ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.76.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. T. , rozsudkem Zemského soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 28. února 2008, sp. zn. KLs 313 Js 15368/98, a to pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle §1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1, §29 odst. 1 věta 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců , a to se zahrnutím trestů uložených mu rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 814 Ds 264 Js 214949/98, a rozsudkem Obvodového soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 4 Ls 307 Js 18807/98.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Passau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 28. února 2008, byl V. T. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce tří roků a šesti měsíců, se zahrnutím trestu z dřívějšího rozsudku Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 814 Ds 264 Js 214949/98, a z rozsudku Obvodového soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 4 Ls 307 Js 18807/98.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
- v polovině roku 1998, společně s jinak stíhaným M. M. , v P. , Spolková republika Německo, koupil od osoby jménem A. M. přibližně 10 gramů heroinu, který pak následně prodal v bytě na ulici G. v P. A. J. za 1.000 DM, a získal tím finanční prospěch ve výši přibližně 300 DM, který si rozdělil s jinak stíhaným M. ,
- dne 18. září 1998 v P. , Spolková republika Německo, koupil za 350 DM od osoby jménem A. M. přibližně 5 gramů heroinu, který pak s blíže nezjištěným ziskem, společně s jinak stíhaným M. M. , prodal A. J. a T. S. ,
- v přesně nezjištěné době dne 19. nebo 20. září 1998, společně s jinak stíhaným M. M. , v P. , Spolková republika Německo, koupil za 700 DM od osoby jménem A. M. přibližně 10 gramů heroinu, který pak postupně rozprodal A. J. a T. S. , a získal tím finanční prospěch přibližně ve výši 1.000 DM, který si rozdělil s jinak stíhaným M. ,
- dne 21. září 1998, společně s jinak stíhaným M. M. , v P. , Spolková republika Německo, koupil za cenu 70 DM za 1 gram od osoby jménem A. M. přibližně 12 gramů heroinu, který pak postupně rozprodal A. J. a T. S. , a získal tím finanční prospěch přibližně ve výši 1.200 DM, který si rozdělil s jinak stíhaným M. ,
- začátkem října roku 1998, společně s jinak stíhaným M. M. , v P. , Spolková republika Německo, koupil za 5.000 DM od osoby jménem A. B. přibližně 100 gramů heroinu s 3 % obsahem hydrochloridu heroinu, který pak postupně rozprodal za cenu 90 až 100 DM za 1 gram N. G. , A. J. a T. S.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku).
Podmínka oboustranné trestnosti činu byla Nejvyšším soudem shledána splněnou i ohledně trestné činnosti, pro kterou byl V. T. pravomocně odsouzen výše označenými předchozími rozsudky Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 814 Ds 264 Js 214949/98, a Obvodového soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 4 Ls 307 Js 18807/98, když v dřívější věci uložené tresty byly zahrnuty do celkového úhrnného trestu uloženého v nyní předložené věci.
Trestná činnost V. T. , za níž byl odsouzen rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, spočívala v podstatě v tom, že dne 12. února 1998, v době od 0.00 hod. do 04.01 hod., po slovní konfrontaci, bez jakéhokoliv varování, napadl poškozeného W. úderem hlavou do nosu, následkem čehož poškozený začal krvácet z nosu a utrpěl podlitinu u oka, a vzhledem k síle, jakým byl útok veden, odsouzený tímto útokem způsobil i pád vedle sedícího poškozeného R. , který v důsledku pádu ze stoličky utrpěl poranění týlu a to ve formě tržně zhmožděné rány. Tato trestná činnost odsouzeného by podle českých právních předpisů vykazovala znaky přečinu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku.
Trestná činnost, za níž byl V. T. odsouzen rozsudkem Obvodového soudu v Passau, Spolková republika Německo, pak spočívala v podstatě v tom, že se společně s dalšími třemi osobami dohodl, že v noci z 15. 11. 1998 na 16. 11. 1998 provedou vloupání do budovy restaurace „P. –T. “ v P. , kdy po této domluvě toto vloupání uskutečnili a odcizili z těchto prostor hostince trezor, který byl připevněn dvěma hmoždinkami na zdi, a poté ho odvezli do bytu odsouzeného T. v ulici V. , následující den ho nechali rozříznout a obsah, který se v něm nacházel, skládající se převážně z drobných peněz ve výši minimálně 6.000 DM v německé a rakouské měně si rovným dílem rozdělili, aby tyto peníze každý z nich použil pro sebe. Toto jednání odsouzeného by vykazovalo znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Tím jsou i v tomto směru splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. T. na území Spolkové republiky Německo obchodoval s větším množstvím velice nebezpečné drogy. Této své činnosti se dopouštěl za účelem vlastního finančního obohacení, opakovaně a ve spojení s další osobou. Dále nelze přehlédnout, že současně byl odsouzen jak pro násilnou trestnou činnost, tak pro trestnou činnost majetkové povahy, navíc spáchanou vloupáním. Ze spisového materiálu nadto vyplývá, že odsouzený ve Spolkové republice Německo již byl opakovaně soudně trestán. Jeho trestnou činnost lze proto pokládat za závažnou ve smyslu požadavku §4 odst. 2 zákona, a to i přesto, že od jejího spáchání uběhla již delší doba.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky podaného dne 15. dubna 2003, již dne 22. května 2003, pod sp. zn. 11 Tcu 77/2003, rozhodl zaznamenat do evidence Rejstříku trestů údaje o odsouzení V. T. rozsudkem Obvodového soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 4 Ls 307 Js 18807/98, ve spojení s rozsudkem Zemskému soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 19. července 1999, sp. zn. Ns 307 Js 18807/98, včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Jedná se přitom o trest, který byl nyní zaznamenávaným odsouzením, jak to vyplývá z výroku tohoto usnesení, zahrnut do celkové výše úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Proto v tomto směru nelze k záznamu tohoto dřívějšího trestu v evidenci Rejstříku trestů na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2003, sp. zn. 11 Tcu 77/2003, již přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík