ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.36.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. M. , rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 20. března 2008, sp. zn. 844 Ds 254 Js 229162/07, a to pro trestný čin krádeže ve skupině podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §464 a §465 trestního řádu Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 11. června 2008, byla M. M. uznána vinnou trestným činem krádeže ve skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená M. M. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že se dne 29. září 2007 přibližně v 9.00 hod., v prostorách společnosti Media Markt, Einsteinstrasse 130, 81675 Mnichov, Spolková republika Německo, po předchozí domluvě, společně s jinak odsouzenými R. P., R. R. a F. O., zmocnila dvou laptopů celkem v hodnotě 2 398,- EUR, a to tak, že je jinak odsouzený R. R. společně s další neznámou osobou vyndal z regálu do uličky, a jinak odsouzený R. P., krytý odsouzenou M. a jinak odsouzeným F. O. tak, aby jej nebylo možno zpozorovat, schoval laptopy do předem připravené nákupní tašky, v níž byl umístěn karton potažený hliníkovou fólií a dárkovým papírem, a takto je bez zaplacení vynesli z prodejny ven.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /přinejmenším pomoc k trestnému činu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) a §205 tr. zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená M. M. se společně s několika dalšími osobami dopustila majetkové trestné činnosti, kterou způsobila nemalou škodu na cizím majetku. Jejich činnost byla přitom předem připravována a dobře zorganizována. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována i tím, že pro obdobnou i jinou trestnou činnost, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, již byla v minulosti na území Spolkové republiky Německo (např. rozsudkem Obvodového soudu Aschaffenburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. března 2003) i na území České republiky opakovaně potrestána. Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík