ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.26.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. března 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L. , rozsudkem Soudu první instance v Gentu, Belgické království, ze dne 30. dubna 2007, sp. zn. 2007/1497, a to pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami a jedy podle čl. 3, 25, 38, 40, 41, 42, 43, 65 a 100 trestního zákona Belgického království, k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců a k peněžité pokutě ve výši 5 500,- EUR , která se pro případ, že nebude vykonána, nahradí trestem odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Soudu první instance v Gentu, Belgické království, byl P. L. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami a jedy podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Belgického království a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a peněžitá pokuta ve výši 5 500,- EUR, která se pro případ, že nebude vykonána, nahradí trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v období od 10. října 2006 do 23. ledna 2007 včetně, v bytě na ulici S. v G. , Belgické království, v relativně velkém měřítku držel a většímu počtu různých osob i prodával nebo vydával omamné látky – kokain a heroin.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení belgického soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. L. pro svůj finanční prospěch obchodoval s drogami – kokainem a heroinem, když tyto drogy opakovaně, po dobu téměř čtyř měsíců, v nemalém množství, jednak držel a jednak je distribuoval mezi větší počet odběratelů. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík