ECLI:CZ:NS:2010:8.TVO.7.2010.1
sp. zn. 8 Tvo 7/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2010 o stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 4 Tmo 26/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 10/2009 takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého „tulipána“ z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 4 Tmo 26/2009, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, se vazba obviněného mladistvého (nadále jen mladistvého) „tulipána“ prodlužuje do 6. 7. 2010.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě mladistvý „tulipán“ prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost.
V odůvodnění stížnosti namítl, že se ke třem skutkům, které mu byly kladeny za vinu, doznal a svých činů litoval. Tvrdil, že dosavadní pobyt ve vazbě spolu s vyšetřováním ho přivedli k pevnému přesvědčení, že se již takového jednání nedopustí, a byl-li by propuštěn z vazby, vedl by řádný život. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že i nadále trvá vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., pak měl za to, že účelu vazby by bylo možno dosáhnout i jeho umístěním ve výchovném zařízení v rámci výkonu rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 24 Nc 2005/2009, jež nabylo právní dne 24. 7. 2009, kterým mu byla uložena ústavní výchova. Upozornil, že při vyšetřování spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení při objasňování trestné činnosti a současně nehrozí, že by jeho propuštěním na svobodu bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Měl za to, že nebyly prokázány ani vážné důvody, které bránily věc v uplynulé vazební lhůtě ukončit; on sám s orgány činnými v trestním řízení vždy spolupracoval a žádné průtahy nezpůsoboval. Protože podle jeho přesvědčení nebyly splněny zákonné podmínky pro prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., navrhl, aby Nejvyšší soud podle §149 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a propustil jej z vazby na svobodu, popř. aby vazbu nahradil jeho umístěním do výchovného zařízení.
Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala dne 27. 11. 2009 Krajskému soudu v Brně obžalobu na mladistvého „tulipána (jakož i mladistvé R. Š. a M. T.) pro provinění loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podstata jednání, jež je mladistvým kladena za vinu, spočívá v tom, že společně v úmyslu se obohatit ve čtyřech případech v měsících červnu a červenci 2009 na různých místech v B. přepadávali starší osoby a násilím se zmocňovali jejich osobních věcí a peněženek s finanční hotovostí a platebními kartami; v jednom případě poškozená v důsledku napadení utrpěla tříštivou zlomeninu horního konce stehenní kosti vpravo s posunem úlomků, pročež byla citelným způsobem omezena v obvyklém způsobu života po dobu podstatně delší než 6 týdnů.
Mladistvý „tulipán“ je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Městského soudu pro mládež v Brně ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 8 Ntm 3505/2009, z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. se započtením vazby od 6. 7. 2009 ve 23:35 hod. V současné době je u něj nadále shledáván důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Dne 16. 12. 2009 byl Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, (nadále vrchní soud) doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého „tulipána“, a to o dalších šest měsíců.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého „tulipána“ do 6. 7. 2010, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 citovaného zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 tohoto zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého „tulipána“ byly splněny po stránce formální i věcné.
Vrchní soud správně konstatoval, že u mladistvého nadále trvá důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se zcela ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého, v němž byly zevrubně rozvedeny okolnosti, které jsou z pohledu trvání vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. relevantní.
Mladistvý je podle těchto závěrů osobou, která je stíhána pro zvlášť závažné úmyslné provinění násilného a majetkového charakteru, kterého se měl dopustit opakovanými útoky vůči starším osobám, podobného jednání se dopouštěl i před dosažením patnácti let věku a je důvodná obava, že v případě jeho propuštění bude trestnou činnost opakovat. Rodina mladistvého se často stěhuje, mladistvý školu řádně nenavštěvoval a dosáhl velkého množství absencí. Již před dosažením patnáctého roku věku opakovaně páchal drobné krádeže a činy jinak trestné vykazující znaky porušování domovní svobody či neoprávněného držení platební karty, následně v průběhu ledna a února 2009 se dopustil celkem třinácti loupeží a porušování domovní svobody, které provedl obdobným způsobem jako v nyní projednávané věci. Tyto činy nebylo možno pro nedostatek věku posoudit jako trestné činy (provinění). Soud nepřehlédl ani to, že v řízení o těchto skutcích byla mladistvému nařízena ústavní výchova, jelikož matka mladistvého u jednání soudu konstatovala, že ani ona, ani otec nejsou schopni zvládnout jeho výchovu. Z těchto zjištění soud dovodil, že mladistvý má sklony k páchání trestné činnosti, dosud učiněná výchovná opatření se minula účinkem a je proto důvodná obava, že by na svobodě trestnou činnost opakoval, čímž je nadále dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. V tomto ohledu shledává Nejvyšší soud námitky mladistvého, že dosavadní vyšetřování a trvání vazby pro něho byly dostatečným ponaučením, aby dále nepáchal trestnou činnost, za nepodložené a nepřesvědčivé.
Nad rámec řečeného je vhodné poznamenat, že žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí o trvání vazby nebyly zjištěny ani v řízení před rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě (§71 odst. 5 tr. ř.), neboť mladistvý nechtěl být k soudu dne 15. 12. 2009 eskortován.
Zjistil-li vrchní soud existenci označeného vazebního důvodu, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.
Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění. Společně s ním byla obžaloba podána na další spoluobviněné mladistvé R. Š. a M. T., přičemž je zjevné, že již v přípravném řízení bylo nutno provádět relativně rozsáhlé a časově náročné dokazování (výslechy mnoha svědků). Jak poznamenal soud prvního stupně, přípravné řízení probíhalo standardním způsobem, odpovídajícím náročnosti dokazování v závažné trestní věci, za niž lze nyní posuzovanou věc považovat. Bezprostředně po nápadu obžaloby (v průběhu cca 10 dní) byl předsedkyní Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, stanoven termín hlavního líčení na dny 14. a 15. 1. 2010.
Hlavní líčení se konalo pouze 14. 1. 2010 a bylo odročeno na 26. 1. 2010, kdy soud prvního stupně skončil dokazování a vyhlásil rozsudek. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 26. 1. 2010, byli mladiství „tulipán“, R. Š. a M. T. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. proviněními loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdější předpisů, a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a za tato provinění byli shodně odsouzeni podle §234 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb. a §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. bylo rozhodnuto tak, že mladiství vykonají trestní opatření odděleně od ostatních odsouzených, a to ve zvláštní věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody. Všichni mladiství pak byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 1., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali. Mladistvý „tulipán“ po vyhlášení rozsudku sice odvolání nepodal (k možnosti podat opravný prostředek se nevyjádřil), nelze ale vyloučit, že se tak v budoucnu po doručení rozsudku soudu prvního stupně stane a že bude třeba konat i odvolací řízení buď z podnětu jeho odvolání, nebo odvolání některé oprávněné osoby či státního zástupce.
Nelze než uzavřít, že v postupu krajského soudu nebyly zaznamenány žádné neodůvodněné průtahy. Současně je nutno souhlasit se závěry soudů, že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání; výstižně je v této souvislosti zmíněno, že mladistvý je osobou, u které se dosavadní výchovná opatření jak ze strany rodiny, tak ze strany státu míjela svým účinkem, a účelu vazby u něho nelze dosáhnout jiným způsobem. O odůvodněnosti trvání vazby hovoří i další trestní stíhání vedené proti mladistvému „tulipánovi“ u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 Tm 13/2009. Nejvyšší soud sdílí názor Vrchního soud v Olomouci, že v konkrétním případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro nahrazení vazby mladistvého jeho umístěním do výchovného zařízení z titulu již pravomocně nařízené ústavní výchovy. Ve prospěch takové možnosti zjevně nesvědčí negativní hodnocení osoby mladistvého, způsob jeho života včetně výchovných problémů. Žádná zákonem nabízená alternativa za vazbu neskýtá dostatečné záruky toho, že mladistvý nebude opakovat trestnou činnost, pro kterou je vazebně stíhán.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Hlavní líčení již sice bylo ukončeno vyhlášením rozsudku, ale zváží-li se reálně možnosti skončení trestního stíhání, potřeba časové rezervy pro případné odvolací řízení, nelze mít rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého „tulipána“ do 6. 7. 2010 za neopodstatněné a nadbytečné.
Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého „tulipána“ podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková
*) použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.