soudů nižších stupňů. Jde zejména o tvrzení, že původ zranění poškozeného nebyl dostatečně prokázán, že poškozený mohl uklouznout na čerstvě vytřené podlaze, že ihned nevyhledal lékařskou pomoc a že si zranění mohl způsobit kdykoli a kdekoli. Obviněný dále tvrdí, že nebylo přesvědčivě objasněno, kdo skutečně prohledával poškozeného, a namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly důkaz výslechem svědkyně D. B. Takové námitky nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
Za námitku právního charakteru lze považovat jen námitku obviněného, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily intenzitu násilí požadovanou zákonem pro trestný čin loupeže v ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je zjevné, že obviněný M. D. poškozeného nejprve strčil ramenem v úmyslu odcizit mu z kapsy oděvu peněženku, následně mu podrazil nohy, přičemž poškozený v důsledku toho upadl na zem. Násilím se přitom rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. V posuzovaném případě šlo bezesporu o násilí, které bylo s ohledem na věk a zdravotní stav poškozeného způsobilé jej natolik ochromit, aby se obvinění mohli zmocnit jeho věcí. Z těchto důvodů je zcela přiléhavá právní kvalifikace skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě. Ani tento dovolací důvod nebyl důvodně uplatněn, neboť v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto námitku shledal dovolací soud zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného R. B. nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Protože obviněný M. D. uplatnil částečně právní námitky, které lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, které však shledal neopodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek