ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1187.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1187/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2010 o dovolání obviněného Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 8 To 258/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 45/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. H. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 89 T 45/2008, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen za tento a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 3 T 91/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 6 To 628/2008, podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 3 T 91/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 6 To 628/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené H. D. škodu ve výši 40.900,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že dne 20. dubna 2007 v době kolem 21:30 hodin v B., na H., v restauraci U M., převzal od poškozené H. D. notebook zn. HP nezjištěného typu a výrobního čísla a peněžní hotovost ve výši 24.000,- Kč, vše za účelem pořízení nového notebooku, přičemž nový notebook nedodal, svěřený notebook zn. HP ani peněžní hotovost nevrátil a svým jednáním způsobil poškozené H. D. škodu ve výši 40.900,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 8 To 258/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Pro úplnost nutno dodat, že se jedná již o druhé rozhodnutí, které odvolací soud v dané věci učinil. V prvém případě Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 8 To 341/2008, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 89 T 45/2008, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 8 To 258/2009, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazoval na výpovědi poškozené H. D. v údajích týkajících se data, kdy mělo dojít k předmětnému skutku, a tvrdil, že den spáchání činu nebyl přesně zjištěn, ačkoliv to je pro posouzení dané věci rozhodné. Ať už ke spáchání trestného činu mělo dojít 13. 4. 2007 nebo 20. 4. 2007, v obou případech se nacházel mimo B. V prvém případě byl v P. na kulturním představení, ve druhém případě na S., což potvrdila B. B., a nemohl se proto trestné činnosti dopustit. Dále zpochybnil závěry odborného vyjádření V. M., měl za to, že jím byla stanovena výše škody pouze orientačně, neboť zpracovatelka předmětný notebook nikdy neviděla, neznala ani jeho přesný název a znala pouze jeho značku. Vzhledem k tomu označil její odborné vyjádření za důkaz obecný a spíše podpůrný, neboť při tak malém množství informací nebylo možné stanovit přesně cenu věci. Upozornil i na rozpory ve vyjádření o stavu notebooku; soud uvádí, že poškozen nebyl, zatímco V. M. vychází z toho, že byl špatně fungující s nespecifikovanou vadou. Soudy podle něho pochybily, pokud neakceptovaly obhajobou předkládaný znalecký posudek Ing. Z. J., který stanovil obvyklou cenu notebooku k měsíci dubnu 2007 na 8.000,- Kč a který vycházel z přesnějších údajů o značce a typu notebooku. Tyto informace znalci sám poskytl, neboť poškozené předmětný notebook sám dříve dodal a měl k dispozici doklad o nákupu. Uvedeným postupem došlo podle něj k „ataku“ práva na obhajobu a k porušení zásady upravené v §2 odst. 5 tr. ř. a v konečném důsledku k porušení zásady presumpce neviny, neboť mu nebylo povoleno provést důkaz svědčící v jeho prospěch. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, případně aby přikázal věcně a místně příslušnému orgánu věc v potřebném rozsahu znovu projednat rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Brně.
Dovolatel především namítal, že se obžalobou tvrzeného jednání nemohl dopustit, neboť se v době, kterou označila poškozená, a to ještě nejednoznačně, nacházel v P. nebo na S., a soudům dále vytýkal, že stran stanovení výše škody vycházely nesprávně z nepřesného odborného vyjádření V. M. a nepřipustily jím navrhovaný znalecký posudek Ing. Z. J. Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení důkazů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a jiného hodnocení provedených důkazů (jednání se nemohl dopustit, neboť v inkriminovanou dobu byl na jiném místě), a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění a hodnocení důkazů vyvozoval, že se trestného činu nedopustil, případně že jím způsobená škoda byl jiná, než jak zjistil soud prvního stupně. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 3, 4 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědi obviněného, poškozené a odborného vyjádření zpracovatelky V. M., soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Závěr o vině obviněného byl opřen především o výpověď poškozené H. D., která byla opodstatněně shledána věrohodnou. Poškozená opakovaně a přesvědčivě popsala jednání obviněného, uvedla, kde, za jakých okolností a proč došlo k předání notebooku i částky 24.000,- Kč v pátek po Velikonocích 2007. Obviněný však svůj slib obstarat pro ni nový, kvalitnější notebook nesplnil, a to ani přes urgence, a původní notebook a ani peníze nevrátil. Soud prvního stupně rovněž rozvedl, proč neuvěřil tvrzením svědkyně B. B., která byla v blízkém vztahu k obviněnému, s logickým odůvodněním, že pro časový odstup od spáchání skutku si nemohla události pamatovat tak přesně, jak uváděla v hlavním líčení. Náležitá pozornost byla věnována i stanovení časové hodnoty notebooku, když bylo vycházeno z odborného vyjádření V. M. (č. 1. 11, 12), doplněného jejím výslechem coby znalkyně u hlavního líčení (č. l. 119, 120). Zpracovatelka vysvětlila východiska a důvody pro stanovení obecné ceny notebooku na 16.900,- Kč, a to zejména s ohledem na to, že nebyl přesně stanoven typ a model předmětného notebooku. Časová hodnota notebooku ke dni 20. 4. 2007 byla stanovena v nejnižší možné částce, tedy pro obviněného nejvýhodnější. Prvostupňový soud rovněž zdůvodnil, proč nepřipustil jako důkaz listinu označenou jako znalecký posudek Ing. Z. J., jelikož nákupní cena 20.000,- Kč, z níž jeho zpracovatel vycházel, neodpovídala údajům poškozené (ta uváděla pořizovací cenu předmětu kolem 25.000,- Kč - č. l. 118). S těmito závěry souhlasil i odvolací soud, který dodal, že tzv. znalecký posudek nemá ani potřebné formální náležitosti, protože znalec nebyl před podáním znaleckého posudku poučen ve smyslu ustanovení §106 tr. ř. Nejvyšší soud nemá, čím by správné a přesvědčivé závěry soudů obou stupňů relevantně doplnil.
Je zjevné, že v dané věci nebyl zjištěn případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení práva na obhajobu, presumpce neviny a dalších zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková