ECLI:CZ:NS:2011:10.ZP.2.2011.1
sp. zn. 10 Zp 2/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2011 v řízení o odvolání kárně obviněného Ing. Z. B. , proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, takto:
Podle §256 tr. řádu per analogiam se odvolání kárně obviněného Ing. Z. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárná komora“) ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, byl kárně obviněný Ing. Z. B. (dále jen „kárně obviněný“) uznán vinným kárným proviněním podle §3 odst. 1 Kárného řádu Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárný řád“), neboť „dne 20. dubna 2010 ve večerních hodinách v K. H., poblíž benzinové stanice LUKOIL, poničil na plakátové ploše předvolební plakáty poslankyně PhDr. O. Z.“, čímž narušil důstojnost a ohrozil důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a Nejvyššího kontrolního úřadu. Za toto kárné provinění mu bylo podle §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o NKÚ“) uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % po dobu dvou měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí Kárné komory podal kárně obviněný včas odvolání.
V odůvodnění svého opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí vykazuje zásadní skutkové i formální vady. Prohlásil, že z odůvodnění rozhodnutí je mj. zjevné, že jediným pramenem, ze kterého Kárná komora čerpala svá zjištění, je to, že: „Kárná komora uvěřila svědectví PhDr. O. Z. a PhDr. V. Z. Oba svědci vypovídali v naprosté shodě. Oba Ing. Z. B. jednoznačně poznali, viděli ho při činu, popsali jeho útěk i to, jak jeho manželka O. B. na místě činu zůstala, a litovala toho, co se stalo...“. Následně konstatoval, že v jeho případě byly zanedbány podmínky řízení dané Kárným řádem a v jeho rámci subsidiárním uplatněním trestního řádu. K tomu poznamenal, že podání stěžovatelky PhDr. O. Z. nesplňovalo náležitosti pro takové podání stanovené. V tomto ohledu poukázal na své vyjádření k návrhu ze dne 19. 8. 2010 s tím, že tento návrh postrádá zásadní náležitosti podle §7 odst. 4 Kárného řádu, především neobsahuje označení důkazů, o které se opírá, ani k němu nebyl připojen žádný důkaz, který by stěžovatelka měla k dispozici. Písemnost je postavena na nepodložených osočeních a domněnkách, z nichž je zjevná jen osobní animozita stěžovatelky vůči jeho osobě. Podle jeho názoru se Kárná komora s argumenty uvedenými ve zmíněném vyjádření nevypořádala a tvrzení stěžovatelky přijala jako daný fakt. Naproti tomu nevzala v úvahu vyjádření jeho manželky O. B., která tvrzení stěžovatelky striktně odmítla.
Posléze argumentoval, že stěžovatelka sama na dotaz člena Kárné komory závěrečnou fázi incidentu popsala tak, že (kárně obviněný) utíkal. Podotkl, že na fotografii založené stěžovatelkou do spisu je neostrá postava, jež skutečně může mít v obličeji znaky podoby jeho osoby, avšak není komplexně v černém maskování, jak líčí návrh i shodné svědectví manželů Z., neprchá, nýbrž přichází směrem k autorovi fotografie. Dále uvedl, že na druhé fotografii mají být podle stěžovatelky zachyceni on a jeho manželka, avšak těžko usoudit, která ze dvou tmavých úseček pochodujících za sebou má být paní B. a kdo je fyzickým vyjádřením té druhé postavy. Rovněž shledal, že jde o fotografie v indiferentním prostředí, jež by jako důkaz o přítomnosti jeho a jeho manželky „na místě činu“ neobstály ani před přestupkovou komisí obecního úřadu. Doplnil, že v současné době je fotografie důkazním prostředkem snadno ovládnutelným technikou a její vypovídací hodnota je, zejména v daném případě, nízká. Navíc ani nekoresponduje s tvrzeními manželů Z.
Podle jeho slov je na pováženou, že Kárná komora nezkoumala popisované události ve všech logických vazbách. Podle tvrzení PhDr. Z. dne 23. 8. 2010 manželé Z. od svého auta zaparkovaného na parkovišti marketu Albert přišli. Pan PhDr. Z. ale zákrok dne 8. 11. 2010 Kárné komisi popisoval jinak, když vypověděl, že z parkoviště, kde opakovaně s manželkou čekal v autě na pachatele, při spatření černých postav u plakátovací plochy vyrazil a rozsvítil pro jistotu dálková světla, aby mu neutekli. Při překonání těch cca 500 m ve tmě nejen, že ještě z auta zjistil, že jde o kárně obviněného a jeho manželku, ale v té rychlosti také viděl, že paní B. dělá kuličku z plakátu, který potrhala a (podle PhDr. Z. v té době už prchající s kapsami naditými útržky plakátů) kárně obviněný se vylekal a bylo vidět, že řeknou, oni volají policii tu městskou . Zhodnotil, že v interpretaci PhDr. Z.a jde o mimořádný výkon, kdy při řízení rychle jedoucího vozidla s dálkovými světly v městském provozu učinil sondu do duše pachatelů a vystopoval dokonce, že se obávají přivolání zrovna městské policie. Vyslovil též názor, že nemohl servat dva volební plakáty stěžovatelky, protože svědek PhDr. Z. přesně identifikoval jako roztrhanou kuličku v ruce jeho manželky alespoň jeden z nich. Uzavřel, že z výpovědí manželů Z. rozhodně shoda neplyne. Rovněž zmínil, že PhDr. Z. na dotaz o koncertu, na kterém údajně dne 20. 4. 2010 byli, nejprve vůbec nevěděl, o co jde, pak se rozpomínal a po jemném připodoteku manželky dislokoval koncert do kaple Božího těla v K. H. Podle tvrzení PhDr. Z. šlo o varhanní koncert. Zdůraznil, že v kapli Božího těla ovšem ani před rekonstrukcí, ani po ní nikdy varhany nebyly.
Seznal, že z výpovědí manželů Z. nelze identifikovat reálný skutkový děj a jednání jednotlivých osob, přičemž deklarované zaviněné poničení dvou předvolebních plakátů jeho osobou prokázáno nebylo. Tvrzení manželů Z., že strhával volební plakáty stěžovatelky, označil za lživé a účelové. V této souvislosti upozornil, že PhDr. Z. byla v březnu 2010 z kandidátky ČSSD pro volby do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR odvolána a všechny její plakáty byly v dubnu již pouhou makulaturou, která rozumnému člověku nestála za hnutí prstem. Pokus PhDr. Z. o nápravu tohoto pro ni nepříjemného zjištění tvrzením, že již v dubnu vedla senátorskou volební kampaň, vylučuje již prostý fakt, že prezident republiky vyhlásil senátní volby až za dva měsíce, dne 18. 6. 2010, s účinností dnem rozeslání Sbírky zákonů obsahující jeho rozhodnutí pod č. 207/2010 Sb., tedy dnem 25. 6. 2010.
V závěru svého odvolání prohlásil, že se zaobíral otázkou: Dui bono? Komu ku prospěchu? Konstatoval, že pravým důvodem pro jeho nařčení z tak nesmyslného činu by mohl být jistý článek v MF DNES o besedě na kutnohorské zahradě - v údajné jeho režii, „o kterém všichni ví“, vyjma jeho osoby (on hojnou mediální pozornost věnovanou akcím manželů Z. nesledoval a nesleduje).
V návaznosti na skutečnosti shora uvedené, s odvoláním na §19 Kárného řádu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí Kárné komory ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, zrušil a jeho osobu podle §42 odst. 4 zákona o NKÚ a podle §16 odst. 3 Kárného řádu zprostil kárného obvinění, které mělo spočívat v tom, že svým jednáním narušil důstojnost a ohrozil důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a Nejvyššího kontrolního úřadu.
K tomuto odvolání se v rámci odvolacího jednání vyjádřila navrhovatelka PhDr. O. Z. Především vyjádřila přesvědčení, že Kárná komora posoudila případ objektivně a řádně.
Stran námitky neúplnosti návrhu uvedla, že důkazy podala na požádání a že důkazní fotografie sice nejsou dokonalé, ale byly pořízeny v napjaté atmosféře a v noci. Prohlásila, že není pravda, že kárně obviněný na fotografii přichází k autorovi, do cesty mu totiž vstoupila ona. K otázce způsobu, jakým se s manželem dostali na místo činu, odkázala na své písemné podání adresované Nejvyššímu kontrolnímu úřadu s tím, že k plakátovací ploše přijeli a pokud se při ústní výpovědi spletla, je to možné, to se při mluveném slovu může stát. Zdůraznila, že z parkoviště dojeli velkou rychlostí na místo, kde stojí plakátovací plocha a kde kárně obviněný s manželkou strhávali její plakáty. Zatímco kárně obviněný utíkal pryč, jeho manželka zůstala, omluvila se, prosila o odpuštění a oni ji nakonec pustili. Policii nevolali, protože nechtěli, aby měla zbytečné nepříjemnosti. Dále poznamenala, že to, že paní B. měla v ruce část plakátů, ještě nezbavuje kárně obviněného viny. K tvrzení obhajoby, že předmětná ulice je velmi frekventovaná, a to tak, že by ji kárně obviněný pomalu nemohl přejít, podotkla, že v deset hodin večer tam nejezdí téměř nikdo. Není to hlavní tah a ulice není tak osvětlená, aby byl vidět ze všech stran. Ohledně dotazů na koncert uvedla, že její manžel byl před Kárnou komoru pozván v listopadu 2010 jako svědek události z dubna 2010 a že jej samozřejmě po půl roce otázka pana advokáta : „Co to bylo za koncert?“ zarazila. Řekl mu, že neví, o jaký koncert se jedná, nemohl se totiž upamatovat, nepochopil, proč se ho takto v kauze strhávání plakátů pan advokát ptá. Dodala, že s manželem chodí na koncerty velmi často, resp. že varhanní koncert se nekonal v Kapli božího těla, ale v Barboře. Poté se důrazně ohradila proti formulaci, že tvrzení manželů Z., že kárně obviněný strhával volební plakáty, je zcela lživé a účelové. Rovněž argumentovala, že svou kandidaturu do Senátu oznámila 12. března v České televizi (bez ohledu na to, kdy volby vyhlásil pan prezident). Každý ví, že volby do senátu se konají jednou za šest let a opakují se vždy na podzim. Doplnila, že kandidátka, ze které byla stažena, byla pražská a byla oranžová a že předmětné plakáty byly zelené, senátní a visely v K. H. Prohlásila, že je připravena podstoupit i výslech na detektoru lži. Podle jejích slov k tomu, aby iniciovala tento kárný postih, dospěla po úvaze, že jako poslankyně je jednou z těch, kdo volí členy Nejvyššího kontrolního úřadu a má také povinnost poukázat na to, pokud člen Nejvyššího kontrolního úřadu nedává záruku nestrannosti a zpochybňuje tento úřad. Přitom zdůraznila, že by nikdy nebyla schopna vymyslet si takto bizarní historku, protože by ji nenapadlo, že je to vůbec možné. V závěru svého vyjádření navrhla, aby bylo odvolání kárně obviněného zamítnuto.
Nejvyšší soud jako odvolací orgán (§43 odst. 2 zákona o NKÚ) přezkoumal z podnětu tohoto odvolání napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím závěrům:
Především je potřeba uvést k námitce obhajoby, podle níž návrh na zahájení kárného řízení nebyl pro nedostatek jeho náležitostí (konkrétně proto, že zde nebyl uveden výčet důkazů, o něž se tento návrh opírá, ani k němu nebyl připojen žádný důkaz) účinný, že se jedná toliko o formální nedostatek, který nemůže mít za následek neúčinnost tohoto návrhu. Podstatné totiž je, že z něho bylo patrné, vůči kterému členu Nejvyššího kontrolního úřadu směřuje a pro jaký skutek. Zřejmé dále bylo, že jej podává k tomu oprávněný subjekt. Je rovněž nutné zdůraznit, že s nedostatkem náležitostí, jež jsou odvoláním předmětnému návrhu na zahájení kárného řízení vytýkány, zákon o NKÚ ani Kárný řád nespojuje žádné důsledky. Nehledě na to je třeba upozornit na ustanovení §10 Kárného řádu, z něhož plyne, že se do jisté míry předpokládá, že v návrhu na zahájení kárného řízení nebudou důkazy, o něž se návrh opírá, uvedeny. Podle tohoto ustanovení totiž předseda Kárné komory nebo jím určený člen Kárné komory může v rámci takzvaného předběžného šetření mj. zjistit další potřebné skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny.
V řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, nedošlo k vadám, pro které by toto rozhodnutí nemohlo obstát. Při respektování práva kárně obviněného na obhajobu (to je patrné mj. již z toho, že mu bylo umožněno zvolit si obhájce a jeho prostřednictvím uplatnit obhajovací práva) Kárná komora provedla řízení (dokazování) v rozsahu potřebném k náležitému objasnění skutkového stavu věci.
V návaznosti na to (i se zřetelem k charakteru odvolacích námitek) je třeba zejména konstatovat, že Kárná komora provedené důkazy hodnotila (byť v rozhodnutí stručně - tomto směru ovšem srov. ustanovení §16 odst. 5 Kárného řádu, podle něhož má rozhodnutí obsahovat stručné odůvodnění) věcně, logicky a přiléhavě a na tomto základě učinila skutková zjištění, o nichž nevznikly důvodné pochybnosti.
V daných souvislostech je zapotřebí připomenout, že je to kárný orgán prvního stupně (Kárná komora), jehož úkolem je provést potřebné dokazování a provedené důkazy hodnotit. K tomu má nejlepší předpoklady, neboť důkazy provádí v ústním jednání a právě takto si může vytvořit bezprostřední a správný názor na každou významnou skutečnost v projednávané věci a tím i celkový bezprostřední obraz o projednávaném případu. Pokud Kárná komora provede dostatečné dokazování a při hodnocení provedených důkazů si počíná vyváženě a logicky, pak Nejvyšší soud jako odvolací orgán není oprávněn zpochybňovat skutková zjištění z takového řízení vzešlá a nemůže sám důkazy přehodnocovat s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem.
Jak již výše uvedeno, v posuzovaném případě postupovala Kárná komora jak při provádění důkazů, tak pak při jejich hodnocení způsobem, kterému nelze vytýkat vady. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud neshledal důvodu, pro který by měla být skutková zjištění vyjádřená ve výroku napadeného rozhodnutí označena za vadná. Ani Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem obhajoby, že v provedených usvědčujících důkazech (výpovědích PhDr. O. Z. a PhDr. V. Z.), resp. mezi nimi, jsou takové rozpory či nesrovnalosti, jež by měly vést k závěru, že tyto důkazy nejsou věrohodné, a proto nemohou být základem pro objasnění skutkového stavu věci. Naopak, ve shodě se Kárnou komorou i Nejvyšší soud konstatuje, že byť tyto usvědčující důkazy, tedy výpovědi manželů Z., nebyly zcela shodné ve všech detailech, v rozhodujících okolnostech si vzájemně korespondovaly a vzájemně se podporovaly a vyzněly zcela přesvědčivě. Tyto výpovědi podpořila, jak na to správně poukázala Kárná komora, předložená fotodokumentace, která nasvědčuje přítomnosti kárně obviněného na místě činu.
K uvedenému je možné poznamenat, že každý člověk má individuální schopnosti vnímání, zapamatování, vybavení si a reprodukce zapamatovaného, což je dále limitováno i faktorem času, event. dalšími okolnostmi. Je tedy zcela pochopitelné, že se výpovědi jednotlivých osob stran jedné a téže události mohou do určité míry lišit. Pouze na okraj lze dodat, že právě tehdy, pokud by výpovědi PhDr. O. Z. a PhDr. V. Z. byly ve všech směrech a do detailu zcela totožné, by to vyvolávalo dojem jejich záměrné, účelové připravenosti, naučenosti a tím i nevěrohodnosti. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě nebylo.
Je tedy zapotřebí zdůraznit, že přes popíravé stanovisko kárně obviněného podpořené stručným písemným vyjádřením jeho manželky, paní O. B., Kárná komora nepochybila, jestliže při zjišťování skutkového stavu věci vyšla z výpovědí PhDr. O. Z. a PhDr. V. Z. Nadto je možné ještě zmínit, že kárně obviněný a jeho manželka, paní O. B., se nezúčastnili jednání Kárné komory, nemohli tedy být slyšeni, takže i z tohoto hlediska nelze jejich vyjádření k věci považovat za důkazy způsobilé zpochybnit či vyvrátit usvědčující výpovědi manželů Z.
Nutno pak doplnit, že k věci se přesvědčivým způsobem vyjádřila PhDr. O. Z. i ve svém ústním vyjádření k podanému odvolání. Rovněž z tohoto důvodu považoval Nejvyšší soud způsob, jakým Kárná komora hodnotila provedené důkazy, za nezávadný a učiněná skutková zjištění za úplná a správná.
Zjištěný skutek Kárná komora přiléhavě právně kvalifikovala. Patří se zdůraznit, že šlo o zřetelně protispolečenské (společensky škodlivé) jednání, nadto jednání namířené proti poslankyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (orgánu, který volí členy Nejvyššího kontrolního úřadu – viz §12 odst. 1 zákona o NKÚ), navíc za situace její předvolební kampaně. Takové jednání rozhodně nelze nijak bagatelizovat. Je přitom zcela zjevné, že šlo o jednání zaviněné, přičemž okolnosti skutku nedávají prostor k pochybnostem o tom, že šlo o zavinění ve formě úmyslu přímého. Správně tedy Kárná komora uzavřela, že shora popsaným jednáním kárně obviněný narušil důstojnost a ohrozil důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a Nejvyššího kontrolního úřadu. Kárně obviněný se tak dopustil kárného provinění podle §3 odst. 1 Kárného řádu (resp. §35 odst. 1 zákona o NKÚ).
Se zřetelem k závažnosti protiprávního jednání kárně obviněného a míře jeho zavinění nelze označit uložené kárné opatření za nepřiměřeně přísné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §256 tr. řádu per analogiam odvolání kárně obviněného zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 15. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý