ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.146.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 146/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného T. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 12 To 68/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 63/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 1 T 63/2008, byl obviněný T. D. uznán vinným jednak trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 21. 4. 2004, v úmyslu obohatit obec, v obci Ú., okres P., jako starosta této obce podepsal žádost o dotaci pro výstavbu nájemních bytů, včetně technické infrastruktury na pozemku zapsaném v katastru nemovitostí pro katastrální území Ú., okres P., ve vlastnictví obce Ú., v souladu s nařízením vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, přičemž tato žádost o dotaci byla doručena dne 30. 4. 2004 Státnímu fondu rozvoje bydlení, přičemž v žádosti úmyslně uvedl nepravdivé údaje ohledně pozemků, na kterých má být dotovaná stavba umístěna, když uvedl pouze pozemek zapsaný na pro katastrální území Ú., ve vlastnictví obce Ú., ačkoli mu bylo známo, že stavba bude umístěna i na dalších pozemcích zapsaných pro katastrální území obce Ú., okres P., ve vlastnictví Pharm. Dr. P. S., které nejsou v rozporu s podmínkami o poskytnutí dotace ve vlastnictví obce, přičemž na základě těchto nepravdivých údajů byla žádost o poskytnutí dotace Státním fondem rozvoje bydlení schválena, a mezi obcí Ú., zastoupenou obviněným jako starostou na straně příjemce dotace a Státním fondem rozvoje bydlení, zastoupeným ředitelem JUDr. J. W. na straně poskytovatele dotace, byla dne 25. 4. 2005 v P. a dne 12. 5. 2005 v Ú. uzavřena smlouva o poskytnutí dotace z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů v obcích pro příjmově vymezené osoby podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb. ve výši 18.900.000,- Kč, v níž je shodně uvedeno, že stavba bude umístěna pouze na pozemku zapsaném pro katastrální území Ú., který je ve vlastnictví obce Ú., načež byla stavba bytového domu uskutečněna i na pozemku zapsaném n pro katastrální území Ú. a poskytnutá dotace vyčerpána až do výše 16.312.888,- Kč, čímž způsobil poškozené České republice, zastoupené Státním fondem rozvoje bydlení, škodu v celkové výši 18.900.000,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakékoliv funkce ve státní správě a samosprávě v trvání pěti roků.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací o odvoláních, která podali jednak obviněný a jednak státní zástupkyně v neprospěch obviněného, rozhodl rozsudkem ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 12 To 68/2009, tak, že
I. z podnětu odvolání obviněného T. D. shora uvedený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu skutek formulovaný ve shodě s tím, jak je shora popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž měl spáchat trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., neboť označený skutek není trestným činem.
II. odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání v neprospěch obviněného T. D. s tím, že se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu ohledně nenaplnění znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., a označila je za věcně nesprávné a především nelogické. V obsahu dovolání poté, co shrnula průběh trestního řízení, zdůraznila zejména to, že obviněný při podání žádosti o dotaci i při uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace nepochybně věděl, že část pozemků, na nichž se měla výstavba uskutečnit, není v daném momentu vlastnictvím obce Ú. Poukázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde sám odvolací soud připustil, že obviněný věděl o tom, že stavba bude dílem umístěna na cizím pozemku, a tak obviněný v žádosti o dotaci stejně jako ve smlouvě o poskytnutí dotace vědomě uvedl nepravdivé údaje s cílem získat pro obec dotaci, a jednal tak v přímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Existence příslibu skutečného vlastníka těchto pozemků, že pozemky za určitých podmínek do vlastnictví obce převede, na tomto konstatování nemůže nic změnit. K převodu, resp. směně pozemků nedošlo, a přímo z argumentace odvolacího soudu týkajícího se chování vlastníka pozemku vyplývá, že dodatečné uvedení vlastnických vztahů k pozemkům do souladu s podmínkami pro poskytnutí dotace bylo budoucí nejistou událostí. Pokud odvolací soud dovozuje absenci subjektivní stránky trestného činu, jsou jeho právní úvahy v extrémním rozporu s učiněnými a odvolacím soudem akceptovanými skutkovými zjištěními.
Dále dovolatelka uvedla, že nelze souhlasit ani s názory odvolacího soudu týkající se škody, která je formální znak kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. a není tudíž zcela jasné, co měl odvolací soud na mysli, pokud hovořil o nutnosti řešit výši škody ve světle §88 odst. 1 tr. zák. a §3 odst. 4 tr. zák., když tato ustanovení se týkají problematiky nebezpečnosti činu pro společnost. Za škodu je potřeba považovat částku, jíž pachatel z titulu dotace skutečně vylákal. V konkrétním případě měl celkový objem dotace činit 18.900.000,- Kč, přičemž reálně byla vyčerpána částka 16.312.888,- Kč, čímž nepochybně došlo ke zmenšení majetku Českého státu zastoupeného Státním fondem rozvoje bydlení, a tudíž ke vzniku škody. Je nerozhodné, že finanční prostředky byly formálně poskytnuty tzv. zúčtovatelnou zálohou. Nalézací soud se tak podle nejvyšší státní zástupkyně dopustil pouze dílčího a z hlediska právní kvalifikace nevýznamného pochybení, pokud ve skutkové větě konstatoval škodu ve výši 18.900.000,- Kč a nepřihlédl k okolnosti, že menší část dotace zůstala nevyčerpána. Dovolatelka s ohledem na subjektivní stránku dodala, že podle §250b tr. zák. postačuje ke vzniku škody jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nedbalostní zavinění na straně pachatele. Okolnost, že po provedené kontrole Státním fondem rozvoje bydlení dne 13. 8. 2007, byla obec Ú. nucena vyčerpanou část dotace státnímu fondu rozvoje bydlení vrátit, na tomto konstatování nemůže nic změnit, byť tato skutečnost má vliv na posouzení materiální stránky činu.
Ohledně materiální stránky dovolatelka akceptovala postup krajského soudu, který s odkazem na §88 odst. 1 tr. zák. jednání kvalifikoval pouze jako trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák., avšak závěr vrchního soudu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost již odmítla. Zdůraznila, že je nutné brát do úvahy, že zákonodárce v §250b odst. 1 tr. zák. učinil trestným již samotné uvedení nepravdivých údajů v žádosti o dotaci bez ohledu na vznik dalších škodlivých následků, což svědčí o tom, jak velký význam přikládal objektu tohoto trestného činu. I když dotace byla použita v souladu se stanoveným účelem a následně byla obcí Ú. vrácena, nemohla hrát roli z hlediska trestnosti pachatele podle tohoto ustanovení ani z hlediska materiálního znaku trestného činu. Absenci materiálního znaku trestného činu nelze dovozovat na základě reparace škody, která vůbec není formálním znakem. Nejvýše by snad vrácení dotace a některé další okolnosti případu bylo možno zohlednit při aplikaci §88 odst. 1 tr. zák., avšak i takový postup se jeví s ohledem na výši vylákané dotace jako problematický. Základní skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. obviněný podle nejvyšší státní zástupkyně naplnil mimo jakoukoli pochybnost a měl být uznán vinným minimálně tímto trestným činem. Za nejasnou dovolatelka označila kvalifikaci jednání obviněného rovněž jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák., ovšem ze zcela jiných důvodů, než jaké uváděl odvolací soud. V popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně nebylo specifikováno, jakým způsobem konkrétně obviněný vykonával v rozporu s §103 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích, pravomoc a povinnosti starosty obce. Za výkon pravomoci způsobem odporujícím zákonu, by na základě takovéhoto popisu skutku bylo možno považovat pouze samotné tvrzení nepravdy jménem obce, avšak v pojmu pravomoc je vždy obsažen prvek rozhodování a prvek moci a existenci těchto prvků je obtížné dovozovat v případě, kdy starosta nevykonává rozhodovací činnost, ale vystupuje v roli žadatele o dotaci.
V závěru dovolání ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 12 To 68/2009, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obviněný T. D., který zdůraznil, že se zcela ztotožňuje se závěry a odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu. Argumentaci nejvyšší státní zástupkyně ohledně subjektivní stránky považuje za jednostrannou a účelovou, neboť má za to, že se odvolací soud s otázkou subjektivní stránky správně vypořádal, stejně jako zcela logicky a bez jakýchkoli pochybností posoudil pohnutku a motiv činu. Ze skutkových zjištění plyne, že obviněný jednal a postupoval pod dojmem veřejného příslibu majitele dotčeného pozemku, který vždy veřejně deklaroval a nezpochybňoval, že předmětnou část pozemku převede na obec. Obviněný nemohl objektivně od počátku počítat s udržováním protiprávního stavu, resp. s vyvoláním škodlivého následku, kdy samotný charakter nedostatku v řízení o poskytnutí dotace, vůbec vylučuje možnost zatajení při závěrečné kontrole, neboť vlastnické vztahy k pozemkům jsou snadno ověřitelné nahlédnutím do katastru nemovitostí. Celá věc týkající se směny pozemků probíhala zcela transparentně a byla opakovaně projednávána v zastupitelstvu obce i před místní veřejností, která byla o stavu věci pravidelně informována. Námitku dovolatelky týkající se materiálního znaku trestného činu obviněný považuje za nedůvodnou, protože vždy poukazoval na zásadní okolnosti a aspekty ovlivňující důvody svého jednání, neboť vycházel z postoje a chování Pharm.Dr. P. S., stejně jako z postupu Státního fondu rozvoje bydlení, a byl veden majetkovými poměry obce. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 5 Tdo 637/2009, napadené rozhodnutí v části týkající se materiální stránky označil za zásadně přiléhavé s přihlédnutím k tomu, že celá akce výstavby domu pro seniory byla organizována zastupitelstvem obce v čele s obviněným s cílem vyřešit naléhavý společenský problém sociálního bydlení, který svým významem přesahuje lokální rozměr samotné obce. V závěru vyjádření obviněný uvedl, že má za to, že jsou splněny důvody pro to, aby dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo v souladu s §265i tr. ř. odmítnuto. V případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že podané dovolání je způsobilé k projednání, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265 písm. j) tr. ř. dovolání jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože je možné dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo.
Jak plyne ze shora rozvedeného obsahu podaného dovolání, nejvyšší státní zástupkyně brojila proti tomu, že odvolací soud nesprávně právně posoudil, že nebyly naplněny všechny znaky uvedených trestných činů, a proto obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Z obsahu takto učiněných námitek je zřejmé, že dovolatelka podané dovolání opřela o důvody, které naplňují jí označený dovolací důvod, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.
Nejprve je vhodné v obecné rovině uvést, že trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo jako veřejný činitel v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a tímto činem způsobí značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro poskytnutí dotace. O zamlčení podstatných údajů jde tehdy, když v žádosti o poskytnutí dotace nejsou uvedeny všechny údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její poskytnutí, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že by dotace nebyla poskytnuta, anebo by sice byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodných podmínek.
Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě trestná činnost obviněného spočívala ve vylákání dotace, lze uvést, že se za ni zpravidla považuje pravidelný příděl peněz nejčastěji poskytovaný obcím. Na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují účelové dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky. Mohou být použity jen na určené účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky. Účel dotace je dán a musí být dodržen a prostředky nelze použít na nic jiného, než stát stanovil a nevyčerpané prostředky se musí vrátit. Rozlišení dotací může být podle toho, zda mají nebo nemají podmiňovat finanční spoluúčast příjemce dotace. Dotace bez spoluúčasti je fakticky obecnou, neúčelovou dotací, dotace se spoluúčastí je účelovou dotací.
V projednávaném případě šlo o dotaci poskytovanou podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, ve znění dalších změn (dál jen „nařízení č. 146/2003 Sb.“), upravující podmínky a rozsah poskytování dotací obcím z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na podporu výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby. Podle §3 cit. nařízení lze dotaci poskytnout obci, na jejímž území se provádí výstavba, jsou-li splněny tam v písmenech a) až k) stanovené podmínky. Z nich lze konstatovat především, že pozemek, na kterém bude výstavba provedena, je ve vlastnictví obce [písm. b)], budova, ve které vzniknou nové byty, musí být ve vlastnictví obce, nebo v podílovém spoluvlastnictví obcí, pokud obec provádí výstavbu bytů na základě smlouvy o sdružení [písm. c)], obec, na jejímž území bude provedena výstavba bytového domu, má vydaný územní plán nebo regulační plán nebo projednanou urbanistickou studii [písm. d)], obec má vydané pravomocné územní rozhodnutí, je-li pro navrhovanou stavbu požadováno, vydaný regulační plán, nebo územní souhlas [písm. e)], zhotovitel stavby bude vybrán v souladu se zvláštním právním předpisem o zadávání veřejných zakázek [písm. f)], stavba nebo její změna splňuje požadavky na měrnou spotřebu tepla stanovené zvláštním právním předpisem [písm. h)], jde-li o výstavbu bytového domu s 10 a více byty, musí být nejméně 10 % bytů upravitelnými byty [písm. i)], stavba musí být dokončena do 3 let ode dne uzavření smlouvy o poskytnutí dotace [písm. k)].
Jak z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, podstata obviněnému za vinu kladeného činu spočívala v tom, že jako starosta obce, tedy jako veřejný činitel v rámci výkonu tohoto svého úřadu, v žádosti o dotaci pro výstavbu nájemních bytů pro seniory úmyslně uvedl v rozporu s podmínkou uvedenou v §3 písm. b) nařízení č. 146/2003 Sb. nepravdivě údaj ohledně pozemků, na kterých má být dotovaná stavba umístěna, neboť kromě pozemku patřícího obci parc. č. 429/3, neuvedl i další pozemky, jež vlastnil Pharm.Dr. P. S., čímž nesplnil uvedenou podmínku, že pozemek, na kterém je stavba provedena, musí být vlastnictví obce. V důsledku toho byla dotace ve výši 18.900.000,- Kč obci poskytnuta, ačkoli by se tak nestalo, pokud by byly v žádosti uvedeny pravdivé údaje.
S ohledem na namítané skutečnosti je potřeba zmínit další skutkové okolnosti, za nichž k činu došlo. Zejména je nutné poukázat na to, že celý proces od žádosti o poskytnutí dotace až po zahájení trestního stíhání trval několik let. Obviněný jakožto starosta obce Ú. již dne 20. 6. 1997 uzavřel s Pharm.Dr. P. S., majitelem předmětných pozemků smlouvu o smlouvě budoucí, konkrétně o dohodě o vydání nemovitostí, ve které bylo specifikováno, jaké nemovitosti v budoucnu převede do vlastnictví obce (viz č. l. 35). Dne 9. 4. 2001 byla mezi obcí Ú. a Pharm.Dr. P. S. uzavřena dohoda o řešení majetkoprávních vztahů pro regulační stanici plynu a příjezdové komunikace k regulační stanici, podle které se obec a Pharm.Dr. P. S., jako majitel pozemků v katastrálním území obce Ú. zavázali k vyřešení majetkoprávních vztahů u nově vznikajících pozemků podle geometrického plánu, které budou formou směnné smlouvy převedeny do majetku obce (viz č. l. 12). Zastupitelstvo obce poté v roce 2003 rozhodlo o nutnosti výstavby bytového domu pro seniory, přičemž podmínkou této výstavby bylo přiznání dotace k částečnému financování Státním fondem rozvoje bydlení, a proto byla dne 21. 4. 2004 zaslána tomuto fondu žádost o dotaci, ve které bylo uvedeno, že „v souladu s nařízením vlády č. 146/2003 Sb. o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, obec Ú. žádá o poskytnutí dotace pro výstavbu nájemních bytů včetně technické infrastruktury na k. ú. Ú.“. Přílohou této žádosti bylo územní rozhodnutí Stavebního úřadu Velké Přílepy o umístění stavby bytového domu, parkovacích ploch, přípojek a komunikace na pozemku (viz č. l. 325 a 329). Následně bylo Stavebním úřadem Velké Přílepy dne 28. 5. 2004 vydáno stavební povolení ke stavbě shora uvedeného bytového domu, ve kterém se povoluje tato stavba na pozemku na kterém měl být umístěn dům a na pozemcích komunikace (viz č. l. 332). Toto stavební povolení obdržel i Pharm.Dr. P. S., který ještě před jeho vydáním písemně souhlasil s výstavbou tohoto bytového domu a přístupové komunikace na pozemku v k. ú. Ú., když písemný souhlas vydal dne 17. 5. 2004 (viz č. l. 479). Jakožto účastník řízení se vzdal opravných prostředků do stavebního povolení ke stavbě domu na pozemku vydaného dne 28. 5. 2004 (viz č. l. 482). Na poradě obecního zastupitelstva konané dne 29. 11. 2004 bylo s Pharm.Dr. P. S. dohodnuta výměna části pozemku v místě výstavby domu pro seniory (viz č. l. 62). Na poradě starosty a předsedů komisí konané dne 18. 4. 2005 pak Pharm.Dr. P. S. vznesl ústní požadavek na přenechání šesti bytů v plánovaném bytovém domě pro jeho nájemníky jako kompenzaci za výměnu pozemků pro stavbu tohoto domu, na který však obecní zastupitelstvo nereflektovalo, a souhlasilo s posunutím domu tak, aby jeho výstavba nezasahovala na pozemky Pharm.Dr. P. S. (viz č. l. 64). Smlouva o poskytnutí dotace z prostředků státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů v obcích pro příjmově vymezené osoby byla dne 25. 4. 2005 uzavřena mezi Státním fondem rozvoje bydlení a obcí Ú. a je v ní uvedeno, že stavba bude umístěna na pozemku č. k. 429/3, který je ve vlastnictví obce Ú. a dotace se poskytuje ve výši 18.900.000,- Kč (viz č. l. 348). Na poradě starosty a předsedů komisí dne 19. 9. 2005 bylo rozhodnuto o umístění na původní pozemky, s čímž souvisela výměna těchto pozemků, kdy byl Pharm.Dr. P. S. opakovaně vyzýván k podepsání směnné smlouvy (viz č. l. 66, 67), k tomuto však nakonec nedošlo, což bylo konstatováno také při průběžné kontrole použití dotace provedené dne 13. 8. 2007 (viz č. l. 373) a dne 4. 9. 2007 zaslal ředitel fondu obviněnému dopis, ve kterém ho žádal o neprodlené učinění nápravy v této věci, neboť do ukončení doby výstavby bytového domu musí být podmínky pro poskytnutí dotace naplněny (viz č. l. 426). V říjnu 2007 kontrolní výbor zastupitelstva obce Ú. šetřil okolnosti získání dotace na výstavbu bytového domu, kdy rovněž zjistil skutečnosti již shora uvedené, tedy, že obec nedoložila pro stavbu na cizím pozemku řádnou smlouvu s vlastníkem tohoto pozemku. Dne 27. 12. 2007 rozhodl Stavební úřad Velké Přílepy o zastavení stavebního řízení na stavbu bytového domu (viz č. l. 538), neboť nebyla doložena smlouva o směně či odprodeji pozemků. Člen kontrolního výboru zastupitelstva obce Ú. dne 10. 9. 2007 informoval o těchto skutečnostech Policii České republiky, která dne 16. 4. 2008 zahájila proti obviněnému trestní stíhání pro trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. (viz č. l. 6). Dne 6. 5. 2008 ukončil obviněný smlouvu o dotaci se Státním fondem pro rozvoj bydlení, neboť s vlastníkem pozemku nebylo možno uzavřít dohodu, a přestože je dům již dokončen, dosud nebyl zkolaudován, a proto byla dotace ve vyčerpané výši 16.312.888,- Kč dne 22. 4. 2008 vrácena fondu (viz č. l. 30).
Odvolací soud při konstatování správnosti těchto skutkových zjištění v odůvodnění napadeného rozhodnutí (strana 4) shledal, že takto prokázané jednání obviněného po formální stránce vykazuje znaky jednak skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. a jednak trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., avšak s tím, že subjektivní stránka vztahující se k neúplnému údaji o tom, zda stavba bude realizována na pozemku, který je zcela ve vlastnictví obce, nebyla jednoznačně naplněna se zřetelem na to, že obviněný neuvedl údaj o pozemku v přesvědčení, že Pharm.Dr. P. S. na základě svého veřejného slibu obci uvedený pozemek do doby realizace stavby převede. Odvolací soud kromě této skutečnosti, když neshledal úmyslné zavinění obviněného k vylákání dotace, dále nepovažoval se zřetelem na okolnosti, za nichž k činu došlo, za naplněnou materiální stránku u obou uvedených trestných činů.
Vzhledem k tomu, že se dovolatelka s napadeným rozhodnutím v takto uvedených závěrech neztotožnila, je vhodné nejprve k výhradám zaměřeným proti subjektivní stránce uvést, že u trestných činů podle §250b tr. zák. a §158 tr. zák. se jedná o úmyslné trestné činy. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý) nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
K tomu je však též nutné připomenout, že k zavinění nelze přistupovat paušálně, ale je nutné ho vždy zkoumat ze všech zákonem vyžadovaných hledisek, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jde-li o vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu a obsahuje jednak složku intelektuální - vědění, která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a jednak složku volní, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.
Okruh skutečností, které musí být složkami zavinění zahrnuty, je podmíněn vymezením pojmu zavinění a vztahuje se k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto trestním zákoně, tedy k podstatným skutečnostem, které tvoří pachatelův skutek tzn., že se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu (výjimkou jsou samozřejmě znaky subjektivní stránky – úmysl, nedbalost, pohnutka atd.). Pokud by se zavinění k některé z požadovaných skutečností nevztahovalo, není dána subjektivní stránka trestného činu, a proto je vyloučena trestní odpovědnost pachatele. K naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu nestačí, že pachatel vůbec úmyslně jednal (že jednal tak, jak jednat chtěl), ale je třeba, aby úmyslně porušil nebo ohrozil zájem chráněný tímto zákonem způsobem v tomto zákoně uvedeným (srov. přiměř. rozhodnutí č. 92/1951, č. 19/1963 Sb. rozh. tr. ).
Nejvyšší soud z hlediska těchto obecných kritérií posuzoval i závěry, k nimiž dospěl ve vztahu k subjektivnosti stránce, jak je shora uvedeno, i odvolací soud, s nímž se ztotožnil, protože jeho úvahy považuje za správné. Podle zjištěných skutkových okolností obviněný věděl, když vyplňoval údaje v žádosti o poskytnutí dotace, že nejsou v této době vypořádány majetkové poměry ohledně části pozemku, na němž má být realizována stavba domu, na který je dotace požadována. Obviněný též věděl i to, že podmínkou pro poskytnutí dotace ve smyslu §3 nařízení č. 146/2003 Sb. je to, aby pozemek, na kterém bude výstavba provedena, byl ve vlastnictví obce. Proto, když vyplňoval formulář pro žádost o dotaci, uvedl v údaji o pozemku, na kterém bude stavba umístěna jen částečně pravdivý údaj, když zde označil jen tu část pozemku, která obci patřila, což byl údaj pravdivý. Zamlčel však, že stavba má být budována zčásti i na dalších pozemcích, jež se prozatím do vlastnictví obce nepodařilo získat, ač o tom bylo delší dobu jednáno. Obviněný však spoléhal, že do doby, než bude dotace poskytnuta (tj. nikoliv jen záloha, ale její konečná podoba po provedení kolaudace vystavěného domu), budou tyto majetkové poměry konečně vypořádány a Pharm.Dr. P. S. přistoupí na uskutečnění svého dříve daného slibu, že pozemky na obec na základě směny za jiné převede. Vzhledem k tomu, že se po dlouhou dobu tj. několika let, jak je shora ve stručnosti popsáno, Pharm.Dr. P. S. ze strany obce nepodařilo přesvědčit, aby svému slibu dostál, nebyla předmětná podmínka, tedy vlastnictví obce všech pozemků, na nichž bude dům pro seniory vystavěn, až do dokončení stavby splněna, a proto obec ještě před vypršením stanovené doby, celou vyplacenou zálohu na dotaci vrátila.
Z uvedeného Nejvyšší soud shledal, že úmysl obviněného, byť uvedl v žádosti o dotaci neúplný údaj, resp. zamlčel část podstatného údaje, nesměřoval k tomu, aby na podkladě takto zamlčeného údaje vylákal dotaci a ani uvést údaj mylně, protože předpokládal, že v průběhu řízení o její poskytnutí a použití, tento nedostatek odstraní. Dospěl k tomuto závěru s ohledem na to, že úmysl obviněného v žádosti o dotaci zamlčet podstatný údaj, nelze dovozovat jen z toho, že podstatný údaj neuvedl zcela přesně, ale je třeba vážit i další okolnosti případu, jako jsou chování obviněného před podáním žádosti, jeho další snahy směřující v průběhu řízení o dotaci o sjednání nápravy a uvedení skutečného stavu do souladu s podmínkami pro přidělení dotace atd.
Proto Nejvyšší soud shledal v souladu s těmito úvahami, že obviněný po subjektivní stránce nenaplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák.
Jako další důvod, pro který se dovolatelka neshodovala s napadeným rozhodnutím, byly výhrady proti závěru o nenaplnění materiální stránky činu, a proto je nutné z obecných zásad zejména konstatovat, že podle §3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný. Odstavec 4 uvedeného ustanovení dále stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, popř. malý. Citovaná ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (viz. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Se zřetelem na takto zákonem vymezená pravidla soud druhého stupně postupoval, a své úvahy k této otázce v rozhodnutí na straně 4 a 5 rozvedl, když shledal, že stupeň nebezpečnosti je nižší než nepatrný, a to hlavně proto, že obviněný jednal v dobré víře v chování Pharm.Dr. P. S., a motivem jeho jednání bylo řešení společenského problému sociálního bydlení, kdy i ředitel Státního fondu rozvoje bydlení potvrdil, že praxe je taková, že dotace je přiřknuta, i když nejsou splněny rozhodné podmínky, pro jejichž splnění je dodatečně poskytnuta určitá lhůta. V daném případě tak odvolací soud neshledal společenskou nebezpečnost dosahující zákonem v §3 odst. 4 tr. zák. vymezeného stupně, a to kromě již uvedeného i proto, že obviněný za obec veškeré vyčerpané prostředky z dotace vrátil Státnímu fondu rozvoje bydlení, když bylo zřejmé, že s majitelem pozemků nebude možné se dohodnout, neboť ten své požadavky stupňoval a odmítal se s obcí dohodnout tak, jak dříve svým jednáním dal opakovaně najevo.
V této souvislosti je rovněž významné to, že obec o získání pozemků do svého vlastnictví usilovala již od roku 1997, kdy byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o darování těchto pozemků, k čemuž z nejasných důvodů nakonec nedošlo. Když poté bylo rozhodnuto o výstavbě bytového domu, který byl určen pro seniory, tj. osoby potřebné, u kterých naše společnost právě výrazným nedostatkem tohoto typu bydlení trpí, na nějž Státní fond rozvoje bydlení poskytl dotaci ve výši 18.900.000,- Kč, byla znovu zahájena jednání o směně pozemků. Jejich vlastník o všech postupech obce v tomto řízení věděl, jakož i o tom, že na části jeho pozemků bude tato stavba realizována, a souhlasil s tím. Za situace, kdy se již bytový dům začal stavět, Pharm.Dr. P. S. začal stupňovat své požadavky, neboť pokud předtím mělo dojít ke směně pozemků, nyní již požadoval, aby mu obec přenechala v bytovém domě šest bytů pro jeho nájemníky. Z jeho přístupu lze usuzovat na minimálně obstrukční tendence, neboť věděl, že obec tyto jeho pozemky musí převést do svého vlastnictví, aby mohla být výstavba v souladu s poskytnutou zálohou na dotaci ukončena. Je zřejmé také to, že obviněný se po celou dobu spolu se zastupitelstvem obce snažil s Pharm.Dr. S. celou záležitost řešit a nalézt takové východisko, které by vzniklý problém odstranilo.
Na základě všech těchto skutečností se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry odvolacího soudu o nenaplnění potřebného stupně společenské nebezpečnosti ve smyslu zásad stanovených v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., tyto úvahy považuje za správné a korespondující i se všemi skutkovými zjištěními. Pro úplnost jen poukazuje i na pohnutku obviněného, který chtěl zejména svým činem prospět obci ve velmi potřebné realizaci výstavby domova pro přestárlé osoby, tedy zajišťoval tak ve velmi svízelné situaci zájem celku. S ohledem na to, že vyčerpaná dotace byla v plné výši, byť již po dostavbě stavby, vrácena, jsou i následky tohoto jednání takové, že ho nelze považovat za kriminální čin, ale za jednání, které nese znaky postupu v rozporu se správně právními předpisy, podle nichž též bylo v rámci řízení o dotaci postupováno. Proto s námitkou dovolatelky, že se v případě vrácené dotace jedná již jen o reparaci škody, lze souhlasit, neboť jak bylo výše uvedeno, soudy uzavřely, že formální znaky trestného činu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. byly, včetně vzniklé škody naplněny. Soud však, k tomu, že celá tato částka byla státu zpět vrácena, což se stalo ještě před tím, než byla stavba zkolaudována, a tedy než uplynula doba pro konečné přiznání dotace ve smyslu nařízení č. 146/2003 Sb., pak i ve spojitosti se shora uvedenými dalšími skutečnostmi svědčícími výrazně ve prospěch obviněného, je i tuto náhradu škody možné považovat za výrazně snižující společenskou nebezpečnost činu pro společnost, neboť státu tak nakonec žádná újma nevznikla. Tuto skutečnost nelze bagatelizovat, neboť obec, aby mohla prostavěnou část zálohy na dotaci vrátit, musela tyto prostředky získat z vlastních zdrojů. Tudíž celou stavbu, na jejíž výstavbu by jinak při splnění všech dalších podmínek vymezených ustanovením §3 nařízení č. 146/2003 Sb., jak jsou shora zmíněny, měla obec na dotaci nárok, vystavěla z vlastních prostředků.
Nejvyšší soud ze všech rozvedených úvah a závěrů, jak jsou výše popsány, považuje rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonem a za rozhodnutí spravedlivé, a mimo již uvedeného i proto, že je jím respektován i princip „ultima ratio“, neboť v daném případě byly využity jiné prostředky, zejména práva správního, a proto není nutné již působit na obviněného prostředky trestního práva, které se v daném případě jeví velmi represivními.
Ze všech shora uvedených skutečností tak Nejvyšší soud považoval dovolání nejvyšší státní zástupkyně za neopodstatněné, když se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, který obviněného zprostil obžaloby pro skutek výše popsaný, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová