ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1232.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1232/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2010 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 13 To 152/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 168/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 2 T 168/2009, byl obviněný V. M. uznán vinným pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného S. V. H.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. M. pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §187 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od počátku listopadu 2008 do 24. 2. 2009 ve S., okr. B., pronajal objekt bývalé školy blíže neustanoveným osobám pravděpodobně vietnamské národnosti a záměrně jim zde poskytl prostory k tomu, aby zde mohly tzv. indoor způsobem spočívajícím v umělém vytváření příznivých podmínek pro růst rostlin pěstovat konopí seté, s cílem navyšování obsahu účinné látky Δ 9 THC (delta-9-tetrahydrocanabinolu), když při domovní prohlídce vykonané dne 24. 2. 2009 zde bylo zajištěno 1113 rostlin konopí setého ve vzrůstu od 10 do 100 cm, jejichž odborným zkoumáním bylo zjištěno, že ze zajištěných rostlin by bylo možné získat minimálně 46,7 kg rostlinné hmoty konopí setého obsahují minimálně 3,8 kg Δ 9 THC, ačkoli konopí seté je vedeno v příloze č. 3 coby omamná látka zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný V. M. odvoláním, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 13 To 152/2010, bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný V. M. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil jeho jednání a dospěl k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci“.
Pochybení soudů spatřoval zejména v tom, že ačkoliv založily závěr o jeho vině především na úvaze, že musel od počátku vědět, že se v prostorách bývalé školy pěstuje marihuana a že dokonce pro její pěstování vytvořil podmínky, nikdy mu nebyla tato skutečnost prokázána a nebylo ani prokázáno, že by na pěstování drogy participoval a že by mu „pěstitel“ přislíbil nějaké finanční prostředky. Odvolacímu soudu dále vyčítal, že při přezkumu jeho odvolání postupoval zcela formálně, nezabýval se fotodokumentací pořízenou obhajobou, podporující jeho tvrzení, že v objektu bylo možno pěstovat marihuanu, aniž by o tom věděl. Popíral jakoukoliv formu vědomé trestné činnosti a tvrdil, že nevěděl, k jakému účelu neznámý A. hodlá pronajaté prostory využít. V žádném případě mu k tomu nevytvářel podmínky. Pokud zazdil okenní otvory, učinil tak proto, že chtěl pouze zajistit objekt na zimu, aby další rok mohl prostory připravit pro bydlení své rodiny. Tuto obhajobu podle dovolatele dokládají i další důkazy. Znovu zopakoval, že nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že objekt od počátku pronajímal k pěstování marihuany a že závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Tvrdil, že výpověď svědka M. G. nebyla správně hodnocena. Z výpovědi svědka, kterou sám označil za rozporuplnou, vyplynulo maximálně pouhé jeho tušení o pěstování drogy, avšak pouhé tušení dlouho po uskutečnění pronájmu předmětného objektu nelze posoudit jako úmyslný pronájem objektu bývalé školy k pěstování drogy. Obviněný zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by skutek, který mu je kladen za vinu, spáchal. Tuto pochybnost podle jeho mínění potvrzují i odborná vyjádření z oboru genetiky a z odvětví kriminalistické daktyloskopické expertízy, kterými nebyla zjištěna žádná shoda mezi nalezenými stopami z objektu školy a vzorky dovolatele. Nebylo tak prokázáno, že by obviněný byl v kontaktu s osobami páchajícími trestnou činnost. Závěrem konstatoval, že o celé záležitosti nevěděl, byl zneužit a jediné, co mu lze klást za vinu, je naivita. Žalovaný skutek byl proto soudem prvního stupně nesprávně posouzen ve smyslu §187 tr. zák. a odvolací soud nedostál své přezkumné činnosti, když zásadní pochybení soudu prvního stupně nenapravil a nevyhodnotil předložené nové skutečnosti a důkazy.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dále požádal, aby předsedkyně senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o odložení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
Nejvyšší státní zástupkyně se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný, byť nesouhlasil s právním posouzením skutku, uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Benešově a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Praze. Podstata jeho výhrad totiž spočívala především ve zpochybnění věrohodnosti usvědčující výpovědi svědka M. G. Dovolatel tvrdil, že se žádné trestné činnosti nedopustil, že mu žádná vědomá trestná činnost nebyla prokázána. Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a jiného hodnocení provedených důkazů a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §187 odst. 1 tr. zák. nedopustil.
Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 4 až 7 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků a předložených listin, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněného soud prvního stupně opřel o nesporná zjištění stran pronájmu objektu školy ve S., nálezu rostlinného substrátu obsahujícího minimálně 3,8 kg účinné THC, výpovědi svědků M. G. a potažmo i F. K. Soud prvního stupně rovněž rozvedl, proč neuvěřil tvrzením obviněných V. M. a S. V. H. ani svědectvím matky a manželky obviněného V. M. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně sdílel i odvolací soud; i on upozornil, že soud prvního stupně opodstatněně vycházel z výpovědi svědka M. G., kterému nebylo důvod nevěřit a který dopodrobna popsal jednání obviněného v rozhodném období i okolnosti, za kterých musel on sám objekt opustit. Z jeho výpovědi totiž vyplynulo jednak to, že mu obviněný o pěstování trávy řekl, a také skutečnost, že v domě je V., který se má o rostliny starat. Tomu ostatně odpovídá i sešit, ve kterém jsou ve vietnamském jazyce popsány postupy pro ošetřování rostlin konopí. Výpověď svědka M. G. se tak správně stala i základem pro závěr o zavinění, neboť z ní jasně vyplynula vědomost obviněného o pěstování marihuany. Soudy obou stupňů tedy nepochybily a přesvědčivě odůvodnily závěr, že obviněný osobám pravděpodobně vietnamské národnosti záměrně a tedy vědomě poskytl prostory pro pěstování konopí setého.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Ze smyslu námitek obviněného vyplývá, že zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění ve formě přímého úmyslu, jak soudy uvedly.
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že námitky obviněného zpochybňující naplnění potřebné formy zavinění polemikou se způsobem hodnocení provedených důkazů, zjevně nemohou obstát. Významnými byly v daných souvislostech výsledky policejního pozorování a především opakovaná a v zásadních bodech neměnná výpověď svědka M. G.; ten v přítomnosti obhájkyně dovolatele v přípravném řízení potvrdil, že obviněnému od listopadu do konce prosince roku 2008 přerušovaně pomáhal se stavebními úpravami a obviněný mu mimo jiné řekl, že se v části objektu, kde byly prováděny stavební práce, „pěstuje tráva, to znamená marihuana“. Obviněný jej také nabádal, aby si to nechal pro sebe, že by z toho mohli mít oba problémy, a v domě byla marihuana též cítit, neviděl ji však (č. l. 263, 264). V hlavním líčení setrval na tom, že v domě byla cítit marihuana a odlišně od sdělení v přípravném řízení nelze interpretovat ani jeho poněkud vyhýbavé vyjádření k přímému dotazu obhájkyně dovolatele, že mu obviněný řekl, že s určitostí tuší, že se tam pěstuje marihuana, když krátce před tím uvedl, že mu obviněný řekl, že se tam pěstuje marihuana (č. l. 533, 534). Obviněný přesvědčivost a spolehlivost výpovědi svědka zpochybnil, ale soud prvního stupně srozumitelně a logicky upozornil právě na ty aspekty výpovědi svědka, které ji činí věrohodnou. Svědek nejenže vypovídal v zásadních otázkách shodně, bez jakýchkoliv náznaků zkreslování údajů (spíše se snažil svoji výpověď uzpůsobit ve prospěch obviněného V. M.), ale nebyly zjištěny ani žádné rozumné důvody, proč by měl vypovídat nepravdu v neprospěch obviněného, mezi ním a obviněným nebyly žádné rozpory či konflikty. Jakkoliv to obviněný popírá, významná jsou i zjištění, že uskutečnil stavební úpravy, jejichž provedení rozhodně nesvědčí ve prospěch jím tvrzeného záměru toliko zajistit objekt na zimu, aby mohl další rok prostory připravit pro bydlení své rodiny. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku výstižně poznamenal, že zazdění oken v té části budovy, kde byly posléze nalezeny rostliny konopí, nelze chápat ani jako prostředek k zajištění prostotu před vniknutím či před zimou a nelze jim rozumět ani jako součást procesu, jež směřoval k vytvoření podmínek pro následné bydlení rodiny obviněného. Zazdění všech okenních otvorů právě v prostorách, kde byly následně nalezeny rostliny konopí setého, se jeví jako nelogické pro obhajobu, že obviněný chtěl budovat bydlení pro svou rodinu. V kontextu dalších poznatků o způsobu života obviněného, o jeho kontaktech, návštěvách objektu je na místě hodnotit toto počínání obviněného jako výraz snahy znemožnit odhalení pěstírny. Nevýznamná není v těchto souvislostech ani úvaha soudu prvního stupně, že stěží lze akceptovat údaje obviněného o zamýšlené rekonstrukci objektu, zváží-li se, že obviněný byl živitelem rodiny, platil nájem, užíval osobní vozidlo, a to bez trvalého příjmu, s půjčkami, které musel splácet. Všechny tyto poznatky nasvědčovaly tomu, že obviněný objekt „pronajal“ patrně za zcela jiných okolností a podmínek, než uváděl.
Dovolací soud nemá žádný rozumný důvod způsob hodnocení provedených důkazů relevantně zpochybnit. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněného je podáno z jiného důvodu než je uveden §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neučinil žádné formální rozhodnutí o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí obsažené v závěru dovolání. Obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková