ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.91.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 91/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. října 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. C., rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54586/07, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2009, a to pro trestné činy krádeže ve skupině, jízdy bez řidičského oprávnění a padělání úřední listiny podle §§242 odst. 1, 2, 243 odst. 1 věta druhá č. 1, 2 a 3, 267 odst. 1, 22, 23, 52 a 53 německého trestního zákoníku a 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o provozu na pozemních komunikacích, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Dresden ze dne 13. 10. 2008 byl J. C. uznán vinným trestnými činy krádeže ve skupině, jízdy bez řidičského oprávnění a padělání úřední listiny a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Dresden tím, že
1. V již blíže přesně nezjistitelnou dobu krátce před 14. 9. 2005 zavolal J. P. odsouzenému. Oznámil mu, že by ho mohl potřebovat, protože se mají přepravit motorová vozidla z Německa do České republiky přes „zelenou hranici”. Pro tento účel měl odsouzený zaujmout pozici v lese u cesty a jistit převoz před eventuálně přítomnou policií. Jako odměna mu bylo nabídnuto 3.000 Kč. V souladu s výše uvedenou domluvou odvezl J. P. odsouzeného společně s P. V. v brzkých ranních hodinách dne 15. 9. 2005 na česko-německou hranici v úseku B. B.-H. P. Přímo na místě J. P. odsouzeného zase instruoval. V hraničním úseku, který odsouzený pozoroval, přejížděla ze spolkového území do Česka dvě motorová vozidla, a sice Mitsubishi L 200 a Mitsubishi Pajero. Motorové vozidlo Mitsubishi 200 firmy Döscher GmbH v ceně cca. 15.000 € odcizili v noci ze 14. 9. na 15. 9. 2005 v D., B.w./roh F.s. M. K. a M. K. Osobní vozidlo Mitsubishi Pajero paní F. v. S. a. B. v hodnotě cca. 28.000 € bylo odcizeno v této noci v D. na rohu L. S./F.s. M. K. a M. K. vypáčili tato vozidla pomocí uvolňovacích nástrojů a toto motorové vozidlo nastartovali překonáním elektronického imobilizéru. S tímto postupem odsouzeného seznámil J. P. Poté, co odsouzený pozoroval cca. 15 min. hraniční úsek, zaznamenal obě vozidla jak přijíždějí směrem ze Spolkové republiky Německo. Zjistil, že Mitsubishi Pajero řídil M. K. a Mitsubishi L 200 zase řídil M. K.; do tohoto vozidla poté nastoupil odsouzený jako spolujezdec. M. K. prolomil v úseku F. L./Ch. policejní bariéru. Odsouzený a M. K. odstavili poté vozidlo jižně od Ch. v jednom rekreačním zařízení, kde bylo zajištěno policií. M. K. se podařilo uniknout, zatímco odsouzený byl krátce nato zajištěn.
2. Ve večerních hodinách dne 19. 10. 2005 v blíže nezjištěné době se odsouzený odebral společně s P. R., případně s další neznámou osobou do D. s cílem odcizit osobní vozidla typu Peugeot 206. Odsouzený měl přitom jistit místo činu a převézt vozidlo do České republiky. Za to měl obdržet 10.000 Kč.
a) Dne 19. 10. 2005, přibližně mezi 22.00 hod. a 24.00 hod. se pokusil odsouzený s P. R. na C. S. v D. odcizit Peugeot 206, patřící C. S. Do vozidla se jim sice podařilo dostat, nepodařilo se jim ho ovšem nastartovat, protože řídící jednotka, kterou měli s sebou, nedokázala překonat elektronický imobilizér. Na vozidle, které bylo poprvé zaregistrováno v roce 2004 vznikla věcná škoda ve výši 120 € kvůli zničenému zámku na dveřích na straně řidiče. Vozidlo mělo aktuální hodnotu cca. 12.500 €.
b) Následně se odsouzený pokusil s P. R. odcizit na S.s. zajištěný, zaparkovaný Bus VW T4, patřící S. H. Podařilo se jim vlámat se do vozidla přes dveře řidiče a dostat se tak dovnitř vozidla. Nedokázali ovšem vozidlo nastartovat. VW Bus měl aktuální hodnotu cca. 10.000 €, náklady na opravu zámku na dveřích řidiče a poškozeném zámku startéru činily cca. 1.000 €.
c) Následně se odebral odsouzený a P. R. k nedaleko zaparkovanému VW T4, patřící G. K., který byl zaparkován před domem S.s. Vloupali se přes dveře řidiče VW Busu dovnitř. Nepodařilo se jim ovšem nastartovat vozidlo. Vozidlo mělo aktuální hodnotu cca. 9.000 €.
d) Po krátkém hledání se vydali k VW T4, který byl zaparkován na B.s. v D., patřícímu R. N., aby se do něho vloupali a nastartovali, což se jim zdařilo. Odsouzený nato vyjel s tímto VW Busem ve směru dálnice A 4. V blízkosti nájezdu „Wilder Mann” zůstal VW T4 přestavěný na obytné vozidlo po cca. 1 km cestě na základě poškození motoru na cestě z krádeže stát. Odsouzený zanechal vozidlo nezamčené stát. Vozidlo bylo později cca. po týdnu nalezeno, vnitřní zařízení obytného automobilu bylo zničeno a částečně vykradeno. VW T4, který byl poprvé zaregistrován v roce 1999 a který poškozený R. N. v roce 2003 osobně přestavěl na obytné vozidlo měl aktuální hodnotu cca. 10.000 €.
e) Dále se odsouzený pokusil na S.s. odcizit osobní vozidlo Seat Ibiza, patřící D. V. společně s P. R. Odsouzený vypáčil zámek na straně řidiče. Nepodařilo se mu ovšem nastartovat vozidlo. Seat Ibiza (rok výroby 1992) měl aktuální hodnotu maximálně 1.000 €.
f) Dále se vloupal pomocí paklíče do uzavřeného zaparkovaného VW Polo, patřícího J. H., společně s P. R. Podařilo se vozidlo nastartovat. Odsouzený následně odjel s P. R. na druhou stranu Labe do několik kilometrů vzdálené městské části D.-C., aby se tam poohlédli po Peugeotu 206, který by se vyplatilo odcizit.
g) Tam odcizili modré osobní vozidlo Peugeot 206, který byl uzavřený zaparkován na M. S., patřící A. S., do něhož vnikli pomocí paklíče a překonali zámek zapalování. Obešli elektronický imobilizér pomocí přinesené řídící jednotky a vozidlo nastartovali. Odsouzený přitom přímo na místě pozoroval okolí. Sám pak řídil osobní vozidlo Peugeot 206 po spolkové silnici 98 ve směru k česko-německé hranici a přejel v úseku R.-T. zelenou hranici, kde dohlížely neznámé třetí osoby, do České republiky.
Odsouzený neměl při realizovaných cestách řidičský průkaz potřebný k řízení motorových vozidel.
3. V blíže nezjištěné době mezi 26. 3. 2007, 23.00 hod. a 27. 3. 2007, 6.00 hod. bylo dosud neznámými osobami odcizeno v B. zajištěné osobní vozidlo značky Audi A6, patřící S. K., zaparkované na P.s. na úrovni domu. Odsouzený se odebral po dohodě s neznámými osobami v brzkých ranních hodinách dne 27. 3. 2007 na parkoviště v blízkosti dálnice mezi D. a B., aby motorové vozidlo v souladu s předchozí domluvou odvezl do České republiky. Převzal vozidlo s vědomím, že před tím bylo odcizeno. Mimo to nainstaloval odsouzený na vozidle jím přinesené a předtím v Česku z německého vozidla odcizené SPZ na Audi A6. Tímto měla být ztížena identifikace vozidla jako případného objektu krádeže. Poté jel s vozidlem v souladu s domluvou do oblasti hraničního úseku T.-Š., aby ho převezl přes „zelenou hranici” do Česka. Okolo 8.15 hod. zaznamenal, že ho pronásleduje spolková policie a snažila se ho zastavit. Zvýšil svou rychlost, aby unikl a narazil v důsledku toho bezprostředně před hraniční čarou čelnou stranou vozidla do stromu. Na odcizeném Audi A6 vznikla věcná škoda ve výši 3.648, €. Odsouzený neměl oprávnění k řízení motorového vozidla.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 14. 4. 2011, pod č. j. 56/2011–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. C. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, částečně jako pomocník). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně, s dalšími spolupachateli), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch