ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.962.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 962/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 8. 2010 o dovolání obviněné M. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 6 To 423/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 106/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 1 T 106/2008, byla obviněná M. Č. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 5 T 73/2007, zrušen výrok, jímž bylo upuštěno od uložení dalšího trestu za jednání uvedené v bodě 3 (v tomto bodě byla obviněná uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.). Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená obchodní společnosti VUJO, s. r. o., se sídlem v Sokolově, Křížová 116, s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné, které bylo podáno proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 6 To 423/2009. Podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušen ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnosti VUJO, s. r. o., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni tak napravil chybnou aplikaci ustanovení §229 odst. 3 tr. ř. v rozsudku Okresního soudu v Sokolově.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítla, že Krajský soud v Plzni o odvolání rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v její nepřítomnosti, ačkoli se omluvila a důvod nepřítomnosti doložila. Poukázala na to, že v den konání veřejného zasedání, tj. 9. 12. 2009, se dostavila k lékařce, která ji uznala práce neschopnou od 8. 12. 2009 vzhledem k tomu, že se cítila špatně již od předcházejícího dne. To, že Krajský soud v Plzni její omluvu neuznal, označila za porušení svého práva na obhajobu. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a aby tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněná v dovolání neuvedla, které nebo která ustanovení trestního řádu byla podle jejího názoru postupem Krajského soudu v Plzni porušena.
Přítomnost při veřejném zasedání je upravena jednak obecně v ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. a jednak zvlášť pokud jde o veřejné zasedání o odvolání v ustanoveních §263 odst. 2, 3, 4 tr. ř. Přitom ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., §263 odst. 2, 3 tr. ř. se obviněného netýkají. K otázce přítomnosti obviněného se vztahuje jen ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Z uvedených ustanovení vyplývá jediný důvod vylučující konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného. Tímto důvodem je omezení osobní svobody obviněného vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody (pokud obviněný výslovně neprohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává). Nejde-li o tento případ, může se veřejné zasedání o odvolání konat v nepřítomnosti obviněného zásadně bez ohledu na to, co je důvodem jeho nepřítomnosti, zda se omluvil, zda požádal o odročení apod. Jestliže odvolací soud ve věci, v níž obviněný není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, koná veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který byl řádně a včas k veřejnému zasedání předvolán nebo o něm vyrozuměn, neporušuje žádné ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Takový postup odvolacího soudu pak je limitován jen požadavkem, aby neznamenal zásah do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
V posuzovaném případě byla obviněná k veřejnému zasedání o odvolání předvolána Krajským soudem v Plzni řádně a včas v souladu s ustanoveními §233 odst. 1, 2 tr. ř. V den konání veřejného zasedání se obviněná telefonicky omluvila s tím, že téhož dne byla u lékařky a že je ve stavu pracovní neschopnosti, a požádala o odročení, přičemž bezprostředně poté soudu faxem zaslala lékařské potvrzení o pracovní neschopnosti. Z lékařského potvrzení a nakonec ani z vyjádření obviněné nevyplynulo nic v tom smyslu, že by se k veřejnému zasedání fakticky nemohla dostavit. V této spojitosti lze poznamenat, že v sídle soudu, ke kterému se měla dostavit, tj. v Plzni, obviněná v době konání veřejného zasedání bydlela a tam také navštívila lékařku. Pokud obviněná mohla v den konání veřejného zasedání navštívit lékařku, není z ničeho konkrétního jasné, proč by se nemohla dostavit také k soudu, zvláště když šlo o soud se sídlem v témže městě. Za tohoto stavu lze sotva něco vytýkat Krajskému soudu v Plzni, který omluvu obviněné neuznal za dostatečnou a rozhodl provést veřejné zasedání o odolání v její nepřítomnosti.
Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, jak ho zaručuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, není samoúčelné. Jeho smyslem je přispět k zajištění takového průběhu procesu, který jako celek má charakter procesu spravedlivého. Uvedené právo proto neznamená, že obviněný musí být přítomen při každém úkonu trestního řízení. Z tohoto hlediska je v posuzované věci podstatné, že hlavní líčení jako těžiště celého procesu bylo konáno za přítomnosti obviněné. V tomto stadiu řízení bylo provedeno veškeré dokazování, obviněná měla možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a i jinak plně uplatnit svou obhajobu. Ve veřejném zasedání konaném o odvolání Krajský soud v Plzni žádné důkazy již neprováděl. Posuzovaný postup Krajského soudu v Plzni neznamenal, že by obviněné bylo znemožněno vůbec vystupovat před soudem a náležitě se hájit. Tímto postupem rozhodně nebyla dotčena celková povaha procesu jako procesu spravedlivého. Nelze tedy dojít k závěru, že byla obviněná zkrácena na právech, které jí poskytuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec