ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.922.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 922/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. R. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 3 To 915/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 62/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 11 T 62/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zákona, za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 25.000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 3 měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Českých Budějovicích, usnesením ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 3 To 915/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku obou trestných činů, kterými byl uznán vinným. Namítá, že až do doby, kdy jej hlídka policie zastavila, vůbec nevěděl o tom, že jeho odvolání nebylo vyhověno a že rozsudek, jímž mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, je již pravomocný. Dále tvrdí, že se o pozbytí řidičského oprávnění dozvěděl nejdříve v okamžiku, kdy jej zastavila dne 17. 5. 2009 hlídka Policie ČR. O výsledku veřejného zasedání konaného dne 7. 4. 2009 se obviněný dozvěděl až dne 9. 6. 2009, kdy mu soud I. stupně doručil usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání zamítnuto. O pozbytí řidičského oprávnění se předtím dozvěděl dne 20. 5. 2009, kdy mu bylo doručeno sdělení Městského úřadu Telč ze dne 12. 5. 2009. Z toho vyplývá, že vědomost o zákaze řídit motorová vozidla získal až poté, co měl oba trestné činy spáchat. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil kvůli poruše automobilu, no nezůstal pasivní a snažil se zjistit jak bylo o jeho odvolání rozhodnuto. Domnívá se, že jeho vědomost o tom, jak bude rozhodnuto o jeho odvolání, nelze stavět na skutečném výsledku odvolacího řízení, nýbrž na tom, zda mohl důvodně očekávat, že dojde k zamítnutí odvolání. Pokud totiž v daném případě připadají v úvahu i jiné způsoby rozhodnutí odvolacího soudu než zamítnutí odvolání a obviněný přitom není schopen svým jednáním ovlivnit výsledek veřejného zasedání, nelze bez dalšího uzavřít, že byl srozuměn s tím, že může řízením vozidla porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Je přesvědčen o tom, že v daném případě zcela chybí složka volní, bez níž lze jednání posoudit nanejvýš jako vědomou nedbalost.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí v potřebném rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky dovolatele jsou shodné s jeho obhajobou, uplatněnou již v předchozích stadiích trestního stíhaní, s níž se oba soudy náležitým způsobem vypořádaly. Státní zástupce se shodl s oběma soudy, že skutek byl spáchán formou nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zákona. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný namítá nenaplnění subjektivní stránky obou trestných činů, čímž uvedl námitku, která spadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný byl uznán vinným, že dne 17. 5. 2009 řídil osobní automobil, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 12. 2008, č. j. 1 T 238/2008-169, pravomocným dne 7. 4. 2009, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků (tj. do 7. 4. 2012). Dovolatel namítl, že nenaplnil subjektivní stránku trestných činů, kterými byl uznán vinným, protože nevěděl, že rozsudek o uloženém trestu zákazu řízení všech motorových vozidel je již pravomocný. Tuto námitku obviněný uváděl v rámci celého řízení, a soudy obou stupňů se s ní náležitě a dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud k tomu dodává, že ačkoliv obviněný nebyl přítomen u hlavního líčení dne 1. 12. 2008, byl mu rozsudek Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 238/2007, vyhlášený na tomto hlavním líčení, doručen dne 30. 1. 2009. To znamená, že od této doby věděl o uložení trestu zákazu řízení všech motorových vozidel. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání dne 7. 4. 2009 v nepřítomnosti obviněného tak, že bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto, a tedy od tohoto dne platil pro dovolatele zákaz řízení všech motorových vozidel. Není významné, zda se obviněný dostavil do budovy odvolacího soudu v den konání veřejného zasedání, ale výsledek jednání mu nebyl sdělen. Podstatné je, že od 7. 4. 2009 věděl, že o jeho odvolání měl tento den jednat odvolací soud, že bylo již ve věci také rozhodnuto, ale nevěděl jak. Namítá-li obviněný, že se nabízela i možnost posouzení jeho odvolání jako důvodného a tedy i možnost zrušení rozsudku soudu I. stupně, jednalo se skutečně jen o jeden z možných způsobů rozhodnutí odvolacího soudu, mezi které stejně tak připadala v úvahu i možnost zamítnutí odvolání, jak se také stalo. Obviněný si byl tedy obou těchto možností vědom, což vyplývá i z jeho námitky, že nebyl schopen ovlivnit výsledek veřejného zasedání. V žádném případě proto nemohl důvodně očekávat, že jeho odvolání bude vyhověno, resp. vykládat si možnost rozhodnutí odvolacího soudu ve svůj prospěch a podle toho jednat. Vzhledem k tomu, že z důvodu jeho nedostavení se k soudu bylo veřejné zasedání již v předchozím nařízeném termínu odročeno na den 7. 4. 2009, a o konání tohoto veřejného zasedání byl pouze vyrozuměn, je také zřejmé, že musel počítat již s možností rozhodnutí odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti. Proto je bez významu, že o zamítnutí jeho odvolání byl vyrozuměn poštovní zásilkou, která mu byla doručena až 9. 6. 2009 a předtím byl upozorněn na povinnost odevzdání řidičského průkazu MÚ Telč poštovní zásilkou, která mu byla doručena dne 20. 5. 2009. I když byl obviněný vyrozuměn o výsledku odvolacího řízení až po spáchaní trestné činnosti, nic to nemění na skutečnosti, že již od 7. 4. 2009 věděl, že o jeho odvolání bylo již rozhodnuto. Když pak po měsíci řídil motorové vozidlo, byl lhostejný k výsledku odvolacího řízení a usedl za volant s vědomím, že jeho odvolání mohlo být zamítnuto a tímto jednáním může spáchat trestný čin. Když byl obviněnému uložen soudem prvního stupně zákaz řídit všechna motorová vozidla poté, co byl uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, a také když věděl, že bylo rozhodnuto o jeho odvolání, přičemž musel předpokládat, že bylo i zamítnuto, měl si buď zjistit výsledek jednání, nebo počkat na vyrozumění o výsledku odvolacího řízení a nikoliv řídit motorové vozidlo a tím ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Na základě toho je zřejmé, že obviněný věděl, že může svým jednáním takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Nepočítal ani s žádnou skutečností, která by v případě zamítnutí odvolání takovému porušení nebo ohrožení zabránila. Nejednalo se také v případě jeho odsouzení Okresním soudem v Jihlavě o jeho první konflikt se zákonem a měl tedy již s průběhem trestního řízení zkušenosti. Pokud pak obviněný v dovolání poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 1178/2009, toto rozhodnutí se na tento případ nevztahuje, když vycházelo ze situace, kdy pachatel vůbec nevěděl o probíhajícím správním řízení a uloženém trestu zákazu činnosti. Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje se soudy nižších stupňů, které shledaly v jednání obviněného nepřímý úmysl podle §4 písm. b) tr. zákona a hodnotí tuto námitku jako zjevně neopodstatněnou. Proto bylo dovolání obviněného M. R. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš