ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1083.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1083/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2011 o dovolání obviněného Z. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, sp. zn. 3 To 198/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 117/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, sp. zn. 12 T 117/2009, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §188 odst. 1 tr. zák., a za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; současně soud zrušil výrok o trestu z výše již citovaného rozsudku Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud dále uložil obviněnému trest propadnutí věci – 10 bílých tablet s nápisem „E“ a jednoho sáčku s bílým práškem.
K odvolání obviněného Z. V. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 11. května 2011, sp. zn. 3 To 198/2011, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek městského soudu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného Z. V. uznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devatenácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou; současně soud zrušil výrok o trestu z výše již citovaného rozsudku Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku soud obviněnému dále uložil trest propadnutí věci - 10 bílých tablet s nápisem „E“ a jednoho sáčku s bílým práškem.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný
1) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. v B. na ulici D. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky VW Jetta, červené barvy, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo najevo, že není držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyl ve smyslu §123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb., přičemž toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal dne 3. 4. 2008,
2) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly prováděné hlídkou Policie ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet, sáček s práškem bílé barvy, v nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17 g, přičemž efedrin patří ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný k výrobě pervitinu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že z rozhodnutí soudů není patrno, ze kterých důkazů vycházely, kterými úvahami se řídily a jak se vypořádaly s jeho obhajobou. V dosavadním řízení nebyl předložen jediný relevantní důkaz svědčící o jeho vině a vyvracející jeho obhajobu, a dosud provedené dokazování proto nelze považovat za úplné. Obviněný zdůraznil, že se jednání kladeného mu za vinu dopustil až poté, co mu měly být vráceny čtyři body a do vrácení řidičského oprávnění mu chybělo toliko absolvování přezkoušení. Vozidlo navíc nemohl řídit pod vlivem návykové látky. Tuto skutečnost potvrzuje i záznam ze záchytky, podrobnější zprávu o tom, co měl vlastně obviněný užít, si ale soudy nevyžádaly. Podle zajištěného znaleckého posudku navíc nelze zjistit, jak moc byl návykovou látkou zjištěnou v jeho moči ovlivněn, ani nelze porovnat zjištěné množství této látky s množstvím alkoholu. Pokud jde o jednání pod bodem 2) výroku vině, soudy se nijak nevypořádaly s jeho obhajobou, že nebyl vlastníkem předmětného vozidla a ani nalezené tablety efedrinu nebyly jeho. Množství efedrinu zjištěného odborným vyjádřením navíc podle dovolatele nedosahuje „množství větší než malé“ a tedy je nelze za prekurzor považovat. Podle pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství č. 2/2006 je takovým množstvím 0,5g amfetaminu-base nebo 0,5g metamftaminu-base, v tabletách a v prášku nalezeném ve vozidle řízeném obviněným ale bylo zjištěno pouze množství 0,26g efedrinu. V rozporu s uvedeným pokynem také nebylo řádně zadokumentováno zajištění omamných a psychotropních látek. Dovolatel má za to, že jeho jednání ani v jednom případě nenaplňuje znaky posuzovaných trestných činů a rovněž trest, který byl obviněnému uložen je nepřiměřeně přísný a v rozporu s ustanovením §23 až 31 tr. zák. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel tento dovolací důvod obsahově naplnil tvrzením (i když je nutno konstatovat, že k tomuto závěru bylo možné dospět pouze s jistou mírou tolerance, neboť jeho dovolací námitky, ostatně zčásti blíže ani nijak nekonkretizované, se z větší části opírají o odlišná skutková zjištění než ta, ke kterým po provedeném dokazování dospěly oba soudy, a tedy jde o námitky, jež by obsahově nenaplňovaly nejen uplatněný, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř.), že v posuzovaném případě soudy zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován, neboť jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné, na které navíc z větší části bylo reagováno již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2010, sp. zn. 11 Tdo 981/2010, jímž byla k dovolání obviněného zrušena ta rozhodnutí Městského a Krajského soudu v Brně, která nyní posuzovaným rozhodnutím těchto soudů předcházela. To se týká především těch dovolacích námitek obviněného, jejichž podstatou je tvrzení, že z provedených důkazů nevyplývá, že by vozidlo, v němž byl zadržen, řídil pod vlivem nějaké návykové látky. Jednání obviněného již v novém řízení nebylo právě k těmto námitkám obviněného jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. posouzeno, i proto se Nejvyšší soud námitkami, které směřují proti tomuto právnímu posouzení jeho jednání dále nezabýval.
Ke zbývajícím námitkám dovolatele je pak třeba v obecné rovině připomenout, že trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.
Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) se dopustí ten, kdo mimo jiné přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu .
Ze skutkových zjištění soudů, opírajících se o celou řadu ve věci provedených důkazů (ať už o výpověď samotného obviněného, o listinné důkazy nebo o odborné vyjádření k chemickému složení nalezených tablet a prášku), a podrobně popsaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu v tomto směru vyplynulo, že obviněný jednak (ad 1) … dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod … řídil osobní motorové vozidlo…přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo najevo, že není držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyl ve smyslu §123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb., přičemž toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal dne 3. 4. 2008, … a … jednak (ad 2), že dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly prováděné hlídkou Policie ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet a sáček s práškem bílé barvy, v nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17 g, přičemž efedrin patří ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný k výrobě pervitinu.
Pokud tedy soudy toto jednání obviněného kvalifikovaly jako výše již popsané trestné činy, pak podle názoru dovolacího soudu nijak nepochybily. Je totiž zřejmé, že soudy učinily ve vztahu k zákonným znakům skutkových podstat těchto trestných činů zcela konkrétní skutková zjištění, která následně odvolací soud popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a tyto skutky i popsal způsobem, který je umožňuje spolehlivě odlišit od jiných. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzených trestných činů je tak v tomto směru zjevně neopodstatněné. Přitom mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž podřadily pod odpovídající právní kvalifikaci.
Není sporu o tom, že obviněný přechovával látku (tablety a prášek obsahující efedrin), která patří mezi prekurzory, užívané k výrobě pervitinu, přičemž nebylo lze přehlédnout ani ten fakt, že v jeho moči byly při kontrole zjištěny právě stopy psychotropní látky – metamfetaminu (pervitinu). Námitka dovolatele, že zjištěné množství efedrinu v tabletách a nalezeném bílém prášku nedosahovalo „množství větší než malé“ a že tedy nešlo o prekurzor, který by sloužil k výrobě pervitinu, je pak zcela irelevantní. Znak „větší než malé množství“ není součástí posuzované skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy ho k naplnění této skutkové podstaty není třeba. Množství nalezeného prekursoru není pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku podstatné. Namítl-li dovolatel v této souvislosti, že nalezené látky nebyly odpovídajícím způsobem zajištěny, resp. jejich zajištění nebylo řádným způsobem zdokumentováno, pak jde o námitku procesního charakteru, která obsahově nenaplňuje uplatněný ani jiný zákonný dovolací důvod; Nejvyšší soud se jí proto nezabýval, neboť k tomu ani nemá oprávnění. Obstát pak nemůže ani námitka, že obviněnému již v době, kdy předmětné motorové vozidlo řídil, mělo být řidičské oprávnění vráceno, a k tomu, aby se tak stalo mu chybělo toliko jeho přezkoušení. Už z její formulace je totiž zřejmé, že i sám dovolatel si okolnost, že mu v rozhodné době chybělo oprávnění k řízení motorového vozidla uvědomoval a uvědomuje. V jaké časové fázi ve vztahu k opětovnému získání řidičského oprávnění se obviněný v rozhodné době nacházel není pro právní kvalifikaci jeho jednání podstatné.
Pokud dovolatel dále namítl, že trest, který mu byl uložen je nepřiměřeně přísný a neodpovídá kritériím §23 a 31 tr. zákona (tato ustanovení v podstatě odpovídají §37 až 39 a §41 a 42 tr. zákoníku, podle nichž ve skutečnosti byl obviněnému trest ukládán), pak je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. P ochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41 a 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., tj. ani prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se proto těmito námitkami dovolatele více nezabýval.
Nejvyšší soud tedy dovolání obviněného z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík