Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 8 Tdo 167/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.167.2010.1

sp. zn. 8 Tdo 167/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 dovolání obviněných V. Z., a E. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 455/2005, a rozhodl takto: I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se obviněného E. Z. zrušují . Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikazuje , aby věc obviněného E. Z. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Z. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. 1 T 455/2005, byli uznáni vinnými obviněný V. Z. trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. (bod I.), nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným [body II. 1. – 2., 4., 6. – 22.], dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.] a obviněný E. Z. trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. (bod I.), nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným [body II. 2. – 4., 6. – 19., 21.], dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.)]. Za tyto trestné činy byli odsouzeni: obviněný V. Z. podle §163a odst. 1, 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí konkrétně vyjmenovaných ve výroku rozsudku; obviněný E. Z. podle §163a odst. 1 §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. P., M. P. a M. B. Podle §230 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnutí o uložení ochranného opatření podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., a sice zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí, vyhrazeno veřejnému zasedání. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestných činů dopustili tím, že I. obvinění V. Z. a E. Z. v přesně nezjištěné době na území České a Slovenské republiky společně založili společenství osob mezinárodního charakteru s vnitřní rozvinutou organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné úmyslné trestné činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená, pečlivě promyšlená a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového prospěchu, a to nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A., kdy v katastrech obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika), okres U. H., běžence ze Slovenské republiky do České republiky ilegálně převáželi v cisterně stříbrné barvy, speciálně upravené pro převoz osob, spodním vstupním otvorem, cirkulací vzduchu a světelnou signalizací, s tmavěčerveným podvozkem - návěsem, tov. značky BSS METACO, k jejímuž tažení používali nákladní motorové vozidlo tov. značky DAF 90, oranžovočervené barvy, registrované na firmu LINAPEX, s. r. o. sídlem M. O., V., přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče nákladního motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení běženců, obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, inkasovali peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M. P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly, zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti, asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. jako posádky doprovodných vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M. B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru cisterny, když odšroubovával a zpětně zašroubovával plechové víko cisterny, umístěné ve spodní části cisterny, a všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M. B. se aktivně jako posádky osobních motorových vozidel, doprovázejících obviněného J. P. jako řidiče nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, tzv. "čističi", účastnili transportů běženců z území Slovenské republiky, okres T., na území České republiky, kdy v osobních vozidlech značek VW Passat 35i, VW Passat 35i, Škoda Superb 3U, Škoda Octavia combi, a Seat Alhambra, zajišťovali hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo vykládky běženců, přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých transportů vzájemné spojení pomocí mobilních telefonů, přičemž II. 1. obvinění V. Z. a J. P. společně dne 14. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne 14. 4. 2004 ve 14.30 hodin přijel řidič obviněný J. P. z Ú. n. L. do T., kde převzal nákladní jízdní soupravu s ukrytými běženci, s touto překročil státní hranice ze SR do ČR, přes Hraniční celní přechod D. ­S. H., okres U. H., načež v jízdě pokračoval směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže ku P., po 22.00. hodině běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel jako tzv. „čistič“ obviněný V. Z., přičemž obviněný J. P. za uvedenou akci obdržel finanční odměnu v hotovosti ve výši 14.000,- Kč, 2. obvinění V. Z., E. Z., J. P. a M. B. společně v době od 17. 4. 2004, kdy obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 19. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne 18. 4. 2004 obviněný J. P. přijel vlakem z Ú. n. L. do T., kde si z pozice řidiče převzal nákladní jízdní soupravu, se kterou po naložení běženců překročil státní hranici ze SR do ČR na Hraničním celním přechodu D. - S. H., přičemž ve 23.21 hodin se pohyboval s nákladní jízdní soupravou s ukrytými běženci v k. ú. obce S., Slovenská republika, načež v jízdě pokračoval směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže ku P., běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, přičemž kolem 07.00 hodin dne 19. 4. 2004 se pohyboval u Hraničního celního přechodu D. - S. H., jako "doprovod" a „čistič“ akci zajišťoval obviněný M. B., obviněný E. Z., tehdy v pozici celníka, zajistil na Hraničním celním přechodu S. H. hladký průjezd obviněného J. P. s kamiónem, přičemž převzal od obviněného J. P. celní doklady k propuštění do území ČR, za převedení osob obvinění obdrželi dosud přesně nezjištěnou finanční částku, 3. obvinění E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 21. 4. 2004, kdy obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 22. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne 22. 4. 2004 v 06.00 hodin obviněný E. Z. dal pokyn obviněnému J. P., aby v 07.00 hodin převzal v T., Slovenská republika, nákladní jízdní soupravu, s níž po naložení běženců obviněný J. P. jako řidič překročil přes Hraniční celní přechod D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde v blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. - kolem 17.12 hodin vyložil běžence a vrátil se zpět na Slovensko, akci doprovázel a zajišťoval blíže neustanovený občan SR a jako „čističi“ - posádka doprovodných vozidel obvinění M. B. a M. P., kteří organizovali předávku běženců odběratelům, po vyložení běženců obviněný J. P. pomocí SMS nahlásil obviněnému E. Z., že je vše v pořádku, poté se s ním ve 21.40 hodin sešel na Hraničním celním přechodu S. H., a poté ve 22.15 hodin odstavil nákladní jízdní soupravu na Slovensku, 4. obvinění M. P., E. Z., M. B., J. P. a V. Z. společně v době od 25. 4. 2004, kdy obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 27. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne 27. 4. 2004 obvinění M. P. a E. Z. dali pokyn obviněnému J. P., aby dne 27. 4. 2004 v 07.00 hodin vyzvedl nákladní vozidlo, poté jej obviněný E. Z. přivezl k nákladní jízdní soupravě, načež posléze obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd nákladní jízdní soupravy, do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P., Hraničním celním přechodem S. H., obviněný J. P. pokračoval v jízdě nákladní jízdní soupravy směrem na P., kdy v blízkosti dálnice D1 v prostoru motorestu U r. kolem 17.00 hodin běžence vyložil a poté se vrátil zpět na Slovensko. v průběhu akce ho vozidlem doprovázeli a zajišťovali obvinění M. P. a M. B., kteří zároveň zorganizovali předávku běženců odběratelům, přičemž obviněný M. P. vyinkasoval peníze za provedenou akci, při návratu z ČR se setkal s obviněným E. Z., který během akce o jejím průběhu informoval obviněného V. Z., jenž byl v uvedené době v zaměstnání jako celník na Hraničním celním přechodu R., 5. obvinění Ma. P., V. Z., E. Z. a J. P. společně dne 29. 4. 2004 obvinění V. Z. a M. P. domluvili na půlnoc 29. 4. 2004 obviněného J. P., aby přijel na Slovensko pro nákladní vozidlo, ten s tím souhlasil, přičemž během cesty po dálnici D1 kolem 20.16 hodin obviněný M. P. telefonicky sdělil obviněnému J. P., že se akce ruší a vynaložené náklady mu příště uhradí, nezdařenou akci obvinění M. P., V. Z. a E. Z. mnohokrát telefonicky plánovali a rozebírali, obviněný E. Z. měl zajistit bezpečný průjezd ze SR do ČR přes Hraniční celní přechod S. H., 6. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 6. 5. 2004 do 7. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když obviněný V. Z. dal pokyn k akci obviněnému J. P., poté se obviněný V. Z. přesunul na Slovensko svým osobním motorovým vozidlem tov. značky Škoda Superb, šedé metalízy, a obviněný J. P. jeho vozidlem tov. zn. VW Passat, přičemž na Slovensku obviněný J. P. převzal nákladní jízdní soupravu, s níž po naložení běženců v katastru obcí D. - S. H. překročil státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde v blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. kolem 22.30 hodin běžence vyložil a vrátil se s vozidlem zpět na Slovensko, v průběhu akce transport běženců doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - ventilaci cisterny přepravující běžence, informoval o hlídkách policie, organizoval tankování pohonných hmot a odstraňoval technické problémy, druhým vozidlem funkci „čističů“ plnili obvinění M. B. a M. P., kdy obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti vystupujícím pod přezdívkou „D.“, po vyložení běženců se na zpáteční cestě všichni sešli na dálnici D1 - na 69. km od P., kde došlo k finančnímu vyrovnání, o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky informoval obviněného E. Z., 7. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 7. 5. 2004 do 8. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěny počet běženců, po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. do nákladní jízdní soupravy naložil běžence, poté jako řidič překročil státní hranici mezi SR a ČR v katastrech obcí D. - S. H. pokračoval v jízdě směrem na Prahu, kde na parkovišti dálnice D1 - 19,5 km blíže ku P. kolem 00.04 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel obviněný V. Z., který v průběhu transportu kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, dále informoval o hlídkách policie, zajišťoval tankování pohonných hmot, vykládku zajišťovali obvinění M. B. a M. P., přičemž obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem běženců, po skončení akce se obviněný V. Z. na dálnici D1 na 69. km od P. setkal s obviněným J. P., o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky informoval obviněného E. Z., 8. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 10. 5. 2004 do 11. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 24 běženců poté, co po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. jako řidič převzal nákladní jízdní soupravu s 24 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, následně překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 kolem 24.00 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce nákladní jízdní soupravu doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv. "klimatizaci" - ventilaci v cisterně převážející běžence, informoval o hlídkách policie, zajišťoval tankování pohonných hmot, obvinění M. B. a M. P. zajišťovali a zabezpečovali vykládku běženců, v průběhu akce obviněný M. B. komunikoval s obviněným J. P. a asistoval u vykládky běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, zvaným "D.", finanční vyrovnání s odběrateli se uskutečnilo v P. - H., kde byl obviněný E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M. P., obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, byl však v telefonickém kontaktu s obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce, 9. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. P. a M. B. společně v době od 12. 5. 2004 do 13. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, poté co obvinění V. Z., E. Z. a M. P. domluvili obviněného J. P., který jako řidič převzal nákladní jízdní soupravu s běženci od dosud neustanoveného dodavatele, poté překročil státní hranici mezi SR a ČR v katastru obcí D. - S. H. a dále pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 u benzínové čerpací stanice Aral – kolem 24.00 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce nákladní jízdní soupravu zajišťoval obviněný E. Z., který kontroloval tzv. "klimatizaci" - větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot, jištění vykládky, obviněný M. B. komunikoval s obviněný J.P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem běženců cizí národnosti, po úspěšném provedení akce se finanční vyrovnání uskutečnilo na Benzínové čerpací stanici Aral od P., kde byl obviněný E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M P., následně došlo k setkání obžalovaných E. Z. a J. P. na dálnici D1 - 83. km od P., kde obviněný E. Z. vyplatil obviněného J. P., při zpáteční cestě na Slovensko bylo vozidlo organizátorů tovární značky Škoda Octavia, (SK) šedé barvy kontrolováno Policií ČR Dopravním inspektorátem Bernartice, přičemž jako řidič byl zjištěn obviněný M. P. a jako spolujezdec obviněný M. B., obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, zajišťoval bezpečný průjezd státní hranice ze SR do ČR a dále byl v telefonickém kontaktu s obviněný E. Z., který jej informoval o průběhu akce, 10. obvinění E. Z., V. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 18. 5. 2004 do 19. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23 běženců poté, co obvinění E. Z. a M. P. zajistili obviněného J. P., který jako řidič od blíže neustanoveného dodavatele převzal nákladní jízdní soupravu s 23 běženci, poté kolem 19.30 hodin překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.10 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho doprovázel a jako „čistič“ zajišťoval obviněný E. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot a vykládku, obviněný M. B. telefonicky komunikoval s obviněný J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na Hraničním celním přechodu R., avšak komunikoval s obviněným E. Z., který ho informoval o průběhu akce, přičemž obviněný E. Z. dne 19. 5. 2004 kolem 02.32 hodin telefonicky domluvil další transport běženců ve stejný čas a místě dne 19. 5. 2004, 11. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 19. 5. 2004 do 20. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič na Slovensku od neustanoveného slovenského dodavatele převzal běžence, v 19.30 hodin překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 24.00 hodin vyložil běžence a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot a jištění vykládky, obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na Hraničním celním přechodu R., o průběhu akce však byl informován a byl v kontaktu s obviněným J. P., který od něj potřeboval fingované dokumenty k nákladu o průjezdu státní hranice do ČR, 12. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 24. 5. 2004, když akci domluvil dne 23. 5. 2004 obviněný M. P. s dosud neustanoveným mužem cizí národnosti, do 25. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 17 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu se 17 běženci, kolem 20.00 hodin v katastru obcí D. - S. H. překročil státní hranici mezi SR a ČR, a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.30 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku, obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný E. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval však s obviněným V. Z., který jej informoval o průběhu akce a také mu předal dokumenty pro zpáteční bezproblémový návrat nákladní jízdní soupravy na Slovensko, poté došlo k vyplacení blíže nezjištěné finanční částky na dálnici D1 - od P., 13. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v době od 31. 5. 2004 do 1. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu s 28 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní soupravou s běženci překročil kolem 19.00 hodin státní hranici mezi SR a ČR v katastru obcí D. - S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.00 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a s obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, druhým vozidlem prováděl doprovod jako tzv. „čistič“ Z. B., přičemž celou akci jistili obvinění M. B. a M. P., obviněný M. B. během akce prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s obviněným J. P. a „čističem“ obviněným V. Z., dále provedl vykládku běženců z cisterny a jejich nakládání do odvozových vozidel, obviněný E. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval však prostřednictvím mobilního telefonu s obviněný V. Z., který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněný E. Z. vyhotovil pro nákladní jízdní soupravu převážející běžence cestovní dokumenty pro bezpečnou jízdu v SR a ČR, 14. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v době od 4. 6. 2004 do 5. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 27 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. převzal od dosud neustanoveného slovenského dodavatele na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 27 běženci, s nákladní jízdní soupravou v 19.15 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - ve 23.40 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku běženců a s obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., přezdívaný „F.“, obviněný M. B. v průběhu akce komunikoval s obviněným J. P. a obviněným E. Z. a asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci řídil z benzínové čerpací stanice Aral na od P., obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce a pověřil jej vyzvednutím obviněného J. P. v 17.00 hodin na Autobusovém nádraží v T. (SR). 15. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v době od 8. 6. 2004 do 9. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněných E. Z. a M. P. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 28 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní soupravou kolem 18.35 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.40 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko , v průběhu akce obviněného J. P. doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot a jistil vykládku, během akce komunikoval s obviněným J. P., jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., obviněný M. B. komunikoval s obviněnými J. P. a V. Z. a asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových dodávek, obviněný M. P. komunikoval v České republice s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci řídil z Benzinové čerpací stanice Aral na od P., obviněný E. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným V. Z., který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněný E. Z. pověřil svoji družku M. R. vyplněním přepravních dokumentů pro tahač s cisternou, tyto dokumenty od ní později vyzvednul obviněný V. Z. a předal je obviněnému J. P. na Benzínové čerpací stanici Shell na dálnici D1 - od P., obviněný M. P. dále instruoval Z. B. a nadiktoval mu telefonní číslo obviněného V. Z., přičemž Z. B. „čistil“ trasu před tahačem s běženci a jistil vykládku na parkovišti dálnice D1 - od P., 16. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v době od 9. 6. 2004 do 10. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 29 - 30 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič ve Slovenské republice převzal nákladní jízdní soupravu s 29 - 30 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, následně v 18.30 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na B. kolem 23.10 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který jej navigoval, hlásil hlídky Policie České republiky a jistil vykládku, a jako druhý „čistič“ akci jistil Z. B., obviněný M. B. prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s obviněnými J. P. a V. Z., asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval v České republice prostřednictvím mobilního telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, poté na dálnici D1 - ve směru na B., došlo k vyplácení peněz za provedenou akci mezi obviněným M. P. a dodavatelem běženců zvaným „D.“, obviněný E. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným V. Z., který jej informoval o průběhu akce a také mu vyhotovil a předal přepravní dokumenty pro tahač s cisternou, 17. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne 14. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného E. Z. přejel s nákladní soupravou z Ú. n. L. do T., kde naložil do cisterny blíže nezjištěný počet běženců, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, se soupravou kolem 18.36 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti D1 - od P. směrem na B. kolem 23.20 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný E. Z., který s obviněným J. P. během akce komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., obvinění M. B. a M. P. asistovali při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval s obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněnému E. Z. přivezl do T. razítka, potřebná k potvrzení přepravních dokumentů pro tahač s cisternou, obviněný M. P. vydal pokyn „čističi“ Z. B., aby přijel ve 14.00 hodin na Slovensko, 18. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně s dalším pachatelem v době od 15. 6. 2004 do 16. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 15 - 20 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného E. Z. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 15 - 20 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, poté kolem 18.36 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na Prahu, kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na B., ve 23.09 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který „čistil“ trasu před tahačem, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a s obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ akci zajišťoval Z. B., obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněnými J. P. a V. Z. a společně s obviněným M. P. asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel, 19. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v době od 18. 6. 2004 do 19. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z., který jej dovezl na parkoviště k naloženému tahači, od něj převzal nákladní jízdní soupravu, v níž byli běženci, kolem 18.12 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na B. běžence kolem 22.20 hodin vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a komunikoval s obviněným J. P., jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., přezdívkou „F.“, obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněnými J. P. a E. Z. a společně s obviněným M. P. asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce, k vyplacení finanční hotovosti za provedenou akci došlo na dálnici D1 - na benzínové čerpací stanici ÖMV, 20. obvinění V. Z., J. P. společně s dalším pachatelem dne 9. 7. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, a kolem 18.19 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P., kde na sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. z důvodu nespojení se s odběrateli běženců kolem 22.20 hodin běžence vyložil do silážní jámy a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu před tahačem a jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., přičemž vykládku běženců zorganizoval obviněný V. Z., 21. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. společně s dalším pachatelem dne 16. 8. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného E. Z. na Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, a kolem 18.55 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P., kde na sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. kolem 23.00 hodin běžence vyložil a vrátil se do Ú. n. L., kde vozidlo odstavil, přičemž vozidlo doprovázel a akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu před tahačem, a jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., vykládku běženců zorganizoval obviněný M. B., 22. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne 30. 8. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 26 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, a v 19.04 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P., akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který čistil trasu před tahačem, a jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., akci jistili jako posádka doprovodného vozidla, tzv. „čističi“, obvinění M. B. a M. P., kteří vozidlem zn. Škoda Octavia Combi, ve 20.00 hod. překročili státní hranici mezi SR a ČR v obci S., kde byli ve 20.00 hod. Policií ČR zadrženi, poté v průběhu akce ve 20.30 hod. byli zadrženi Policií ČR obvinění J. P. a V. Z. na benzínové čerpací stanici Unicorn Oil u S. u B. Současně byl obviněný E. Z. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, která mu kladla za vinu, že nejméně ve dnech 14. 4. 2004, 18. - 19. 4. 2004, 20. - 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004, kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na hraničním přechodu S. H., okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a další osoby finanční prostředky plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“, ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový průjezd nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené barvy, registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V., s cisternovým návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem, speciálně upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací vzduchu a světelnou signalizací, které řídil J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi běženci, čímž měl spáchat trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, napadli odvoláními obvinění V. Z., E. Z. M. P., M. B. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v neprospěch obviněných V. Z. a E. Z. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 6 To 370/2007, byl z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněných V. Z. a E. Z. rozsudek soudu prvního stupně zrušen, a to u obviněného V. Z. podle §258 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu, a u obviněného E. Z. podle §258 odst. 1 písm. c), d), e), odst. 2 tr. ř. ve zprošťujícím výroku a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných V. Z., E. Z., M. P. a M. B. zamítnuta. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404, byl obviněný V. Z. za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T 455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, odsouzen podle §163a odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen také trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem byl obviněný E. Z. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že ve dnech 14. 4. 2004, 18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004, kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na hraničním přechodu S. H., okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“ ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový průjezd nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené barvy, registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V. s cisternovým návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem, speciálně upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací vzduchu a světelnou signalizací, které řídil již odsouzený J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi běženci. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T 455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, byl odsouzen podle §163a odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 360.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán – zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti týdnů. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo podle §73 odst. 1 písm. c) tr.zák. rozhodnuto o zabrání věcí, jež byly taktéž v rozsudku specifikovány. I proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění E. Z., V. Z. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v neprospěch obou obviněných odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, byla odvolání podle §256 tr. ř. jak nedůvodná zamítnuta. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, napadli obvinění E. Z. a V. Z. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovoláními. Shodně odkázali na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávné právní posouzení spatřovali dovolatelé v tom, že „součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve vztahu k dovolateli E. Z. a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu k oběma dovolatelům“. Obviněný E. Z. připomněl, že od počátku trestního stíhání kategoricky popírá, že by se snad úmyslně dopustil jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že v období před vstupem České republiky do Evropské unie kontroly na hranicích probíhaly benevolentně, a to z důvodu velkého množství práce. V této souvislosti odkázal na výpovědi svědků M. a R., tehdejších vedoucích pracovníků Celního úřadu S. H. Upozornil, že i obviněný J. P. vypověděl, že nevěděl, že na hranici bude mít v době průjezdu jím řízeného automobilu službu právě obviněný E. Z. Dovolatel z toho dovozoval, že nevykonával svou pravomoc v rozporu se zákonem; vždy se snažil plnit své povinnosti i přes značné pracovní vytížení co nejdůsledněji a není mu možno přičítat, že se to vždy zcela stoprocentně nepovedlo. Nikdy neměl v úmyslu způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, za tímto účelem nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícímu zákonu, a proto se nemohl dopustit trestného činu podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Obvinění E. Z. a V. Z. též shodně popřeli, že by se dopustili jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. i trestného činu překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle §8 odst. 1 tr. zák. Tvrdili, že se nepokoušeli provádět nelegální převody běženců, natož pak je organizovat, jak vydedukoval soud. Závěr o jejich vině soud prvního stupně opřel toliko o výpověď spoluobviněného J. P., který je osobou mnohokrát trestanou, a to i pro totožný trestný čin. Mínili, že své poznatky o trestné činnosti mohl mít z minulé doby a aplikoval je na tento konkrétní případ. Stran právní kvalifikace skutku jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. zpochybnili naplnění znaků zločinného spolčení ve smyslu §89 odst. 17 tr. zák. Je-li zločinné spolčení charakterizováno existencí vnitřní organizační struktury, rozdělením funkcí a dělbou činnosti, nic podobného nebylo prokázáno a nedá se uvést o údajném společenství dovolatelů a ostatních spoluobviněných. Na existenci jakési vnitřní struktury bylo soudem usuzováno pouze na podkladě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného J. P., který měl být navíc nejnižším článkem v rámci hierarchie, nelze se proto domnívat, že by ze své pozice byl schopen vzájemné vztahy a fungování údajného zločinného spolčení rozkrýt. Totéž podle nich platí i ohledně dalších znaků, poněvadž nebylo dostatečně přesvědčivě prokázáno, že by jednotliví obvinění včetně dovolatelů měli plnit určité konkrétní úkoly směřující ke spáchání vytýkané trestné činnosti, že by měli snad předem určeno, kdo vykonává tu kterou činnost. Dovolatelé též zmínili, že nelze pominout, že v případě páchání vytýkaného jednání by měli jistě nashromážděn nezanedbatelný majetek, když se dá předpokládat, že převádění běženců je činností výnosnou; ani to však nebylo zjištěno, naopak bylo zjištěno, že veškerý jejich majetek pochází z období před údajným pácháním trestné činnosti. Uložený trest, jmenovitě trest odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, obvinění považovali za nepřiměřeně přísný, a to především proto, že nebyly zjištěny takové skutkové okolnosti, které naplňují zákonné znaky §163a tr. zák., a že oba obvinění dosud nebyli trestáni. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně -pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, č. j. 6 To 620/2008-4470, a v návaznosti na toto rozhodnutí aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404. Současně ve vztahu k jejich osobám navrhli i zrušení usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, aniž učinili návrh na další postup. Dovolatelé také navrhovali, aby předsedkyně senátu Nejvyššího soudu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o odložení výkonu uložených trestů. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovoláním obviněných V. Z. a E. Z. nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je třeba uvést, že akceptovat jako včas podané bylo nutno i dovolací námitky směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 6 To 370/2007, kterým byl ohledně obou obviněných ponechán beze změny výrok o vině trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jimiž byli uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. 1 T 455/2005, a takto označený rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a též ve zprošťujícím výroku ohledně obviněného E. Z. a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně. V takovém případě, zruší-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, v důsledku čehož výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat dovolání, jelikož nejde o rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř., konkrétně §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. (obviněným nebyl uložen trest). Proto bylo třeba vyčkat i uložení trestu a lhůta k podání dovolání běží i ohledně výroku o vině až od doručení rozsudku, kterým byl soudem rozhodujícím ve druhém stupni uložen trest, event. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti takovému rozsudku soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 766/2006, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 28/2006, T 919 aj.). Dovolání obviněného V. Z. Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněným. Protože dovolání obviněného E. Z. nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání jmenovaného obviněného podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného E. Z. v části směřující proti výroku o vině trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., je opodstatněné. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili také námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a tím také proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Uherském Hradišti a z nichž v napadeném rozhodnutí vycházel i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně. Podstata těchto jeho dovolacích námitek spočívala v tvrzení, že trestná činnost, jíž byli oba dovolatelé uznáni vinnými, nebyla spolehlivě prokázána, poněvadž závěr o jejich vině byl vystaven na usvědčující výpovědi spoluobviněného J. P., která však není věrohodná. Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obvinění brojili ve skutečnosti proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozovali, že se nedopustili především trestných činů účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí obviněného J. P., postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Soud prvního stupně si byl vědom významu doznání a ostatní obviněné usvědčující výpovědi obviněného J. P., proto ji pečlivě a důsledně konfrontoval s ostatními ve věci provedenými důkazy, neopomněl zhodnotit ani okolnost, že tento obviněný byl již v minulosti pro trestnou činnost téže povahy odsouzen. Jak vyplývá ze zevrubného odůvodnění jeho rozsudku (viz zejména strany 22 až 29), nezjistil žádnou okolnost, která by výpověď obviněného J. P. zpochybnila, v souladu s ní vyzněly důkazy listinné, zvukové záznamy odposlechu obviněných, protokoly o sledování osob a věcí apod. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání dovolatelů je významná otázka, zda skutkem obviněných, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, byly naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a zda jednání obviněného E. Z. vykazovalo znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Přestože obvinění předeslali, že součástí skutkového stavu nejsou zjištění, která by naplňovala též znaky trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., výhrady jiné povahy než právě skutkové v souvislosti s odlišným způsobem hodnocení výpovědi spoluobviněného J. P. vůči tomuto právnímu posouzení skutku neuplatnili; pozornost dovolacího soudu je proto soustředěna k té právní kvalifikaci, ohledně níž byly vzneseny konkrétní námitky. Trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo založí zločinné spolčení, nebo kdo se činnosti takového spolčení účastní, anebo kdo zločinné spolčení podporuje. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obvinění V. Z. a E. Z. zákonné znaky tohoto trestného činu naplnili tím, že založili a účastnili se činnosti zločinného spolčení. Skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k oběma dovolatelům ve spojení s odpovídajícími částmi odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tyto zákonné znaky vyjadřují. Podstata jednání obviněných spočívala totiž v tom, že obvinění V. Z. a E. Z. v přesně nezjištěné době již v roce 2003 na území České a Slovenské republiky společně založili společenství osob mezinárodního charakteru s vnitřní rozvinutou organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné úmyslné trestné činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená, pečlivě promyšlená a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového prospěchu, a to nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A., kdy v katastrech obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika) běžence ze Slovenské republiky do České republiky ilegálně převáželi v cisterně speciálně upravené pro převoz osob, přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče nákladního motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení běženců, obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, kteří inkasovali peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M. P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly, zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti, asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. v doprovodných vozidlech jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M. B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru cisterny a všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M. B. se aktivně jako posádky osobních motorových vozidel, doprovázejících obviněného J. P. jako řidiče nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, jako tzv. "čističi" účastnili transportů běženců z území Slovenské republiky, okres T., na území České republiky, kdy v osobních vozidlech zajišťovali hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo vykládky běženců, přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých transportů vzájemné spojení pomocí mobilních telefonů, přičemž v době od poloviny dubna 2004 do konce srpna 2004 ve 21 případech ilegální přepravu běženců přes hranici mezi Slovenskou a Českou republikou na Hraničním celním přechodu S. H. uskutečnili a v jednom případě se o takové jednání pokusili. Objektem trestného činu účasti na zločinném spolčení je zájem na potlačování organizované kriminality, a to případně i těch jednání, která usnadňují nebo umožňují činnost zločineckých organizací. Založením zločinného spolčení může být každá aktivita, v jejímž důsledku dojde ke vzniku takové organizace, i když organizace dosud nevyvíjí žádnou činnost, popř. vyvíjí prozatím činnost právně nezávadnou; účastí na činnosti zločinného spolčení se rozumí nejen páchání trestných činů, ale rovněž i taková aktivita, která sice sama o sobě ještě nemusí být konkrétním trestným činem, ale je uskutečňována vědomě ve prospěch zločinného spolčení (např. vedení účetnictví, odborné konzultace). Subjektivní stránka je představována úmyslem, přičemž postačí úmysl nepřímý. Úmysl musí zahrnovat i tu skutečnost, že pachatelova činnost je vykonávána pro zločinné spolčení, tj. aby pachatel byl alespoň srozuměn s tím, že organizace splňuje pojmově znaky zločinného spolčení. Dovolatelé sice zpochybnili existenci zákonných znaků trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. primárně polemikou se správností skutkových zjištění soudů, současně ale nesouhlasili s tím, že ve skutkových zjištěních soudu jsou obsaženy všechny zákonné znaky zločinného spolčení definované v ustanovení §89 odst. 17 tr. zák. Námitky obviněných nemohou obstát. Zločinné spolčení je považováno za jednu z forem trestné součinnosti. Podle jeho legální definice obsažené v §89 odst. 17 tr. zák. je zločinné spolčení společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Je zjevné, že tato definice charakterizuje zločinné spolčení jako kvalifikovaný případ organizované skupiny osob. Zločinné spolčení je proto třeba odlišit od organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., 45/1986 Sb. rozh. tr.). Na rozdíl od organizované skupiny pro zločinné spolčení nestačí jen dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství více osob, ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní organizační struktura je charakterizována stabilně uspořádanými vztahy mezi jednotlivými složkami, které ji tvoří, vztahy nadřízenosti a podřízenosti (tj. rozdělením funkcí), relativní stálostí a přísným dodržováním pravidel. Dělba činností vyplývá z organizační struktury zločinného spolčení. Pro naplnění znaků zločinného spolčení je též typické a předpokládá se, že již při jeho založení je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost (jako např. organizování a zabezpečování obchodu s narkotiky, organizování nelegálních hazardních her, organizování krádeží a obchodu s kradenými automobily, organizování prostituce apod.). Soud prvního stupně se naplněním těchto znaků zločinného spolčení náležitě zabýval a jeho závěry jsou přiléhavé. Společenství obviněných jako společenství více osob podle něj vykazuje všechny znaky zločinného spolčení, jelikož nepostrádá znaky vnitřní organizované struktury, rozdělení funkcí a dělbu činnosti, přičemž se jedná o společenství zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, spočívající ve vědomé, cílené, po delší dobu probíhající, ilegální přepravě běženců asiatského původu bez cestovních či jiných platných dokladů přes státní hranici mezi Slovenskou a Českou republikou, a to zřetelně se zištným cílem. Obvinění V. a E. Z. organizovali jednotlivé akce, zajišťovali provoz předmětného tahače s návěsem a cisternou, vybavení tahače včetně nákladu - běženců příslušnými doklady, financovali jednotlivé akce - ilegální přepravy běženců z vlastních a jako odměna vyplacených finančních prostředků, vypláceli odměny za úspěšně provedené akce, úkolovali obviněného J. P. - řidiče tahače s návěsem a cisternou, v níž byli přepravováni běženci, obviněný M. B. zajišťoval nakládání a vykládání běženců, obvinění V. a E. Z., M. P. zajišťovali dodávky běženců a jejich odběr, spolu s obviněným M. B. kontrolovali trasu tahače s návěsem a cisternou naloženou běženci, k jejichž ilegální přepravě byla uzpůsobena. Činnost zločinného spolčení obviněných byla podrobena vysokému utajení a konspiraci, aby nedošlo k odhalení ze strany policie či celní správy, případně dalších osob. Obvinění při vzájemné komunikaci používali krycích označení. Soud prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že všichni obžalovaní alespoň v obecných rysech věděli, že spolčení, jehož se svou vlastní aktivní činností účastnili, může být zločinným spolčením a vědomě jednali jako členové zločinného spolčení. Obviněné V. Z. a E. Z. soud označil za iniciátory a vůdčí osobnosti zločinného spolčení (viz strany 40, 41 rozsudku ze dne 6. 10. 2006). Tato zjištění znaky zločinného spolčení přesvědčivě naplňují a Nejvyšší soud v zásadě nemá, čím by uvedené úvahy doplnil. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že obvinění E. a V. Z. spolu s dalšími osobami založili společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které bylo zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, sami se na činnosti takového společenství účastnili a soudy proto jejich jednání opodstatněně kvalifikovaly jako trestný čin účasti na zločinné spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. Dovolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v právním závěru, že není žádných pochybností ani o formě zavinění ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Na správnosti těchto závěrů nic nemění a relevantně měnit nemůže ani výhrada obviněných, že pokud by se skutečně dopustili jednání, jímž byli uznáni vinnými, měli by jistě nashromážděn značný majetek, přitom veškerý jejich majetek pochází z období před údajným pácháním trestné činnosti. Samotná okolnost, že nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že nezanedbatelný majetek obviněných má svůj původ v jejich trestné činnosti, nijak nezpochybňuje, že se dopustili trestné činnosti, jíž byli uznáni vinnými, s jasně zištným motivem. Jakkoliv nemusí být řešení otázky souběhu trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. s jednotlivými trestnými činy, které jsou spáchány při zakládání zločinného spolčení a při účasti na činnosti zločinného spolčení, o což v případě obviněného E. Z. šlo, jednoduché, nelze pominout obecnou zásadu, že čin pachatele je nutno posoudit podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního zákona, pokud je toho třeba k vystižení společenské nebezpečnosti (škodlivosti) činu. V případech, kdy se člen zločinného spolčení již dopustil konkrétního trestného činu, je proto na místě připustit jednočinný souběh mezi trestným činem účasti na zločinném spolčení podle §163a tr. zák. a trestnými činy spáchanými v rámci zločinného spolčení, při jeho založení či při účasti na jeho činnosti. Ostatně soudy si byly této zásady vědomy a vycházely z ní, pakliže skutky pod body I. a II. již pravomocného výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288, kvalifikovaly jednak jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., jednak jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Obviněný E. Z. nesouhlasil s rozhodnutími soudů, byl-li uznán vinným i trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opařit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný zákonné znaky tohoto trestného činu naplnil tím, že jako veřejný činitel, v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Netřeba zvláště připomínat, že trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je úmyslným trestným činem, přičemž úmysl se musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného činu (jak k jednání, tak k následku a k příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem). Ve skutkové podstatě tohoto trestného činu je vyjádřena úmyslná forma zavinění navíc také v kvalifikované pohnutce pachatele zákonným požadavkem, že jednání pachatele se musí uskutečnit „v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Z toho plyne, že úmyslná forma zavinění musí být obsažena jak v jednání (v konkrétním případě úmyslně vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu), tak musí být kumulativně vztažena též k pohnutce (v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch). Dovolatel tvrdil, že jako celník nevykonával svou pravomoc v rozporu se zákonem, i přes značné pracovní zaneprázdnění se snažil plnit své povinnosti co nejdůsledněji. Nikdy nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Nezpochybnil své postavení veřejného činitele a žádný důvod ke zpochybnění tohoto závěru nemá ani dovolací soud. Veřejný činitel vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, když poruší nebo obchází konkrétní zákon, popř. předpis vydaný na základě zákona; jednání pachatele má v tomto případě formu konání. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně obsažených v tzv. skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku ze dne 9. 9. 2008 v tom, že ve dnech 14. 4. 2004, 18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004 a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004 jako celník v činné službě na hraničním přechodu ve S. H., veden úmyslem získat pro sebe a další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“ ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, „ umožnil bezproblémový průjezd“ nákladního motorového vozidla s cisternovým návěsem a podvozkem, speciálně upraveným pro převoz osob, které řídil již odsouzený J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi běženci. Odhlédne-li se od nesouladu mezi větou skutkovou a právní v označení pohnutky činu (podle skutkových zjištění se jednání dopustil v úmyslu získat pro sebe a další osoby finanční prostředky, zatímco v právní větě je toto zjištění kvalifikováno toliko jako úmysl opatřit toliko sobě neoprávněný prospěch), který není pro právní posouzení skutku nikterak zásadní, není možné ignorovat nedostatky ve zjištěních, která mají vyjádřit, že obviněný v daných souvislostech vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. V těchto souvislostech soud specifikoval jednání obviněného tak, že „umožnil bezproblémový průjezd“ označeného nákladního vozidla řízeného spoluobviněným a již odsouzeným J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi běženci. V čem ale spočívalo umožnění bezproblémového průjezdu tohoto vozidla a jak konkrétně obviněný porušil při výkonu své pravomoci veřejného činitele zákon, skutková zjištění soudů neobsahují. Přitom tento závěr je významný i proto, že nelze vyloučit, že jednání obviněného by bylo možné posoudit nikoliv jako výkon pravomoci způsobem odporujícím zákonu ve smyslu §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale jako nesplnění povinnosti vyplývající z jeho pravomoci ve smyslu §158 odst. 1 písm. c) tr. zák. V odůvodnění tohoto rozsudku soud zevrubněji vysvětlil, že obviněný jako organizátor spáchání skutků pod bodem II. 1. - 4. měl zájem na absenci celní či jiné kontroly předmětného tahače s návěsem a cisternou při jeho průjezdu přes hraniční přechod ve S. H. Znal své povinnosti a byl obeznámen s náplní své práce; věděl, že neprovedením kontroly podle příslušných právních předpisů, sleduje vlastní prospěch, vykonává svou funkci veřejného činitele v rozporu se zákonem, který mu určil druh a rozsah kompetencí. Počátkem měsíce dubna 2004 tak umožnil čtyři nekontrolované průjezdy předmětného tahače s návěsem a cisternou naloženou běženci, přičemž soud prvního stupně znovu odkázal na skutky pod body II. 1. - 4. Ani toto doplnění však nemůže odstranit a ani neodstraňuje pochybnosti o úplnosti popisu skutku. Ani zde soud prvního stupně nijak nespecifikuje povinnosti obviněného jako celníka stanovené mu zákonem, které při výkonu činné služby porušil; soud zmiňuje jednak skutečnost, že obviněný „měl zájem na absenci celní či jiné kontroly tahače“, naznačoval, že „neprovedl kontrolu podle příslušných právních předpisů“, že v dubnu 2004, než byl odvolán, „umožnil čtyři nekontrolované průjezdy“, přičemž soud činí odkazy na skutky pod body II. 1. až 4 rozsudku ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165 (strana 5 rozsudku). Na jiném místě však konkrétně odkazuje na skutky pod body II. 2., 4. s tím, že v těchto případech je důkazně podloženo, že obviněný jako celník zajistil hladký průjezd předmětného tahače řízeného J. P., kterého si telefonem pozval k sobě na celnici (strana 4); na podkladě jakých důkazů a úvah dospěl k závěru, že obviněný se jednání vykazujícího znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil i v dalších případech, již nespecifikoval. Ačkoliv soud hovoří o 4 umožněných nekontrolovaných průjezdech, popis skutku (třebaže lze připustit jen určitou neobratnost či nepřesnost) nasvědčuje tomu, že jich bylo celkem 5, navíc srovnají-li se skutky, jak jsou popsány pod body II. 1. až 4 označeného rozsudku soudu prvního stupně, obviněný E. Z. jako spolupachatel figuruje u skutků pod body II. 2. – 4., nikoliv též II. 1., proto je třeba okolnostem spáchání tohoto dílčího skutku, jednání obviněného a jeho pohnutce věnovat zvláštní pozornost. Se zřetelem na skutkové okolnosti vyjádřené v rozhodnutích soudů měla i tato činnost obviněného E. Z. bezprostřední návaznost na skutky obviněných popsaných ve výroku o vině pod body I., II. a v této části již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165. Jasně se tento závěr zjevuje v kontextu popisu skutků pod body II. 2. („...obviněný E. Z. tehdy v pozici celníka zajistil na Hraničním přechodu S. H. hladký průjezd obviněného J. P. s kamionem, přičemž od něj převzal celní doklady k propuštění na území České republiky“) a II. 4. („...načež posléze obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd nákladní jízdní soupravy, do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P. Hraničním celním přechodem S. H.“). Ostatně i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404, konstatoval, že obviněný E. Z. jako celník v činné službě zneužil svého postavení k usnadnění páchání zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, na jejímž spáchání se společně s dalšími spoluobviněnými účastnil a jež směřovala k získání neoprávněného finančního prospěchu pro sebe a jiné, s nimiž se podílel na nelegálním převozu běženců z tzv. „třetích zemí“ přes Slovensko do České republiky (strana 5). Žádný ze soudů si však nepoložil a ani se nevypořádal s otázkou totožnosti, resp. částečné totožnosti, dílčích skutků obviněného E. Z. popsaných v rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404, a skutků popsanými pod body I. a II. rozsudku tohoto soudu ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165. Co se rozumí „týmž skutkem“ zákon nedefinuje; soudní praxe vychází z toho, že skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizovaná určitým jednáním a jeho následkem. Pro posouzení toho, zda jde o týž skutek, je podstatné, že o něj jde nejen při naprostém souladu v jednání i v následku, ale také v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, stejně jako v případě úplné shody alespoň v následku při rozdílném jednání. Totožnost skutku je zachována i při alespoň částečné shodě v jednání nebo v následku (nebo v obojím), to ovšem pouze pokud je taková shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Ve stejném smyslu je používán i pojem „čin“. Z těchto zásad vychází ostatně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku). Nutno připustit, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva k otázce totožnosti skutku coby jedné z nejdiskutovanějších otázek nepřijala v minulosti vždy stejná řešení, na což bylo poukazováno i v judikatuře Nejvyššího soudu (kupř. usnesení sp. zn. 5 Tdo 166/2006). Tohoto problému si byl ovšem vědom především Evropský soud pro lidská práva, a proto v rozsudku ve věci Zolotukhin proti Rusku na tuto „vnitřní rozpornost“ reagoval, rekapituloval dosavadní zásadní rozhodnutí (rozsudek ve věci Gradinger proti Rakousku, ve věci Oliveira proti Švýcarsku i ve věci Franz Fischer proti Rakousku) a stručně řečeno uzavřel, že čl. 4 Protokolu č. 7 zakazuje stíhání pro druhý „trestný čin“, pokud je tento druhý trestný čin založen na totožném či v podstatných rysech totožném skutku. Vypořádání se s otázkou, zda jde o týž skutek, či skutky odlišné, je zcela zásadní z hlediska použití zásady ne bis in idem, tedy práva nebýt souzen či trestán dvakrát za týž čin, a splnění podmínek zakládajících nepřípustnost trestního stíhání z tohoto důvodu, jak jsou vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu (§11 odst. 1 písm. f), g), h), §11a tr. ř.), v ústavních předpisech (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) a v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána (v této souvislosti především čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). V posuzovaném případě bude proto na soudu prvního stupně, aby především uvážil a odůvodnil, zda dílčí skutky, pro něž je obviněný nadále stíhán a jež jsou kvalifikovány jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., nejsou „týmž skutkem“, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288. Z hlediska porušení zásady ne bis in idem není významné, že takto označenými rozhodnutími nebyl obviněnému uložen trest; významné je, že těmito rozhodnutími byla založena překážka res iudicata ve vztahu k nim obsaženému výroku o vině, jelikož proti němu již nebylo možno podat řádný opravný prostředek. Naopak je třeba zdůraznit, že ve světle znění čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě „nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán“, článku 40 odst. 5 Listiny „nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby“, i obsahu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. jsou poskytovány záruky nejen nebýt odsouzen, nebýt obžalován, ale ani nebýt stíhán za týž čin. Nepřitaká-li soud prvního stupně po důkladném uvážení a srovnání podstatných znaků skutků názoru, že jde o „týž skutek“, bude na něm, aby odstranil vytknuté pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištěních a nedostatky v popisu skutku tak, aby vyjadřoval všechny zákonné znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. včetně zavinění. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se obviněného E. Z.. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v potřebném rozsahu, tj. naznačeném tímto rozhodnutím, znovu projednal a rozhodl. Obviněný V. Z. nesouhlasil ani s trestem, který mu byl uložen, pokládal jej za nepřiměřeně přísný. Pro úplnost je třeba dodat, že jelikož byla rozhodnutí soudů obsahující výrok o trestu ohledně obviněného E. Z. zrušena, není třeba se věnovat otázce přiměřenosti jemu uloženého trestu. Tuto námitku pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítl, když uvedl, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný s ohledem na to, že dosud nebyl odsouzen; přihlédnout není možné k těm výhradám, na jejichž podkladě nepřiměřenost trestu vyvozoval odkazem na odlišné právní posouzení skutků. Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku ze dne 9. 9. 2008 zevrubně vyložil, jakými úvahami se při ukládání úhrnného trestu řídil (strany 5, 6), a jeho úvahy nelze než sdílet. Uložil-li mu pětiletý trest odnětí svobody, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, pak tento trest nejenže nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu, ale rozhodně jej nelze hodnotit ani jako extrémně přísný a zjevně nepřiměřený se zřetelem ke konkrétnímu způsobu provedení činu a k vysokému stupni jeho nebezpečnosti pro společnost. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. Z. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Z podnětu dovolání obviněného E. Z. z důvodů uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se obviněného E. Z. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného E. Z., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, a to ohledně obviněného V. Z. s odkazem na splnění podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve vztahu k obviněnému E. Z. proto, že je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. V řízení o dovolání předsedkyně senátu Nejvyššího soudu neshledala důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. a odklad výkonu rozhodnutí, k němuž obvinění dali podnět. Protože obvinění dosud trest odnětí svobody nenastoupili, nebylo třeba činit žádné jiné opatření či rozhodnutí ani s přihlédnutím k výsledkům dovolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. března 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková