ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.24.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 24/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. května 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky P. H. , rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. září 2007, sp. zn. 62 Ls 604 Js 37149/07.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. září 2007, sp. zn. 62 Ls 604 Js 37149/07, jenž nabyl právní moci dne 5. října 2007, byl odsouzený P. H. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi bez přísahy podle §153 odst. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, se zahrnutím trestu z rozsudku Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 62 Ls 605 Js 48434/05.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 25. ledna 2007, kolem 10.30 hod., u 7. komory Zemského soudu Norimberk – Fürth, Spolková republika Německo, v zajišťovacím řízení vedeném pod sp. zn. 604 Js 38799/06 proti E. L. , společně s nímž se dne 5. srpna 2005 dopustil trestného činu loupeže, za což byl v samostatném řízení dne 28. dubna 2006 Obvodovým soudem v Norimberku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, v postavení svědka, po opakovaném a důrazném poučení, že je povinen vypovídat pravdu, jinak by mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi, vypovídat odmítl a následně po opětovné výzvě a poučení vyslýchajícího soudce nepravdivě vypověděl, že si ohledně tohoto jednání nemůže na nic vzpomenout a na tomto svém stanovisku setrval i ve chvíli, kdy mu byl předestřen spis z jeho trestního řízení, z něhož (z rozsudku a protokolu o soudním jednání) vyplývá, že se k jednání kladenému mu za vinu doznal a k této věci učinil i obsáhlou výpověď.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba připomenout, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Odsouzení se však týká skutku, který nevykazuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové podstaty trestného činu v trestním zákoníku, a není tak splněna formální podmínka zápisu cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů spočívající ve smyslu §4 odst. 2 zákona v oboustranné trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen.
Na základě výše uvedeného popisu činu odsouzeného P. H. je totiž zřejmé, že z pohledu německého práva mělo jeho trestně právně relevantní jednání spočívat v tom, že jako svědek vypovídal nepravdu o okolnostech týkajících se činu, z jehož spáchání byl dříve jako jeho pachatel (resp. spolupachatel) sám obviněn a za nějž byl také rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 62 Ls 605 Js 48434/05, pravomocně odsouzen. Toto jednání by podle právního řádu České republiky nenaplnilo znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Především je třeba zdůraznit, že z hlediska trestního práva procesního by trestní odpovědnost pachatele za v úvahu přicházející trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku odporovala principu, že obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k doznání (srov. zejména §33 odst. 1, §89 odst. 3 a §91 odst. 1 tr. ř.). To platí i tehdy, je-li svědek v takové situaci řádně poučen o svém právu odepřít svědeckou výpověď (srov. rozhodnutí č. 25/1969 a č. 39/1970 Sb. rozh. tr.).
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku se mimo jiné dopustí ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí. Pachatelem tohoto trestného činu tedy může být pouze osoba v procesním postavení svědka. Ve smyslu ustanovení §97 tr. ř. je svědkem fyzická osoba, která je povinna vypovídat o tom, co je jí známo o trestném činu a o jeho pachateli. Již z toho vyplývá, že se jedná o osobu rozdílnou od pachatele trestného činu („..,co je jí známo…o pachateli.“). Pachatel trestného činu tedy nemůže být v postavení svědka ve vztahu ke své trestné činnosti. Lze uzavřít, že svědek je fyzická osoba rozdílná od osoby pachatele (obviněného), která svými smysly sama vnímala (viděla, slyšela atd.) skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodování orgánů činných v trestním řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2004, sp. zn. 11 Tcu 130/2004, publikované v časopise Trestněprávní revue č. 4/2005, s. 102 (názor zde vyjádřený sice byl vysloven ve vztahu k právní úpravě zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jde nicméně o právní názor plně použitelný i ve vztahu k právní úpravě zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů).
Z tohoto pohledu je tedy okruh pachatelů trestného činu křivé výpovědi a znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku zúžen na osoby, jež jako svědci ve smyslu tohoto ustanovení vypovídají nepravdu (zamlčí podstatnou okolnost), aniž jsou pachateli (spolupachateli) trestného činu, jehož se týká jejich svědecká výpověď. Z hlediska objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se tak vyžaduje, aby se jednalo o osobu, která vlastními smysly vnímala skutečnosti týkající se činu spáchaného jinou osobu, a o těchto skutečnostech vypovídala před orgány činnými v trestním řízení nepravdu, popř. zamlčela okolnost významnou pro jejich rozhodnutí. Jestliže jako svědek je však slyšena osoba, která spáchala trestný čin, ohledně něhož podává svědectví, pak se tato osoba, byť nepravdivou svědeckou výpovědí učiněnou po řádném poučení, včetně poučení o právu odepřít vypovídat, nedopouští jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku. Z hlediska objektivní stránky tohoto trestného činu může uvést nepravdu o okolnosti významné pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, popř. může zamlčet takovou okolnost, pouze osoba rozdílná od osoby pachatele trestného činu, nikoliv však samotný pachatel trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2004, sp. zn. 11 Tcu 130/2004, publikováno v časopise Trestněprávní revue č. 4/2005, s. 102).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky, který byl k Nejvyššímu soudu podán dne 4. června 2007, usnesením ze dne 26. června 2007, pod sp. zn. 11 Tcu 43/2007, rozhodl zaznamenat do evidence Rejstříku trestů údaje o odsouzení P. H. rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 62 Ls 605 Js 48434/05. Trest z tohoto rozsudku byl zahrnut do trestu z rozsudku Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. září 2007, sp. zn. 62 Js 604 Js 37149/07, jehož zaznamenání bylo nyní navrhováno. Protože ale Nejvyšší soud tímto rozhodnutím návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání posledně citovaného rozsudku Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, zamítl, na dřívějším záznamu odsouzení P. H. z rozsudku Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 62 Ls 605 Js 48434/05, se nic nemění a k tomuto je nutno nadále přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík