ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.35.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2011-5
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 23. 12. 2009, sp. zn. 4 KLs 424 Js 8631/09, a to pro trestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než nepatrném a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v množství větším než nepatrném podle §§29a odst. 1 č. 2 var. 1, 30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách, §§25 odst. 2, 52 a 74 odst. 1, 2 č. 1 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Drážďany ze dne 23. 12. 2009 byl M. S. uznán vinným trestnými činy nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než nepatrném a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v množství větším než nepatrném a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Drážďany tím, že společně s J. F. dne 11. 5. 2009 kolem 19.00 hod. osobním vozem Audi A6, který byl ve vlastnictví družky J. F. , přes hraniční přechod B. z České republiky do Spolkové republiky Německo dovezli 102 g metamfetaminu („krystal“) s minimálním obsahem účinné látky 30,28 g metamfetaminové báze, který měli v úmyslu podle předchozí dohody odsouzeného s L. J. asi kolem 19.10 hod. na území města D. tomuto prodat za cenu 37 € za gram, přičemž k předání nedošlo, neboť byli zadrženi policií.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 3. 2011, pod č. j. 1101/2010–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména co se týká množství převážené omamné látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch