ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.482.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 482/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2010 o dovolání obviněného G. C., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 11 To 455/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 43/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 1 T 43/2009, byl obviněný G. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a společně se spoluobviněným I. C. – F. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jichž se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 26. 11. 2008 v 0:55 hod. v K. v ulici A. chytili poškozenou D. F. za vlasy a za ruce a zatáhli ji z ulice do prostoru zásobovací rampy komplexu B., přitom ji obviněný G. C. vytrhl z ruky kabelku, ve které měla peněženku s hotovostí ve výši nejméně 200,- Kč a mobilní telefon zn. Siemens, čímž jí způsobil škodu ve výši nejméně 320,- Kč, následně zpoza pasu vyndal plynový revolver zn. Chiefs Special a se slovy, že pokud poškozená ještě jednou zakřičí, ji zabije, jí namířil revolver na hlavu, následně jí stáhl kalhoty a kalhotky a přes její aktivní odpor s ní souložil, přičemž ji tloukl rukama přes obličej, zatímco obviněný I. C. – F. poškozenou po celou dobu držel zezadu za ruce.
Za tyto trestné činy byl obviněný G. C. odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí revolveru včetně nábojů a nábojnic. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného I.C. – F.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací, z podnětu odvolání obviněného G. C. a státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných, rozsudkem ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 11 To 455/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného G. C. odsoudil podle §241 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, uložil mu podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to revolveru, který konkrétně popsal, včetně nábojů a nábojnic, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu uložil trest vyhoštění na dobu pěti let. Současně rozhodl znovu o trestu spoluobviněného I. C. – F.
Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal obviněný G. C. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Hrudky dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jež zaměřil proti trestu vyhoštění, neboť shledal, že pro jeho uložení nebyly splněny zákonné předpoklady vymezené ustanovení §57 tr. zák. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval tím, zda další pobyt obviněného na území České republiky je nebezpečný pro lidi či majetek, a to údajné nebezpečí ani nikterak nekonkretizoval. Obviněný zmínil, že ne každý trestný čin je důvodem pro to, aby byl cizinci uložen trest vyhoštění, ale vždy soud musí pečlivě zkoumat všechny rozhodné okolnosti, což však odvolací soud v napadeném rozsudku dostatečně neučinil. Obviněný poukázal na to, že kromě projednávaného trestného jednání se žádného jiného kriminálního činu na území republiky nedopustil, po celou dobu zde řádně pracoval na základě pracovní smlouvy, měl zajištěno ubytování a budoval si až do svého zatčení své osobní vazby. Obviněný rovněž poukázal na to, že se u něj v případě spáchaného trestného činu jednalo o výjimečnou situaci, které předcházel jinak bezúhonný život. Jestliže mu odvolací soud uložil trest vyhoštění a nezvážil všechny uvedené skutečnosti, zejména to, jaké nebezpečí v případě jeho setrvání v České republice hrozí, nepostupoval v souladu s ustanovením §57 odst. 1 tr. zák., a tento druh trestu mu uložil v rozporu se zákonem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním zrušil.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen. Ve svém písemném stanovisku poukázal na to, že Krajský soud v Praze shledal, že byly splněny podmínky pro uložení trestu vyhoštění podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že toto uložení vyžaduje ochrana společnosti, neboť se obviněný dopustil závažné trestné činnosti, při jejímž projednávaní neprojevil žádnou sebereflexi a uvedl, že neexistují žádné důvody, které by uložení tohoto trestu vylučovaly, tedy ani ve smyslu §57 odst. 3 písm. e) tr. zák. Státní zástupce se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil, protože se obviněný dopustil na území České republiky dvou trestných činů projevujících se značnou mírou brutality za pomoci spolupachatele, což jsou skutečnosti zvyšující společenskou nebezpečnost jeho jednání natolik, že uložení trestu vyžaduje bezpečnost lidí. Pro splnění účelu trestu ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák. tak bylo nutné, aby byl obviněnému vedle trestu odnětí svobody a propadnutí věci uložen i trest vyhoštění, protože obviněný se před činem na území republiky zdržoval po dobu necelých dvou let, zaměstnán byl až od 1. 9. 2008, nenavázal zde žádné vazby, jejichž zpřetrhání by nebylo úměrné ukládanému trestu. Protože neshledal uložený trest nezákonným, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dále zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o skutečnosti naplňující jím označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (srov. druhou větu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možné podat tehdy, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za takto zákonem předpokládanou skutečnost lze považovat i uložení trestu vyhoštění podle §57 odst. 1, 2 tr. zák., pokud by nebylo přihlédnuto též k ustanovení §57 odst. 3 písm. a) až f) tr. zák.
Vzhledem k tomu, že obviněný brojil proti tomu, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu vyhoštění, lze tyto jeho argumenty podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zák., a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda takto podané dovolání je opodstatněné.
Podle §57 odst. 1 tr. zák. může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.
Podle §57 odst. 3 tr. zák. soud trest vyhoštění neuloží, jestliže a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele, b) pachateli byl poskytnut azyl, c) pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu, e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle zvláštního právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, nebo f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.
Pokud jde o poslední dvě podmínky uvedené v ustanovení §57 odst. 3 písm. e), f) tr. zák., byly novelizovány na základě zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 161/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 27. 4. 2006.
Tato nová úprava vychází ze zásady, že občanství Evropské unie je institutem zavedeným smlouvou o Evropské unii (tzv. Maastrichtskou smlouvou), která vstoupila v platnost 1. 11. 1993. Občanství Evropské unie nenahrazuje, ale jen doplňuje státní příslušnost členského státu. Občanství Evropské unie zakládá mimo jiné i právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Evropské unie, a proto trestní zákon vylučuje možnost uložení trestu vyhoštění občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníku, v případě §57 odst. 3 písm. e) tr. zák., že takový pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt a že nejsou vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, a v případě písm. f) téhož ustanovení, když takový pachatel v posledních deseti letech nepřetržitě pobýval na území České republiky a nejsou vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.
Jestliže zákon v ustanovení §57 odst. 3 tr. zák. uvádí taxativním výčtem okruh okolností, které brání uložení trestu vyhoštění v kterékoli jeho alternativě, musejí tyto skutečnosti existovat v době rozhodování soudu o trestu. Jedná se zde o negativní podmínky, které zde nesmí být, aby mohl být trest vyhoštění uložen. Vzhledem k tomu, že překážky pro vyhoštění jsou v §57 odst. 3 tr. zák. stanoveny alternativně, uložení tohoto trestu bude bránit existence i jen jediné a kterékoli z nich.
Občanem Evropské unie je každá osoba, která je státním příslušníkem kteréhokoliv z členských států Evropské unie, konkrétně v této věci, je tímto občanem jako státní příslušník Rumunské republiky i obviněný.
Pokud jde o to, zda byly v daném případě obviněného G. C. v době rozhodování odvolacího soudu dány skutečnosti vylučující možnost uložení trestu vyhoštění ve smyslu §57 odst. 3 tr. zák., přicházela by do úvahu toliko podmínka vymezená v §57 odst. 3 písm. e) tr. zák., neboť ostatní, jak jsou shora uvedeny, na projednávanou věc nedopadají.
Jak bylo výše zmíněno, uvedená vylučující podmínka by byla naplněna u pachatele, který je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost, současně má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta, neshledá-li soud závažné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.
Jestliže pachatel splňuje vylučující podmínky občanství a trvalého pobytu nebo jde o rezidenta, je mu možno uložit trest vyhoštění jen za podmínky, že soud při ukládání tohoto trestu shledává vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.
Podmínky pro udělení trvalého pobytu občana Evropské unie na území České republiky je v zásadě upraveno v ustanovení §87 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta upravuje cit. zákon v ustanovení §83.
Podle obsahu spisu a skutečností, jež obviněný sám, především při veřejném zasedáním před odvolacím soudem uvedl, je obviněný příslušníkem Rumunské republiky, je svobodný a do České republiky přicestoval z R. v roce 2007 za prací. V posledních dvou měsících před spácháním trestného jednání byl (od 1. 9. 2008) zaměstnán u Le Loraine, a. s., B. G. a pracoval v pekárně v K. K místu jeho pobytu soudy nezjistily žádné konkrétní informace, respektive obviněný nebyl schopen sdělit adresu místa, kde se v K. zdržoval. Po spáchání činu dne 26. 11. 2008 byl zadržen a vzat do vazby, kde se nacházel až do doby, kdy byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Jak obviněný sdělil, a odpovídá to i obsahu spisu, nebyl mu na území České republiky udělen ani trvalý pobyt ani neobdržel postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Jak bylo zjištěno ze zprávy Policejního prezidia České republiky, Národní ústředny Interpolu, byl na území R. potrestán za krádeže, za něž si v roce 2004 odpykal jednoletý trest odnětí svobody, dále byl za krádež pokutován, též v roce 2004 a v roce 2007.
Na základě všech těchto skutečností a zjištění Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nepochybil, pokud obviněnému G. C. uložil trest vyhoštění, protože tak postupoval v souladu s ustanovením §57 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný není občanem České republiky ani osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka a uložení tohoto trestu vyžaduje bezpečnost lidí a majetku. Právě toto posledně uvedené hledisko, jež obviněný zejména v dovolání napadal, je v projednávaném případě dáno, protože obava z ohrožení bezpečnosti lidí nebo majetku vyplývá z charakteru, rozsahu, následků a závažnosti trestné činnosti, za kterou je trest vyhoštění ukládán. Jak soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, obviněný se dopustil dvou trestných činů, a to jednak zvlášť závažného trestného činu znásilnění, při kterém použil plynovou pistoli a k poškozené se choval brutálně, přičemž jednal za pomoci spolupachatele, který poškozenou držel. Jednak spáchal v této souvislosti trestný čin krádeže, když poškozenou, předtím, než ji znásilnil, okradl. Je tedy zřejmé, a to nejen ve vztahu k projednávanému činu, ale s ohledem na trestní minulost obviněného vykázanou v jeho vlasti, že se jedná o osobu, u níž v případě dalšího pobytu na území České republiky hrozí, že se bude chovat obdobně násilně či bude ohrožovat majetek lidí. Není tedy pochyb o tom, že podmínky vymezené v ustanovení §57 odst. 1 tr. zák. byly u tohoto obviněného splněny. S ohledem na vysvětlené skutečnosti shora, není uložení trestu vyhoštění vyloučeno ani okolnostmi podle §57 odst. 3 písm. e) tr. zák., protože obviněnému, jenž je občanem Evropské unie, nebyl udělen trvalý pobyt ani přiznán statut rezidenta.
Na podkladě úvah, jak jsou výše uvedeny, Nejvyšší soud považuje dovoláním napadené rozhodnutí za správné, odůvodnění tohoto rozhodnutí za dostatečné pro vysvětlení všech rozhodných otázek souvisejících se závěry, k nimž ve vztahu k trestu vyhoštění odvolací soud dospěl, a protože dovolací soud neshledal žádná pochybení, jichž se obviněný v mimořádném opravném prostředku dovolával, rozhodl tak, že předmětné dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. května 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr.MiladaŠámalová