ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.48.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 48/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Ch. , rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 3. září 2007, sp. zn. 203 Ls 100 Js 4448/07, a to pro pomoc k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §1 odst. 1 i. V. s přílohou III. díl A, §3 odst. 1 č. 1, §29 odst. 1 věta 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §33 odst. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §27 a §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 20. února 2008, byl F. Ch. uznán vinným pomocí k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 24. ledna 2007 ve 22.35 hod na hlavním nádraží v Lipsku, Spolková republika Německo, u sebe vezl celkem 50 balíčků kokainové směsi v množství celkem 594,3 g a obsahu přinejmenším 23,4% CHC, které měl předat blíže nezjištěné osobě za účelem jejího dalšího prodeje.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. Ch. se podílel na obchodování s větším množstvím drogy, a to tím že ji doručil na území Spolkové republiky Německo, kde měla být prodána. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík