ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.129.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 129/2011-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. P., rozsudkem Župního soudu v Šibeniku, Chorvatská republika, ze dne 7. září 2007, sp. zn. K-47/06, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Chorvatské republiky ze dne 15. ledna 2009, sp. zn. I Kž 1220/7-5, a to pro trestný čin znásilnění a pro trestný čin incestu podle čl. 188 odst. 4 a čl. 198 odst. 2 trestního zákona Chorvatské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Župního soudu v Šibeniku, Chorvatská republika, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Chorvatské republiky, dne 15. ledna 2009, byl T. P. uznán vinným trestným činem znásilnění a trestným činem incestu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Chorvatské republiky a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 13. srpna 2006 v době mezi 03.00 hod. a 6.00 hod. v R., Chorvatská republika, v pronajatém apartmá na ulici ……, v němž byl ubytován společně se svou nezletilou dcerou poškozenou J. P., si za účelem vlastního pohlavního uspokojení svlékl oděv a celkem třikrát přilehl k poškozené do postele, kde ji přes její verbální i fyzickou obranu a pláč osahával rukama po těle, na prsou a na ramenech, strkal jí ruku do kalhotek a zasouval jí prsty do přirození a přitom se dotýkal svého pohlavního orgánu a onanoval, poškozenou přitom odsouzený varoval, aby o jeho chování nic neříkala a zároveň jí vyhrožoval, že pokud se mu nepodvolí, nabídne ji jiným mužům za 50 EUR, což v poškozené vyvolalo obavy, proto si zakryla ústa, aby její pláč nebylo slyšet.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení chorvatských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin znásilnění podle §185 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. se dopustil vysoce závažného jednání proti lidské svobodě a důstojnosti v sexuální oblasti, a vědomě tak porušil jednu z vysoce chráněných společenských hodnot. Škodlivost jeho jednání je pak rovněž zvyšována tím, že se jej odsouzený dopustil vůči vlastní nezletilé teprve čtrnáctileté dceři, která mu v té době byla svěřena do péče. Svého jednání se odsouzený dopustil během zahraniční cesty, v prostředí pro poškozenou neznámém, kde závislost poškozené na odsouzeném a jeho vliv na poškozenou byl o to větší. Pokud jde o druh trestu, odsouzenému byl uložen již velice citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík