ECLI:CZ:NS:2011:11.ND.152.2011.1
sp. zn. 11 Nd 152/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Aleše Flídra ve věci žalobkyně ATLANTA SAFE, a. s., IČ 45794952 , se sídlem Praha 1, Václavské nám. 772/2, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, a žalované Lázně Františkovy Lázně a. s. , IČ 46887121, se sídlem Františkovy Lázně, Jiráskova č. p. 23/3, zastoupené JUDr. Jaroslavem Kosnarem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady Pětatřicátníků 26, o zaplacení Kč 8 227 693,- s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 59/2005, u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 336/2009, a u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 23 Cdo 872/2011, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Kateřina Hornochová a JUDr. Zdeněk Des nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 23 Cdo 872/2011.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozhodl ve věci žalobkyně ATLANTA SAFE, a. s., a žalované Lázně Františkovy Lázně a. s. o zaplacení Kč 8 227 693,- s příslušenstvím rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 43 Cm 59/2005 – 209, ve znění opravného usnesení ze dne 15. prosince 2009, č. j. 43 Cm 59/2005 – 280, a opravného usnesení ze dne 6. ledna 2010, č. j. 43 Cm 59/2005 – 282, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku 8 227 693,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 13. listopadu 2004 do zaplacení (bod I.), ve zbytku žalobu zamítl (bod II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení (bod III.).
O odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 2010, č. j. 5 Cmo 336/2009 – 378, tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni v bodech I. a III. výroku potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které bylo u Nejvyššího soudu v souladu s Rozvrhem práce přiděleno senátu 23 Cdo občanskoprávního a obchodního kolegia, ve složení JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Ing. Jan Hušek a JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph. D.
Přípisem ze dne 19. dubna 2011 žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce namítla podjatost soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese s ohledem na jejich poměr k projednávané věci i k účastníkům předmětného řízení. Žalovaná poukázala na skutečnost, že se oba soudci v minulosti podíleli na rozhodování věcí žalobkyně a žalované (u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 32 Odo 4/2004 a 32 Odo 1007/2006), které vždy rozhodli ve prospěch žalobkyně ATLANTA SAFE, a. s. (tehdy v postavení žalované) a v neprospěch žalované Lázně Františkovy Lázně a. s. (tehdy v postavení žalobkyně). Citovaná rozhodnutí jsou ovšem podle názoru žalované v rozporu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, řadou procesních i hmotně právních zásad, v rozporu se zásadami logiky i chováním obou stran. Mezi skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a právními závěry Nejvyššího soudu je extrémní nesoulad. Svými nezákonnými závěry senát Nejvyššího soudu, jehož členy byli i JUDr. Kateřina Hornochová a JUDr. Zdeněk Des, žalobkyni výrazně zvýhodnil a znevýhodnil a zatížil žalovanou. Argumentace obsažená v rozhodnutích je účelová, a pokud dovolání žalobkyně bylo v minulosti v první z citovaných spisových značek připuštěno, pak ne na podkladě jejích v dovolání uplatněných námitek a tvrzení. Názor, který senát 23 Cdo v rozhodnutích vyslovil, je v naprostém rozporu s právním názorem člena odvolacího senátu JUDr. Zdeňka Kovaříka, publikovaném též v komentáři k obchodnímu zákoníku, vydaném nakladatelstvím Wolters Kluwer ČR a. s. v roce 2009, i v rozporu s právní teorií a praxí soudů po celé republice. Žalovaná rozhodnutí nepovažuje za nestranná a nezávislá a výsledek shora uvedených řízení podle jejího názoru zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces. Způsob rozhodnutí senátu 23 Cdo je výsledkem jeho libovůle při rozhodování. Důvěra žalované v nestranné a nespravedlivé rozhodování je proto výrazně ohrožena i v posuzovaném případě. Žalovaná navrhla, aby o námitce podjatosti soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese bylo rozhodnuto tak, že oba jmenovaní soudci jsou vyloučeni z rozhodování věci žalované vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 872/2011.
Senát 23 Cdo Nejvyššího soudu České republiky předložil dne 13. 5. 2011 věc senátu 11 Nd téhož soudu, který je podle rozvrhu práce příslušným rozhodovat o případných námitkách podjatosti vůči civilním senátům Nejvyššího soudu České republiky. Soudci JUDr. Kateřina Hornochová a JUDr. Zdeněk Des pak připojili k návrhu žalované svá vyjádření, ve kterých uvádějí, že k rozhodované věci, jejím účastníkům ani jejich zástupcům nemají žádný poměr. Podjatí se necítí.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce apod.
Jelikož v posuzovaném případě z obsahu spisu ani z vyjádření soudců žádná taková zjištění nevyplývají, není důvod pochybovat o nepodjatosti soudců a jejich vyloučení z rozhodování podle §14 a násl. o. s. ř. nepřichází v úvahu.
Pokud žalovaná jako důvod pro vyloučení soudců senátu 23 Cdo JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese uvádí skutečnost, že senát Nejvyššího soudu, jehož byli oba jmenovaní v minulosti členy, již dvakrát věci žalobkyně a žalované rozhodoval a výsledné rozhodnutí k nespokojenosti žalované vždy učinil ve prospěch žalobkyně (ATLANTA SAFE, a. s.), pak jde o okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jiných věcech, jenž podle §14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce. Žalovaná tedy podjatost soudců namítla s poukazem na okolnosti, které zákon přímo jako důvody pro vyloučení soudců vylučuje. Návrh žalované se proto nemohl setkat s úspěchem.
Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalovanou rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík