ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.97.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 97/2011-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky H. L. rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo, ze dne 13. října 2009, sp. zn. 2 KLs 253 Js 218677/07, a to pro trestný čin loupeže podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 č. 2, odst. 2 aktuálního znění, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 28. dubna 2010, byla H. L. uznána vinnou trestným činem loupeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená H. L. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že dne 4. srpna 1990 kolem 0,30 hod. společně s jinak odsouzenou I. N., na S. v blízkosti nádraží v M., Spolková republika Německo, oslovila poškozeného C. Ő. se žádostí o zapůjčení „ohně“, a poté s ním po dohodě o společné konzumaci alkoholu odešla do jeho bytu na adrese B., M., kde odvedla jeho pozornost tím, že jej vylákala na balkón, aby mu jinak odsouzená I. N. mohla podle předchozího plánu nasypat do sklenice s pitím stojící na stole v obýváku blíže nezjištěný omamný prostředek s obsahem benzodiazepinu, poškozený poté, bezprostředně po vypití sklenice s omamným prostředkem, upadl do stavu bezvědomí a obě odsouzené mu prohledaly byt, kde se zmocnily zlatých pánských náramkových hodinek s rytinou „Mnohokrát díky Pforzheim pik pik“ v hodnotě 1 200,- DM, svazku se čtyřmi klíči, kulaté kovové dózy na sušenky s několika profilovými vložkami zámků, dvou párů dámských bot a finanční hotovosti ve výši 550,- DM, s nimiž byt opustily.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená H. L. se na území Spolkové republiky Německo dopustila závažné trestné činnosti proti lidské svobodě a majetku, když poškozeného uvedla za pomocí omamných prostředků do stavu bezbrannosti a následně mu z bytu odcizila zde nalezené věci. Svůj čin přitom předem připravila a zorganizovala, a to v součinnosti s další osobou. Z obsahu spisu nadto vyplývá, že odsouzená již byla opakovaně soudně trestána. Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy v posuzované věci od spáchání činu uplynula již delší doba (více než dvacet let). Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že u odsouzené H. L. se jedná o závažnou trestnou činnost, a proto i přes delší časový odstup trvá zájem na evidenci jejího odsouzení v cizině v Rejstříku trestů. Navíc z opisu Rejstříku trestů vyplývá, že v posledních pěti letech byla H. L. 2x soudně trestána pro trestný čin krádeže, a to i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud přitom nepokládá za překážku zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem ani zjištění, že ke spáchání posuzované trestné činnosti došlo ještě před 1. 1. 1995, tj. před účinností zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů. V tomto směru lze odkázat na právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 265/2003, (uveřejněno pod č. T 662., sešit č. 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v nakladatelství C. H. Beck), podle něhož pro zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 2 zákona je rozhodující, zda zaznamenávané rozhodnutí bylo vydáno (učiněno) a nabylo právní moci po účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 1. 1995. V posuzované věci tato podmínka evidentně splněna byla, neboť zapisované rozhodnutí cizozemského soudu je ze dne 13. října 2009 a právní moci nabylo dne 28. dubna 2010. Z hlediska povahy, významu a právních důsledků rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů není přitom relevantní, zda ke spáchání trestné činnosti případně došlo i před 1. 1. 1995. Rozhodující je zjištění, že k odsouzení českého státního příslušníka došlo již za účinnosti zákona o Rejstříku trestů.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík