ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.915.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 915/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 8. 2010 o dovolání obviněné L. W. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 23 To 749/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 28/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 31 T 28/2008, byla obviněná L. W. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) spáchaný dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Odsouzena byla podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyřicet měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Části obžaloby byla obviněná podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna s tím, že na to navazoval výrok podle §229 odst. 3 tr. ř. ohledně uplatněných nároků na náhradu škody.
O odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 23 To 749/2009. Podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích zrušen v celé odsuzující části a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla jako spolupachatelka podle §9 odst. 2 tr. zák. uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Další části obžaloby byla obviněná podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna a v návaznosti na to bylo výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák., které byly spáchány ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., posoudil Krajský soud v Českých Budějovicích skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na menší odchylky týkající se výše škody i podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že obviněná L. W. společně s obviněnými M. Č. a P. W. v přesně nezjištěné době ze dne 1. 7. na 2. 7. 2008 a ze dne 3. 7. na 4. 7. 2008 po předchozí vzájemné domluvě se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch v prvním případě v obci T., okr. T., a v druhém případě v obci S. u B., okr. T., vnikli do prostor poboček České pošty, s. p., kde se pokusili násilím otevřít trezory se záměrem odcizit v nich uložené peníze, ceniny, kolky, telefonní karty, losy a dálniční kupony, a to v prvním případě v hodnotě nejméně 187 493 Kč a v druhém případě v hodnotě nejméně 266 948 Kč, přičemž na zařízení napadených objektů způsobili škodu v prvním případě ve výši 21 448 Kč a v druhém případě ve výši 3 153,30 Kč.
Obviněná podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadla odsuzující část rozsudku. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítla, že „jak byl zjištěn skutkový stav, nelze dojít k závěru, že se dopustila trestných činů”, resp. že „popsaný skutek ve výroku o vině napadeného rozsudku a skutková zjištění rozvedená v jeho odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohla být uznána vinnou z trestných činů”. Jinak obsáhle rozvedenými námitkami projevila nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil odsuzující část napadeného rozsudku a aby ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo z podstatné části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou stanoveny v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na podkladě důkazů učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou a který je uveden ve výroku napadeného rozsudku, evidentně odpovídá zákonným znakům pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. i zákonným znakům trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák., stejně tak jako zákonným znakům spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněná jen paušálně a zcela nekonkrétně namítla nesprávnost právní kvalifikace skutkového stavu zjištěného Krajským soudem v Českých Budějovicích, aniž by blíže uvedla, který nebo které ze zákonných znaků uvedených trestných činů nebyly podle jejího názoru naplněny. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se vypořádat s námitkami obviněné, než také jen obecně konstatovat, že skutek - tak jak byl zjištěn Krajským soudem v Českých Budějovicích v napadeném rozsudku - vykazuje zákonné znaky obou trestných činů, resp. pokusu trestného činu, včetně spolupachatelství obviněné, a to z důvodů, které Krajský soud v Českých Budějovicích vyložil již v napadeném rozsudku. Ze zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že společníky obviněné L. W. byli obvinění M. Č. a P. W. (manžel obviněné), kteří již byli dříve odsouzeni, a že úlohou obviněné bylo dopravit je na místo činu, v blízkosti tohoto místa hlídat a následně je odvézt do bydliště. Povahu spolupachatelství dodává této formě účasti obviněné to, že i ona se měla podle společného záměru všech tří obviněných podílet na zamýšleném výtěžku krádeží. Jasně tedy šlo o společné akce všech tří obviněných, takže závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích o spolupachatelství obviněné nevzbuzuje žádné pochybnosti. Obviněná jako spolupachatelka tedy odpovídá, jako by trestné činy, resp. pokus, spáchala sama.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z kterých v napadeném rozsudku až na drobné korekce ohledně výše škody vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Krajský soud v Českých Budějovicích hodnotil důkazy týkající se přítomnosti obviněné při jednotlivých útocích velmi obezřetně, jak o tom ostatně svědčí mimo jiné i to, že oproti obžalobě a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podstatně omezil okruh případů, v nichž pokládal přítomnost obviněné za spolehlivě prokázanou. Ve vztahu k útokům, jimiž byla obviněná nakonec uznána vinnou, oba soudy uvedly, které důkazy považovaly za důkazy prokazující účast obviněné na vloupáních, a vysvětlily své hodnotící úvahy, které je vedly k jejich skutkovým závěrům. Uvedené úvahy jsou jasné, srozumitelné, přehledné, ověřitelné a především logické. V rámci těchto úvah se soudy nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec