ECLI:CZ:NS:2010:8.TVO.23.2010.1
sp. zn. 8 Tvo 23/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o stížnosti obviněné mladistvé „kopretiny“*), proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 18/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 2/2010, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné mladistvé „kopretiny“ z a m í t á .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 18/2010, rozhodl o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty trvání vazby mladistvé „kopretiny“ ve věci Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 2/2010, tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), se vazba obviněné mladistvé „kopretiny“ (nadále jen „mladistvé“) prodlužuje do 31. 12. 2010.
Proti tomuto usnesení podala mladistvá prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. V odůvodnění stížnosti se neztotožnila s důvody, které vedly Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, k prodloužení vazby, a zdůraznila, že její další umístění ve výchovném ústavu v M. K. je způsobilé nahradit výkon vazby, a to přesto, že na počátku pobytu v ústavu měla kázeňské problémy, které však byly postupem doby řešeny. Konstatovala, že pobyt ve vazbě velmi těžce nese, když na ni doléhá, že je vzdálená svému rodinnému i společenskému zázemí, a že je na cele umístěna s dospělými obviněnými. Domnívala se, že výchovný ústav je odpovídajícím způsobem vybaven k tomu, aby zde mohla pobývat, účastnit se příslušných výchovných programů a také trestního řízení. Poukázala rovněž na fakt, že při pobytu na svobodě nemá žádné finanční prostředky ani osobní vztahy, které by ji útěk znemožnily. Z těchto důvodů mladistvá navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež zrušil a propustil ji z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež druhého stupně (dále jen „Nejvyšší soud“), nejprve zkoumal formální náležitosti podané stížnosti, a shledal, že stížnost je přípustná podle §74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§143 odst. 1 tr. ř.), a byla podána osobou oprávněnou (§142 odst. 1 tr. ř.).
Z podnětu stížnosti mladistvé Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. dále zkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohla stěžovatelka podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvé není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 25. 5. 2010 Krajskému soudu v Ústí nad Labem obžalobu na mladistvou „kopretinu“ pro provinění vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., jehož se měla mladistvá dopustit v zásadě tím, že v přesně nezjištěné době v nočních hodinách ze dne 27. 12. 20009 na 28. 12. 2009 v bytě, ve kterém přebýval její otec M. P., na tohoto při nepřiměřené reakci na předchozí konflikt zaútočila kuchyňským nožem a bodla ho do břicha, čímž mu způsobila masivní krvácení. Po činu ho zanechala ležet na podlaze, nepřivolala lékařskou pomoc a z bytu odešla. V důsledku toho poškozený na následky bodnutí zemřel.
Mladistvá „kopretina“ se ve vazbě nachází na základě usnesení soudkyně Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 3. 1. 2010, sp. zn. 0 Ntm 3101/2010, jímž byla do vazby vzata z důvodu uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř.; vazba byla započtena ode dne 31. 12. 2009 v 17.20 hodin. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 3 KZV 2/2010, bylo podle §72 odst. 1 věta první tr. ř. rozhodnuto, že se mladistvá nadále ponechává ve vazbě z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podala mladistvá stížnost, kterou Krajský soud v Brně, soud pro mládež usnesením ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 9 To 105/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 2 Tm 2/2010, byla mladistvá podle §71 odst. 5 tr. ř. ponechána ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Obžaloba v této trestní věci byla Krajskému soudu v Brně, soudu pro mládež podána dne 26. 5. 20010. První hlavní líčení bylo nařízeno na 8. 7. 2010, kdy byly provedeny výslechy obviněné mladistvé a svědků. Protože se nedostavili všichni předvolaní svědci, bylo hlavní líčení za účelem provedení dalších důkazů odročeno na 7. 9. 2010.
Dne 15. 6. 2010 byl Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, (nadále vrchní soud) doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvé „kopretiny“ o dalších šest měsíců, tj. do 31. 12. 2010. Vrchní soud tomuto návrhu vyhověl a podle požadavku v něm uvedeném vazbu mladistvé do zmiňovaného data prodloužil.
Tento postup je v souladu s ustanovením §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Nejvyšší soud shledal, že v dané trestní věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro to, aby vazba u mladistvé byla ve smyslu §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud věnoval náležitou pozornost jak vazebnímu důvodu, tak i délce řízení a neshledal žádné zbytečné průtahy, neboť ve věci již bylo nařízeno i zčásti hlavní líčení a celkovou dobu, kterou je mladistvá stíhána vazebně, je nutno považovat za přiměřenou i s ohledem na to, že je stíhána pro zvlášť závažné provinění.
Nejvyšší soud se s rozhodnutím vrchního soudu ztotožnil a za vhodné považuje doplnit, že jak již bylo výše rozvedeno, mladistvá se v současné době nachází ve vazbě z důvodu §67 písm. a) tr. ř. a je na podkladě podané obžaloby stíhána pro provinění, které je zvlášť závažným, a to provinění vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., čímž je splněna podmínka možnosti prodloužení vazby o šest měsíců. Podle závěrů znaleckého posudku zabývajícího se duševním stavem mladistvé se jedná o pachatelku, která je hodnocena jako osobnost adolescentní, deprivovaná, disharmonicky se vyvíjející dissociálním směrem. Dobře se orientuje v sociální oblasti, odmítá však respektovat společenská pravidla a normy.
Z obsahu spisu Nejvyšší soud též shledal, že mladistvá se vyvíjela konfliktně již v době před spácháním činu, neakceptovala výchovné působení svých rodičů, které nerespektovala, byla opakovaně zadržena policií pod vlivem alkoholu. Z důvodů výchovných problému, jež rodiče nebyli schopni zvládnout, u ní byla nařízena ústavní výchova (viz rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. P 305/2009), a byla umístěna do výchovného ústavu v M. K. V průběhu pobytu v tomto výchovném zařízení opakovaně porušovala stanovená pravidla tím, že jednak opakovně i zde požívala alkohol, a jednak utíkala nebo se nevracela včas z povolenek. Uvedené ústavní zařízení nebylo schopno znemožnit útěky mladistvé, která byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 Tm 26/2009, pro provinění krádeže a neoprávněné držení platební karty k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, které bylo podmíněně odloženo na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Nyní projednávané trestné činnosti se mladistvá dopustila poté, co jí byla dne 22. 12. 2009 udělena výchovným ústavem propustka k rodině na vánoční prázdniny. Uvedené provinění vraždy přitom spáchala ve zkušební době zmíněného podmíněného trestního opatření.
Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit i to, že ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie založeného ve spise vyplynulo, že mladistvá je schopná vytvářet pouze povrchní vazby k osobám blízkým, z čehož je zřejmé, že není vázána na svou rodinu nebo na určité místo pobytu (č. l. 274).
Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stížností napadené rozhodnutí je správné. Vrchní soud nepochybil, jestliže shledal, že je stále dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu, protože u mladistvé i nadále hrozí obava, že by se vysokému trestnímu opatření, který jí za provinění vraždy, hrozí, snažila vyhnout tím, že by i nadále, tak jak tomu bylo doposud, z výchovného ústavu utíkala. Vrchní soud nepochybil ani v tom, že vyvodil, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvou byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění. Žádné neodůvodněné průtahy v průběhu přípravného řízení a ani řízení před soudem zaznamenány nebyly, probíhalo standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování v trestní věci této povahy. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvé nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.
Nejvyšší soud s ohledem na všechna uvedená zjištění shledal, že rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvé je plně opodstatněné, a proto její stížnost jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.