ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.967.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 967/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o dovolání obviněného F. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 10 To 364/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 125/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 2 T 125/2009, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému P. S. částku 22.710,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že
1) ve V. – L. dne 23. 1. 2009 sám kolem 10.30 hodin v úmyslu ze stodoly u rekreační chalupy ke škodě jejího majitele Z. L. odcizit minimálně železný šrot, který by mohl následně zpeněžit ve sběrně, násilím vytrhl uzamčená vrata stodoly, přičemž od dalšího předsevzatého jednání upustil a z místa utekl jen v důsledku spuštění alarmu tam instalovaného bezpečnostního zařízení,
2) v T. v přesně nezjištěné době od 30. 1. 2009 do 19. 2. 2009 společně a ve vzájemném srozumění s dalšími nezjištěnými osobami po roztržení oplocení pozemku u novostavby z této ke škodě P. S. odcizil 14 rolí lepenky Buscher, 7 rolí lepenky Vedabit a 10 rolí izolační vaty Rollrock 50 mm v celkové hodnotě 22.710,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, v němž brojil především proti výroku o vině pod jeho bodem 2). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 10 To 364/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a namítl, že v rozhodnutí soudu prvního stupně některý výrok chybí nebo je neúplný.
Naplnění dovolacího důvodu spatřoval v tom, že pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu byl uznán vinným trestným činem krádeže, kterého se měl dopustit odcizením několika rolí lepenky u novostavby domu v T., ačkoliv taková novostavba v T. vůbec není, z čehož dovozoval, že ve výroku o vině chybí označení místa spáchání trestného činu, jak vyžaduje §120 odst. 3 tr. ř. Uvedl, že na toto pochybení poukazoval již ve svém odvolání, avšak odvolací soud této výtce nevěnoval dostatečnou pozornost. Provedl sice listinný důkaz osvědčují stav v katastru obce T. k roku 2000, nikoliv však k lednu 2009, kdy měl být skutek spáchán. Dovolateli tak není známo, kde konkrétně v T. se měl trestného činu dopustit; pokud by to věděl, mohl by případně podat důkaz o své nevině. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech pod bodem 2), jakož i výroky na ně obsahově navazující, aniž učinil návrh na další postup.
Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný vytkl, že výrok o vině pod bodem 2) v rozsudku soudu prvního stupně je neúplný, jelikož v něm bylo nesprávně a nepřesně vymezeno místo spáchání činu a rozsudek tak neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně bezezbytku akceptován a nepochybil ani odvolací soud, pakliže shodně uplatněnou odvolací námitku shledal neopodstatněnou (viz strana 2 usnesení).
Ani Nejvyšší soud neshledal ve výroku o vině pod bodem 2) v rozsudku soudu prvního stupně v popisu skutku stran vymezení místa spáchání činu žádné pochybení, které by mohlo vést k případnému zrušení této části rozsudku. Soud prvního stupně vymezil skutek pod bodem 2) co do místa jeho spáchání tak, že obviněný v T. společně a ve vzájemném srozumění s dalšími nezjištěnými osobami po roztržení oplocení pozemku u novostavby z této ke škodě P. S. odcizil dále specifikované věci, přičemž při určení místa spáchání činu vycházel ze svědectví poškozeného P. S. a fotodokumentace. Odvolací soud existenci místa činu potvrdil přečtením obsahu listiny - výpisu z katastru nemovitostí a stavebním povolením. Vzhledem k těmto důkazům nelze mít proto pochybností o místě spáchání trestného činu a především o tom, že skutek byl popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Pro tento závěr není až tak podstatné, zda novostavba P. S. měla skutečně, jak to obviněný zpochybňuje s poukazem na neaktuálnost výpisu z katastru nemovitostí. Významné je, že se evidentně jednalo o novostavbu na oploceném pozemku v T. náležející poškozenému P. S., a o identifikaci místa činu není žádných relevantních pochybností.
Jen pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl učiněn formálně zcela správně. Obviněný měl především odkázat na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která přichází v úvahu, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a teprve jeho prostřednictvím činit odkaz i na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tento nedostatek ale podle názoru dovolacího soudu nebránil tomu, aby se opodstatněností dovolací námitky zabýval.
Vzhledem k tomu, že výrok o vině po bodem 2) v rozsudku soudu prvního stupně není neúplný ve smyslu důvodu dovolání obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková