ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.16.2011.1
sp. zn. 11 Td 16/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného JUDr. V. B. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh podle §25 tr. řádu na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 159/2009 a její přikázání Městskému soudu v Brně se z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupce podal dne 1. 12. 2009 u Okresního soudu v Ústí nad Labem obžalobu na JUDr. V. B. Tomu je kladeno za vinu, že se jako správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na majetek úpadce P. D. dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě obžaloby trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákona a trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zákona. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na 11. 1. 2011. Zde obžalovaný namítal, že Okresní soud v Ústí nad Labem není místně příslušný. Odkázal přitom na své písemné stanovisko ze dne 6. 1. 2011. Námitka nebyla soudem prvního stupně akceptována a další hlavní líčení bylo nařízeno na 15. 2. 2011. Zde obviněný podal návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu s tím, že soudem stejného druhu a stupně myslí např. Městský soud v Brně. V písemném odůvodnění tohoto návrhu pak konstatuje, že jeho předchozí argumenty a návrhy byly ignorovány, i když přípravné řízení trpělo řadou vážných pochybení. Trestní stíhání pak bylo vedeno zjevnou snahou „dostat jej před soud“. Již sdělení obvinění ze dne 14. 7. 2008 nesplňuje zákonem stanovené podmínky a byla evidentně porušena zásada řádného zákonného procesu, vyjádřená v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako v §2 odst. 1 tr. řádu. Při sdělení obvinění komisař Policie ČR zcela pominul subjektivní stránku trestného činu, když neuvedl žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo nepochybné, že obviněný uvedené trestné činy, zejména pak trestný čin zpronevěry, spáchal. Stejně tak nebylo uvedeno, jakou zvlášť uloženou povinnost měl obviněný porušit. Za této situace obviněný neměl možnost budovat svou obhajobu vůči konkrétnímu skutkovému ději. Tuto vadu přípravného řízení vnímá jako nenapravitelnou. Okresní soud v Ústí nad Labem si musel těchto vytýkaných vad povšimnout, přesto na ně nereagoval. V dané věci byly podmínky pro předběžné projednání obžaloby podle §186 tr. řádu a na základě toho pak mělo následovat rozhodnutí podle §188 odst. 1 písm. c), popř. písm. e) tr. řádu. Vzhledem k zájmu zabezpečení objektivity soudního řízení a spravedlivého rozhodnutí proto obviněný žádá, aby věc byla delegována jinému okresnímu soudu. Jak pak u hlavního líčení doplnil, soudem stejného druhu a stupně myslí např. Městský soud v Brně.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a téhož stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, je však nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné. Ustanovení §25 tř. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V daném stadiu řízení není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat námitky obviněného vůči zákonnosti přípravného řízení. To je právem a povinností procesního soudu, tedy v daném případě soudu prvního stupně. Po případném odvolání je k takovému přezkumu oprávněn soud druhého stupně. Nejvyšší soud se pak těmito otázkami může zabývat až po podání mimořádného opravného prostředku.
Důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. řádu může být např. špatný zdravotní stav obviněného, který má být souzen soudem, jehož sídlo je výrazně vzdáleno od místa bydliště obviněného. Stejně tak může nastat situace, ve které je zřejmé, že důkazní řízení u jiného soudu bude neskonale rychlejší a ekonomičtější než u soudu, který je místně příslušným ze zákona. Musí se však vždy jednat o důvody objektivní a významné. V dané situaci pak obviněný, jak lze z obsahu jeho podání dovodit, je subjektivně nespokojen s dosavadním postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem. Ostatně ani on sám ve svém podání neuvádí, proč by měl jeho věc projednávat právě Městský soud v Brně, když z jeho vyjádření před soudem lze dovodit, že tento konkrétní soud uvedl pouze jako možnou variantu.
Za této situace nevidí Nejvyšší soud důvod, proč by věc obviněného měla být odňata zákonnému soudci, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr