ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.991.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 991/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. října 2010 o dovolání obviněného Z. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 5 To 294/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 49/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Karviné – pobočka v Havířově ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 105 T 49/2010, byl obviněný Z. L. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu a státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 5 To 294/2010, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce celý výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uložil obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to vystřelovacího nože délky 24 cm, délky čepel 10 cm, Zeng Yao U.S.A. SUPER KNIFE s rukojetí červenohnědé barvy uložené jako příloha spisu. Krajský soud v Ostravě tímto rozsudkem podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného Z. L. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 5 To 294/2010, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že se trestného jednání nedopustil tak, jak je mu kladeno za vinu. Uvedl, že po servírce nepožadoval tržbu, ale aby jej obsloužila. Poukázal na to, že v důsledku požití alkoholu a léků nebyl schopen ani komunikovat, natož někoho ohrožovat. Podle přesvědčení obviněného mu předmětný nůž pouze vypadl z kapsy kalhot a poté, co se pro něj sehnul, upadl na zem a přitom rozbil několik sklenic. Tuto jeho verzi údajně potvrzuje výpověď svědka J. Š. Podle obviněného nelze souhlasit se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie v tom smyslu, že kombinace léků a alkoholu nesnížila jeho ovládací schopnosti a namítl, že měl být vypracován znalecký posudek z oboru neurologie, neboť trpí epileptickými záchvaty, a je proto možné, že byl v době spáchání trestného činu nepříčetný. Obviněný je toho názoru, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno pouze jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského v Ostravě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 5 To 294/2010, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 105 T 49/2010, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný relevantně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v té části dovolání, v níž uvedl, že vzhledem k intenzitě a způsobu spáchání mělo být jeho jednání právně kvalifikováno toliko jako trestný čin (správně má být přečin) výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť v daném případě absentují znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně však považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Uvedla, že z popisu skutku je zjevné, že pravým a jediným důvodem jednání obviněného byla snaha dosáhnout v první fázi jednání načepování piva prostřednictvím pohrůžky násilí ve formě demonstrativního držení nože v pravé ruce (toto jednání odpovídá přečinu vydírání podle §175 tr. zákoníku) a ve druhé fázi šlo již o snahu obviněného užitím násilí, respektive užitím pohrůžky bezprostředního násilí získat peníze (v této fázi jde o jednání odpovídající zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku). Podle nejvyšší státní zástupkyně zde jde zdánlivě o souběh zločinu loupeže (§173 odst. 1 tr. zákoníku) a vydírání (§175 tr. zákoníku). Dodala však, že trestný čin loupeže je v poměru speciality k trestnému činu vydírání, a proto je postup soudů nižších stupňů zcela správný, když jednání obviněného kvalifikovaly toliko jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. K dalším námitkám obviněného nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit tvrzení dovolatele vycházející z naprosto rozdílných skutkových okolností, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Dovolací soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Z tohoto důvodu nelze brát zřetel na námitky obviněného, jimiž se snaží prosadit odlišné skutkové závěry, než ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Obviněný tvrdí, že po servírce nepožadoval tržbu, ale aby jej obsloužila, a že mu předmětný nůž pouze vypadl z kapsy kalhot. Tato verze skutkového děje předložená obviněným však neodpovídá skutkovým zjištěním vyjádřeným v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Stejně tak nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky obviněného týkající se nesprávného hodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví neurologie, neboť napadají rozsah dokazování a způsob hodnocení důkazů. Takto koncipované námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž ve skutečnosti směřují proti učiněným skutkovým zjištěním. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný relevantní dovolací argumentaci pouze v té části, v níž uvedl, že vzhledem k intenzitě a způsobu spáchání trestného činu, mělo být jeho jednání kvalifikováno pouze jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a dodal, že znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku zcela absentují.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Obviněný se podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů dopustil trestného jednání tím, že: „po předchozím požití alkoholických nápojů, před třemi osobami současně přítomnými, poté, co mu servírka V. S. odmítla poskytnout další alkoholické nápoje, ozbrojen vystřelovacím nožem celkové délky 24 cm a délky čepele 10 cm, který svíral v pravé ruce, přistoupil k V. S. do prostoru barového pultu a dožadoval se u ní načepování piva, což V. S. opětovně odmítla a odstrčila jej od sebe, načež opět s nožem v ruce, jehož čepelí směřoval vůči jejímu tělu, přistoupil k V. S. a požadoval po ní vydání veškeré finanční hotovosti, přičemž ji zatlačil až na konec barového pultu, kde však byl odzbrojen a zpacifikován dalšími hosty herny.“
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze souhlasit s názorem obviněného, že vzhledem k intenzitě a způsobu útoku není možné dojít k závěru o naplnění všech znaků zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Jednou z podmínek kvalifikace činu jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku je použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání (v tomto případě nůž namířený proti tělu poškozené). Z popisu skutku je tedy zjevné, že obviněný naplnil znak pohrůžky bezprostředního násilí tím, že přistoupil k poškozené V. S. s nožem v ruce, kterým směřoval proti jejímu tělu, čímž vyjádřil hrozbu útoku tímto nožem proti zdraví a životu poškozené. Pro splnění uvedené právní kvalifikace musí být násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí prostředkem ke zmocnění se cizí věci, přičemž zmocněním se cizí věci se rozumí, že pachatel si zjedná možnost s takovou věcí nakládat s vyloučením toho, kdo ji měl dosud ve své moci. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný požadoval vydání veškeré finanční hotovosti po poškozené V. S. Z toho je zřejmé, že obviněný způsobem a intenzitou útoku naplnil znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a že tato právní kvalifikace jednání obviněného je zcela správná. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek