ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.96.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 96/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. října 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Zemského soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 2 KLs 111 Js 17770/2004, který nabyl právní moci téhož dne, pro trestný čin ilegálního převodu cizinců podle §92b odst. 1,
§92a odst. 1, 92 odst. 1 č. 6, 58 odst. 1 německého cizineckého zákona (ve znění do 31. 12. 2004), §§52 a 53 II odst. 1 a 3 německého trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců uloženého mu rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 3 KLs 231 Js 200684/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 29. 4. 2009 byl J. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převodu cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců uloženého mu rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 3 KLs 231 Js 200684/04.
Trestné činnosti, pro kterou byl J. M. odsouzen rozsudkem Zemského soudu Regensburg ze dne 29. 4. 2009 se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že byl minimálně od dubna 2004 členem skupiny, která měla za cíl dopravit čínské státní příslušníky, kteří neměli potřebná povolení pro vcestování a pobyt, z České republiky do Spolkové republiky Německo. Na základě jednání v dělbě práce s ostatními členy organizace realizoval odsouzený dále popsané ilegální převody:
1. Dne 23. 4. 2004 vyzvedl dvacet neznámých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je spolu s P. M. v oblasti F. i. W. přes zelenou hranici do Německa. Tam byly ilegálně převedené osoby transportovány P. M. dále do K. Odsouzený za to obdržel odměnu ve výši 10.000 Kč.
2. Dne 30. 4. 2004 vyzvedl 20 neznámých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je spolu s P. M. v oblasti F. i. W. přes zelenou hranici do Německa. Tam byly ilegálně převedené osoby transportovány P. M. dále do K. Odsouzený za to obdržel odměnu ve výši 10.000 Kč.
3. Dne 7. 5. 2004 vyzvedl 20 čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je spolu s P. M. v oblasti F. i. W. přes zelenou hranici do Německa. Tam byly ilegálně převedené osoby transportovány P. M. dále do K. Odsouzený za to obdržel odměnu ve výši 10.000 Kč.
4. Dne 12. 5. 2004 vyzvedl 20 jmenovitě známých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je spolu s P. M. v oblasti F. i. W. přes zelenou hranici do Německa. Tam byly ilegálně převedené osoby transportovány P. M. dále do K., kde byly chyceny policií. Odsouzený za to obdržel odměnu ve výši 10.000 Kč.
5. Dne 21. 5. 2004 vyzvedl 20 jmenovitě známých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je spolu s P. M. a odděleně souzeným O. Z. v oblasti F. i. W. přes zelenou hranici do Německa. Tam měly být ilegálně převedené osoby transportovány P. M. a O. Z. dále do K., zatímco odsouzený se vrátil pěšky do České republiky. Policie po krátké jízdě v Německu převaděčské vozidlo zastavila a pasažéry zatkla. Odsouzenému byla za tento čin slíbena odměna ve výši 10.000 Kč. K vyplacení však nedošlo.
6. Dne 21. 7. 2004 spolu s J. R. vyzvedl 20 neznámých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je do blízkosti česko-německé hranice. Tam je převedl pěšky v oblasti S., kraj Wunsiedel přes zelenou hranici do Německa, zatímco J. R.g hranici překročil na hraničním přechodu S. vozidlem. Jinak stíhaný R. vzal ilegálně převedené osoby pak u S. znovu do vozidla a dopravil je do H.-D. u F. n. M. Odsouzený za toto obdržel odměnu 40.000 Kč.
7. Dne 23. 7. 2004 vyzvedl 20 jmenovitě známých čínských státních příslušníků spolu s J. R. malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je do blízkosti česko-německé hranice. Tam je v oblasti S., kraj Wunsiedel převedl pěšky přes zelenou hranici do Německa, zatímco J. R. hranici přejel na hraničním přechodu S. vozem. J. R. pak vzal ilegálně převedené osoby zase do vozu a měl je dále dopravit do G. Vozidlo však bylo po krátké jízdě zastaveno policií a pasažéři byli zatčeni. Odsouzenému bylo za tento čin přislíbeno 40.000 Kč jako odměna. K vyplacení nedošlo.
8. Dne 6. 10. 2004 vyzvedl s pronajatým skříňovým vozem 15 neznámých čínských státních příslušníků v blízkosti Prahy a dopravil je do blízkosti česko-německé hranice. Odtud vezl čínské státní příslušníky v oblasti B., kraj Tirschenreuth přes zelenou hranici do Německa odděleně souzený P., přičemž mu odsouzený ukazoval cestu. Po překročení hranice byly ilegálně převedené osoby dopraveny dále do Berlína odděleně souzenými P. a M. Odsouzený obdržel za toto odměnu 40.000 Kč.
9. Dne 14. 10. 2004 vyzvedl 20 jmenovitě známých čínských státních příslušníků malou dodávkou v blízkosti Prahy a dopravil je do blízkosti česko-německé hranice. Odtud čínské státní příslušníky vezli v oblasti B., kraj Tirschenreuth přes zelenou hranici do Německa odděleně souzení D. a P. Po krátké jízdě byli odděleně souzení P., D. a M. zastaveni policií a spolu s čínskými státními příslušníky zatčeni. Odsouzenému byla za tento čin přislíbena odměna 40.000 Kč. K vyplacení však nedošlo.
Trestné činnosti, pro kterou byl J. M. odsouzen rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 1. 4. 2009, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že se začátkem srpna 2003 spojil s B., C. a doposud neznámým členem skupiny. Rozhodli se jet společně autem do I. a M., aby zde ukradli několik osobních vozů, tyto jednotlivě dovezli do Česka a tam společně prodali. V souladu s učiněným záměrem jeli v blíže neznámou dobu dne 5. 8. 2003 přes hranice z Česka do Německa. S sebou vezli různé nástroje na vloupání, jako vlněné rukavice, kapesní svítilny, šroubováky a zejména elektronické součásti, s nimiž může být překonán elektronický imobilizér osobních vozů.
Dne 5. 8. 2003 odcizil odsouzený mezi 7.00 hod. a 17.00 hod. na parkovišti firmy Audi v R. v I. s P. B. osobní vůz (značky VW, typ MultiVan, identifikační číslo ………, registrační značky ………) poškozené E.-M. M. v hodnotě cca 33.000 €. Odsouzený jako specialista na řídicí jednotky a imobilizéry otevřel centrální zamykání u vozidla a překonal jeho imobilizér.
Dne 6. 8. 2003 mezi 1.00 hod. a 3.00 hod. odcizili odsouzený, C., B. a neznámý člen skupiny v úrovni nemovitosti č. ….. v B. S. v M. osobní vůz (značky Audi, typ A 3, identifikační číslo ………., registrační značky ……..) poškozeného M. K. v hodnotě 25.000,- € a později osobní vůz (značky Audi, typ A 6, identifikační číslo ……….., registrační značky ………) poškozeného H. T. F. v hodnotě 27.500,- €. Přitom vždy jeden ze čtyř zúčastněných vypáčil zámek u dveří řidiče a zámek zapalování pomocí přineseného šroubováku, překonal elektronický imobilizér vozidla vmontováním taktéž přinesené elektronické součásti, nastartoval osobní vůz a odjel pryč, zatímco ostatní zúčastnění pozorovali okolí.
Nakonec se odsouzený, C., B. a neznámý člen skupiny společně rozhodli, že na úrovni usedlosti č. … ve S. v M. odcizí osobní vůz (značky Audi, typ A 4, identifikační číslo ……….., registrační značky: ……….) poškozeného A. L. V souladu s učiněným záměrem vypáčil jeden ze čtyř zúčastněných zámek u dveří řidiče a zámek zapalování pomocí přineseného šroubováku a překonal elektronický imobilizér vozidla vestavbou taktéž přinesené elektronické jednotky, zatímco ostatní zúčastnění pozorovali okolí. K odjezdu vozidla již nedošlo, protože si všimli že jejich jednání bylo zpozorováno sousedem M. J. S., a proto uprchli. Zatímco se odsouzený a neznámý člen skupiny vydali nejprve s odcizeným osobním vozem s registrační značkou …………. na útěk, tento nechali později stát v S. v M. s běžícím motorem a nakonec ve svém útěku úspěšně pokračovali ve vlastní dodávce, prchali C. a B. odcizeným vozidlem s registrační značkou ………. a s ním narazili v E. v M. na stožár veřejného osvětlení a byli zadrženi policií.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 4. 2011, pod sp. zn. 1422/2010–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestné činy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku, trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a případně i trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil jednak úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici, dále proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva a na ochraně společnosti před organizovaným zločinem. Jednal přitom ve všech případech v takovém rozsahu (zejména páchal trestnou činnost opakovaně), že již lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velmi citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch