ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.44.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 44/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky M. S., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 844 Ls 263 Js 220492/04.
Odůvodnění:
Dne 3. března 2011 pod sp. zn. 1954/2009-MOT-T/6 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občana České republiky M. S., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 844 Ls 263 Js 220492/04.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení M. S. rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 844 Ls 263 Js 220492/04, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 20. října 2006, sp. zn. 11 Tcu 124/2006. Citovaným usnesením bylo návrhu zcela vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že se údaje o odsouzení M. S. výše uvedeným rozhodnutím Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení.
Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo-li o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadal v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je za těchto okolností vyloučeno.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík