ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.90.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 90/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. S. , rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 48 Ls 304 Js 3510/04, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 14 Ns 304 Js 3510/2004, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244a odst. 1, §22, §23, §49 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, dne 21. dubna 2005, byla M. S. uznána vinnou trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená M. S. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že:
- se dne 30. května 2003, společně s odsouzenými S. P. , roz. S. , J. H. a jinak odsouzenou K. , vydala autem k bytu poškozené W. , na ulici L. , N. , kde odsouzená M. S. , společně s odsouzenou P. , roz. S. , a jinak odsouzenou K. z vozu vystoupily a zatímco na ně odsouzený H. čekal v autě před domem, dostaly se blíže nezjištěným způsobem do domu až k bytu poškozené W. , kde se odsouzená M. S. a odsouzená P. , roz. S. , schovaly na chodbě a jinak odsouzená K. oslovila ve dveřích jejího bytu poškozenou W. , pod záminkou, aby jí něco schovala pro její sousedku M. , a když to odmítla, nabídla jí koupi látek, jež měla sebou, ve snaze odlákat jí tak od bytových dveří a umožnit odsouzené M. S. a odsouzené P. , roz. S. , vstoupit do bytu a zmocnit se zde nalezených věcí poškozené. K tomu však nedošlo, neboť rozhovor jinak odsouzené K. s poškozenou slyšela dcera poškozené, bydlící v bytě nad ní, a zavolala na ni, aby do bytu nikoho nepouštěla; odsouzení nato utekli.
- dne 25. nebo 26. září 2003 přibližně v 16.00 hod. v L. S. , N. , Spolková republika Německo, společně s další blíže nezjištěnou osobou, oslovila poškozenou 82-letou R. G. , která dříve měla chov psů, zda neprodává štěňata, a když to poškozená odmítla, blíže nezjištěná spolupachatelka odsouzené předstírala náhlé žaludeční nevolnosti a vynutila tak pro obě přístup do bytu poškozené, kde si nechala ukázat cestu na toaletu a následně si obě pachatelky nechaly ukázat i celý byt, kde se, aniž by si toho poškozená všimla, zmocnily finanční hotovosti ve výši 3.000 EUR a řetízků přinejmenším v hodnotě 1.000 EUR; poté obě z bytu odešly.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /pokus trestného činu krádeže podle §21 a §205 tr. zákoníku a trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená M. S. se dopustila závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobila nemalou škodu na cizím majetku. Nelze přitom přehlédnout ani způsob provedení činu, kdy vše proběhlo podle předem promyšleného plánu, v součinnosti s dalšími osobami. Pokud jde o způsob spáchání této trestné činnosti, škodlivost trestné činnosti odsouzené je zvyšována i lstivým způsobem jejího provedení, jakož i tím, že poškozenými byly vždy staré osaměle žijící osoby, jejichž možnosti obrany proti jednání odsouzené byly nepoměrně nižší. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována i tím, že v minulosti již byla potrestána, a to za trestnou činnost v podstatě stejné povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2004, sp. zn. 11 Tcu 152/2004). Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík