ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.21.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 21/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. T. rozsudkem Obvodního soudu Nürnberg, Spolková republika Německo, ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 53 Ls 807 Js 14906/08, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin krádeže podle §§242 I, II, 243 I 2 č. 2 a 3, 244 I č. 2, 244a I, 25 II, 22, 23 a 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Nürnberg ze dne 19. 1. 2009 byl J. T. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině ve třech případech a pokusem těžké krádeže ve skupině ve třech případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Nürnberg tím, že se společně se zvlášť stíhanými J. V., R. K. a dalšími spolupachateli nejprve v České republice dohodli, že budou v Německu krást motorová vozidla a následně provedli dále popsané krádeže
1. R. K. pověřil odsouzeného tím, aby v obci G. odcizil obchodníkovi s auty VW Golf a Audi TT, přičemž pro tento úkol odsouzený obdržel zálohu ve výši 10 000 Kč. Dle dohody pak odsouzený vyhledal dalšího pachatele, zvlášť stíhaného M. Z., se kterým se dne 15. 5. 2008 mezi 18.00 hod. a 20.00 hod. odebrali v obci G. k firmě Jahreswagenverkaufshilfe, Heidland 4, 38518 Gifhorn. Jelikož motorová vozidla, která si K. přál, nebyla v této provozovně k dispozici, odsouzený místo nich odcizil stříbrné auto značky Audi, typ A4 Quattro v hodnotě 22 848 €. Odsouzený násilím vnikl do auta, aby se mu podařilo získat klíče nacházející se ve vozidle. Ještě předtím odsouzený s M. Z. odstranili kovovou zástrčku z ohrazení pozemku a upevnili na shora jmenovaný vůz státní poznávací značku od jiného motorového vozidla. Pak toto vozidlo odvezli do České republiky, kde ho předali v Ú. n. L. na parkovišti před hřbitovem R. K. Odsouzený obdržel za tento úkol 50 000 Kč, z čehož M. Z. předal asi 6 000 Kč.
2. Po poradě s R. K. někdy mezi 22. 5. 2008 17.00 hod. a 23. 5. 2008 8.00 hod., pravděpodobně v noční době, se odsouzený odebral na pozemek firmy Jahreswagenvekaufshilfe v obci Gifhorn. Poté opět ve vozidle Škoda Oktavia II Kombi v hodnotě 18 000 € manipuloval s klíčem a pokoušel se vůz nastartovat, aby ho převezl do České republiky. Jelikož však baterie auta byla slabá, nemohl ho nastartovat, a tak pozemek opustil, aniž úkol splnil.
3. Dne 27. 5. 2008 v době mezi 22.00 hod. a 23.00 hod. se odsouzený, R. K. a neznámý spolupachatel jménem J., který měl fungovat jako řidič, odebrali v Justus-Liebig-Strasse č. 41 ve městě Bayreuth k firmě Herrnleben, kde R. K. a odsouzený násilným způsobem otevřeli dvě vozidla. Pak se pokusili tato vozidla nastartovat. Vozidlo, které se pokoušel nastartovat R. K., BMW X3 v hodnotě asi 45 000 €, se nedalo nastartovat, jelikož jeho baterie byla vybitá. Vozidlo, které násilně otevřel odsouzený, černé BMW 530 Diesel Touring v hodnotě 28 700 €, dovezli společně do České republiky. Za tímto účelem odšroubovali nejprve od jiného auta SPZ a tuto značku přišroubovali na odcizené BMW. Odsouzený obdržel obnos ve výši 75 000 Kč.
4.
a. 18. 6. 2008 nebo krátce před tímto datem R. K. pověřil odsouzeného, aby ve městě Chemnitz odcizil nějaký VW Passat Kombi. Odsouzený jel do Chemnitzu se samostatně stíhaným J. Z. 18. 6. 2008 v 21.00 hod. odsouzený v městské části Chemnitz otevřel Passat Kombi v hodnotě minimálně 5 000 €. Auto otevřel tím způsobem, že pomocí tzv. polského klíče překroutil klíč na dveřích řidiče. Jelikož se na základě tohoto úkonu spustil alarm, odsouzený utekl, aniž krádež uskutečnil.
b. Asi o jednu hodinu později odsouzený stejným způsobem otevřel v Chemnitzu v Leopoldstrasse/Luisengasse č. 2 osobní vůz VW Passat, který patřil T. J., v hodnotě cca 11 000 €. Následně však odsouzeného vyrušil neznámý chodec, který začal hlasitě křičet, a tak odsouzený opět utekl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 15. 2. 2011, pod č. j. 1281/2009–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel H a s c h