ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.7.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky H. H. rozsudkem Soudu v Rimini, Italská republika, ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 1192/2006, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2007, a to pro pokus trestného činu podvodu a trestný čin podvodné platební neschopnosti podle čl. 81, 110, 640 a 61 italského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Rimini ze dne 20. 6. 2006 byla H. H. uznána vinnou trestným činem pokusu podvodu a podvodné platební neschopnosti a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Soudu v Rimini tím, že
1. společně se spoluobviněnými M. C., N. G. a A. B., při navození situace, že jsou zdánlivě dobře situovanými osobami žijícími v B., podvodem a lstí kontaktovali různé osoby působící na mezinárodním trhu s uměním pod záminkou uzavření výnosných obchodů, kdy skutečným cílem bylo zmocnit se děl, která jim byla ukázána. Obviněná vystupovala jako asistentka a tlumočnice domnělého zájemce a kupce dr. C. Obvinění takto uvedli v omyl osoby působící na mezinárodním trhu umění, prodejce starožitných uměleckých děl a šperků, které zvali k pobytu na účet obviněných v luxusních benátských hotelích, aby si mohli prohlédnout prodávaná díla. Následně je obvinění požádali, zda by se mohli ještě zdržet v apartmánu, neboť zájemce Dr. C. byl zdržen nenadálými okolnostmi a uzavření obchodu je možné až následující den, kdy však obvinění zmizeli a ke škodě prodejců se neoprávněně obohatili. Svým jednáním jim způsobili značnou škodu na majetku, protože se jednalo o umělecká díla vysoké finanční hodnoty. H. H. se podílela na jednání vůči poškozeným H. H. R. (14 starožitných tisků v hodnotě asi 520.000 DM) a U. B. (6 starožitných knih v hodnotě 100.000.000 it. Lir).
2. Dále společně dne 26. 6. 1999 v B., za stejných okolností popsaných v bodě 1 uvedli v omyl personál obchodu „L. P.“ ve věci reálné existence finančních prostředků na účtu u Banco Ambrosiano Veneto v Rimini, ze kterého byl vydán nekrytý šek na 3.730.000 italských Lir odpovídající hodnotě kupovaného zboží, a tím si opatřili neoprávněný zisk a způsobili tak výše uvedené společnosti škodu odpovídající uvedené částce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 1. 2011, pod č. j. 2267/2008–MOT–T/9, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená H. H. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 a trestný čin podvodu podle §209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustila trestné činnosti opakovaně s dalšími spolupachateli), že již lze tuto její trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel H a s c h