ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.20.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 3. července 2008, sp. zn. Ds 2 Js 1337/08, a to pro trestný čin krádeže, trestný čin nátlaku a trestný čin úmyslného ublížení na těle podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, oddíl 2, č. 2, §240 odst. 1, §223 odst. 1, §230 odst. 1 a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 1. září 2008, byl J. H. uznán vinným trestným činem krádeže, trestným činem nátlaku a trestným činem úmyslného ublížení na těle podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 19. února 2008, ve 14.20 hod., v elektroobchodu S. v ulici D., Spolková republika Německo, přistoupil k jeho majitelce – poškozené E. S., která se zde v té době nacházela sama, v českém jazyce ji vyzval „dej mi peníze“, načež poškozená, která pochopila úmysly odsouzeného, začala křičet o pomoc a utíkala k zadnímu vchodu obchodu, kde ji odsouzený zastihl, zatarasil jí cestu a přitiskl ji ke zdi, čímž jí pohmoždil levé rameno a levou ruku, a když se pak poškozené podařilo vymanit a utéci ven z obchodu hlavním vchodem, otevřel si hlavní pokladnu obchodu, z níž odcizil finanční hotovost ve výši 540,- EUR a z peněženky poškozené odcizil finanční hotovost ve výši 93,- EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /přinejmenším trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nemalou škodu na cizím majetku, přičemž nebylo možno přehlédnout též násilný způsob provedení trestné činnosti odsouzeného. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že pro obdobnou i jinou trestnou činnost, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, již byl v minulosti potrestán (např. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. listopadu 2001, sp. zn. 25 T 91/98). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík