ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.932.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 932/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 8. 2010 o dovolání obviněného D. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 13 To 72/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 104/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 3 T 104/2008, byl obviněný D. V. uznán vinným organizátorstvím trestného činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného P. P.
O odvoláních obviněných, podaných proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 13 To 72/2010. Z podnětu odvolání obviněného D. V. byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému D. V. byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na 12 měsíců a obviněný byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný D. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tu část rozsudku, která se ho týkala, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti přes řádně a včas odůvodněnou omluvu a žádost, aby bylo jednáno v jeho přítomnosti. Obviněný D. V. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Z obsahu spisu je patrno, že námitka obviněného ohledně hlavního líčení v jeho nepřítomnosti je relevantní ve vztahu k hlavnímu líčení konanému dne 17. 12. 2009, v němž byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). V ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. pak je stanoveno, v kterých případech hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, a to i kdyby podmínky uvedené v §202 odst. 2 tr. ř. jinak byly splněny.
Obviněný D. V. v dovolání neuvedl, která z uvedených podmínek pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebyla podle jeho názoru splněna. Námitka týkající se řádně a včas odůvodněné omluvy a žádosti o jednání v přítomnosti obviněného se zcela míjí s tím, co podle §202 odst. 2 tr. ř. představuje hlediska pro provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Z citovaného ustanovení je totiž jasné, že možnost provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného vůbec není vázána na to, co je důvodem jeho nepřítomnosti, zda a čím se omluvil, zda požádal o provedení hlavního líčení ve vlastní přítomnosti apod. Jestliže Okresní soud v Mladé Boleslavi konal dne 17. 12. 2009 hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, přestože se obviněný omluvil a požádal, aby bylo jednáno v jeho přítomnosti, nebylo tím ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. nijak dotčeno. Pro úplnost lze jen dodat, že tím nebylo dotčeno ani ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., neboť mezi důvody vylučujícími konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou uvedeny okolnosti, na které obviněný poukazoval v dovolání (omluva a žádost o jednání ve vlastní přítomnosti).
Postup Okresního soudu v Mladé Boleslavi nebyl ani zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Hlavní líčení, v němž Okresní soud v Mladé Boleslavi dne 17. 12. 2009 vyhlásil rozsudek, nebylo prvním ani jediným hlavním líčením konaným v posuzované věci. Okresní soud v Mladé Boleslavi v hlavním líčení dne 17. 12. 2009 vyhlásil v pořadí druhý rozsudek poté, co jeho předcházející odsuzující rozsudek ze dne 5. 11. 2008 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 13 To 405/2008, jímž byla věc zároveň vrácena Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k novému projednání a rozhodnutí. Ve stadiu řízení před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku byl obviněný přítomen hlavnímu líčení, pokud bylo konáno a nebylo odročeno bez jednání, sám v něm byl také vyslechnut a měl plnou možnost uplatnit svou obhajobu. K hlavnímu líčení nařízenému na 17. 12. 2009 se obviněný nedostavil, ačkoli k němu byl řádně a včas předvolán, a v den jeho konání zaslal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi podání, jehož obsahem byla omluva, odkaz na pracovní neschopnost a žádost, aby bylo jednáno jindy v jeho přítomnosti. Z připojeného lékařského potvrzení bylo patrno, že obviněný byl dne 17. 12. 2009 uznán práce neschopným. Předseda senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ihned ověřil u příslušného lékaře, že obviněný se k němu skutečně dostavil, ovšem s tím, že lékař sám neshledal na obviněném objektivně žádné změny zdravotního stavu a uznal ho práce neschopným čistě jen na podkladě subjektivních sdělení obviněného. Z potvrzení o pracovní neschopnosti ani z vyjádření lékaře nevyplývalo, že by se obviněný fakticky nemohl k soudu dostavit. Pokud za tohoto stavu Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl o provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, nelze mu tento postup vytýkat jako postup porušující právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti. Toto právo není samoúčelné a náleží mezi dílčí práva, jejichž prostřednictvím má být zaručen spravedlivý charakter procesu jako celku. Ten nebyl postupem Okresního soudu v Mladé Boleslavi rozhodně dotčen, zvláště když se uváží, že v hlavním líčení provedeném v nepřítomnosti obviněného bylo konáno jen velmi omezené dokazování spočívající v přečtení výpovědi svědka A. Ch. a trestních spisů o předchozích odsouzeních. Pokud jde o přečtenou výpověď svědka, jednalo se o výpověď při výslechu, který byl soudem proveden dne 16. 4. 2009 mimo hlavní líčení a kterému byl obviněný společně se svým obhájcem přítomen, takže byly dodrženy podmínky kontradiktornosti tohoto důkazu, který jinak měl povahu významného usvědčujícího důkazu. Obhajoba obviněného v hlavním líčení provedeném v jeho nepřítomnosti byla zajištěna tím, že byl přítomen jeho obhájce. V posuzované věci se tedy rozhodně nejednalo o případ, že by postupem porušujícím ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo obviněnému vůbec znemožněno vystupovat před soudem, uplatnit svou obhajobu, vyjadřovat se k důkazům apod., a že by tím proces jako celek pozbyl charakter procesu spravedlivého.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného D. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec