ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.565.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 565/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2010 o dovolání obviněného J. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 424/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 123/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 3 T 123/2009, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 16. 6. 2009 kolem 15.20 hod. řídil v K. v ulici V. osobní automobil tov. zn. Škoda 150L, ačkoli není držitelem jakéhokoli řidičského oprávnění, a trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 2 T 208/2007, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2007, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, a řídil přesto, že před jízdou požil alkoholické nápoje a měl v krvi 1,23 g/kg alkoholu.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 424/2009, z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu uloženého uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 3 T 123/2009, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §201 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněný J. Č. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Daniela Balouna proti označenému rozsudku soudu druhého stupně z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o vině. Především v něm vytkl, že když bylo prokázáno, že obviněný před domem v K. I. dne 16. 6. 2009 kolem 15.00 hod. svépomocně opravoval předmětné motorové vozidlo Škoda 105 L, a v rámci této činnosti kontrolně popojel jen několik metrů, je použitá právní kvalifikace nesprávná. Podle obviněného tento čin nenaplňuje požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. Rovněž zmínil, že k naplnění formálních znaků trestného činu mělo dojít shora popsaným činem, při němž obviněný jednal automaticky, aniž by došlo k jakýmkoli následkům či k ohrožení ostatních osob a cizího majetku. Zdůraznil, že čin se stal v místech, kde byla doprava omezena a kde se motorová vozidla obvykle neobjevovala. Ze všech těchto důvodů uvedený skutek neměl být právně posouzen jako trestný čin.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení skutku uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť směřuje proti výroku o vině, avšak soud druhého stupně ve věci rozhodoval výlučně na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného toliko proti výroku o trestu. Dovolání tak fakticky směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, což odporuje §265a odst. 1 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Alternativně však připustil, že by podané dovolání mohlo být považováno za přípustné, a to se zřetelem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde odvolací soud v rozporu s tímto závěrem, konstatoval, že se pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost a od toho odvozené přiměřenosti odvoláním napadeného trestu zabýval otázkou vzdálenosti, po kterou obviněný vozidlo řídil a uzavřel, že se jednalo o vzdálenost několika metrů. Pro případ, že by dovolací soud shledal, že tuto skutečnost lze považovat za věcné přezkoumání odvolacím soudem, a že je tudíž dovolání přípustné, navrhl možnost jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 123/2009, Nejvyšší soud shledal, že obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal, výlovně se jej vzdal. Odvoláním rozsudek soudu prvního stupně napadl pouze státní zástupce, který je zaměřil výhradně proti výroku o trestu v neprospěch obviněného s tím, že výrok o vině ohledně skutkových zjištění i právního posouzení považoval za správný.
Krajský soud v Plzni z podnětu tohoto odvolání uvedený rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal odůvodněnost výroku o trestu, proti němuž bylo odvolání podáno, a to z hlediska vytýkaných vad, a v tomto obsahu přezkoumal rovněž i správnost postupu řízení, které tomuto výroku předcházelo (viz str. 2, 3 napadeného rozsudku).
Na základě takto jednoznačně vymezené přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že soud druhého stupně ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. z podnětu podaného odvolání se otázkou viny nezabýval, neboť tu, jak rovněž konstatoval, považoval za správnou. Nepřezkoumával ani okolnost nedostatku vyjádřené nevelké vzdálenosti, jíž obviněný s vozidlem ujel, protože tato skutečnost nebyla odvoláním namítána a nebyla předmětem odvolacího řízení.
Odvolací soud postupoval v souladu s pravidly vyjádřenými v ustanovení §254 odst. l tr. ř., podle něhož odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Když bylo na základě všech rozvedených skutečností shledáno, že odvolací soud v projednávaném případě podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával k odvolání státního zástupce zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tomto rozsahu. Směřovalo-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný mohl v dovolání uplatnit námitky proti výroku o trestu. Dovolání proti výroku o trestu by tak mohlo být podáno v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný však skutečnosti dopadající na tento dovolací důvod neuvedl. Jestliže uplatnil námitky s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výhradně proti výroku o vině, není dovolání proti tomuto výroku přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. Č. na základě takto zjištěných skutečností posoudil jako nepřípustné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. května 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová