ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1216.2010.1
4
2
sp. zn. 11 Tdo 1216/2010-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2011 o dovolání obviněného V. S. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. června 2010, sp. zn. 11 To 250/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 181/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. března 2010, sp. zn. 11 T 181/2009, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 9. 2. 2009 při hlavním líčení u Okresního soudu v Náchodě v trestním řízení vedeném pod spisovou značkou 1 T 176/2008 ve věci obžalovaného M. Š. stíhaného pro několikanásobný trestný čin pojistného podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, v procesním postavení svědka po poučení zejména o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu trestních následcích nepravdivé výpovědi, vědomě nepravdivě vypovídal o průběhu dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 20. 5. 2001 mezi obcemi R. a Š., a k poškození vozidla tovární značky Renault Megane Scénic, k němuž mělo v důsledku této nehody dojít, a sice, že s vozem jel asi 40-50 km/h šahal si pro telefon spadlý na zemi, ohnul se pro něho a jak při tom pohnul volantem, narazil do stromu, čímž auto poškodil zepředu a nějak na předním skle, a stalo se tak nepojízdným, avšak takový průběh nehody byl jako technicky nepřijatelný vyhodnocen znaleckými posudky č. 3107-1/2008 a 1323-133/2005 vypracovanými Ing. Petrem Šlosarem, na základě čehož byla též vyvrácena obhajoba tehdy obžalovaného M. Š., který byl pro žalované trestné činy potrestán rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 1 T 176/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 11 To 252/2009, pravomocným dne 18. 8. 2009.
Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. června 2010, sp. zn. 11 To 250/2010, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku předně uvedl, že i při vědomí mimořádné povahy dovolání, v důsledku čehož toto nemůže směřovat k nápravě skutkových vad předcházejícího řízení, napadá skutkové závěry obou soudů. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí ze dne 5. září 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05) rovněž namítl zásah do svých základních práv a svobod. Soudy v posuzovaném případě vyšly především ze znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara a z výpovědi tohoto znalce v hlavním líčení, který je ovšem podle dovolatele tendenční a v některých částech obsahuje i právní závěry, jež znalci nenáleží. Závěry tohoto znaleckého posudku jsou ovlivněny i skutečností, že posudek byl vypracován pro účely poškozené České pojišťovny a. s., jejíž zájmy jsou ve zřejmém rozporu se zájmy obviněného. Závěry znalce nejsou objektivní, neboť tento neohledal místo nehody, ani samotné vozidlo a při vypracovávání posudku vycházel pouze z listinných podkladů, předložených mu orgány činnými v trestním řízení a poškozenou pojišťovnou. Soudy na druhou stranu nevěnovaly náležitou pozornost závěrům znaleckého posudku Ing. Luboše Přibyla, který v řízení předložil obviněný, a z nějž vyplynulo, že nehodový děj mohl proběhnout i jím popsaným způsobem. Z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že k poškození vozidla Renault Scénic došlo v důsledku jeho nárazu do stromu s nepravidelným tvarem. Takový strom byl zjištěn i na místě nehody. Znalecké posudky jsou tedy ve vzájemném rozporu, který sice soud prvního stupně konstatoval, ale již nijak nevysvětlil, proč považuje za nepochybné právě závěry znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara. Vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem tak nebylo prokázáno, že by na daném místě a v daném čase nedošlo k nehodovému ději způsobem, popsaným ve výpovědi obviněného. K takovému ději tedy dojít mohlo a došlo. Soudy také při posuzování výpovědi obviněného nijak nepřihlédly k době (osm let), která od předmětné dopravní nehody uplynula. V řízení dále nebylo spolehlivě prokázáno, že by obviněný před soudem vypovídal křivě (nepravdivě) úmyslně. Obviněný při své výpovědi pouze pravdivě popsal děj nehody, tak jak se opravdu stal. Pokud tedy soudy v této situaci, kdy provedené důkazy připouštěly dva a více výkladů, zvolily výklad pro obviněného méně příznivý, pak ve vztahu k němu porušily princip presumpce neviny. Rozpory ve znaleckých posudcích měly být odstraněny vyhotovením znaleckého posudku revizního, nikoli výkladem soudu. Orgány činné v trestním řízení pak také porušily procesní práva obviněného, když jej ve smyslu §100 tr. ř. při výslechu ze dne 29. října 2009, nepoučily o jeho právu odepřít výpověď.
Soudy dále podle dovolatele nevěnovaly náležitou pozornost ani otázce druhu a výše ukládaného trestu. Uložený trest je v posuzovaném případě ve zřejmém nepoměru ke společenské nebezpečnosti činu obviněného, jakož i k jeho poměrům a koliduje i s obecným účelem trestu. Obviněný dosud vedl řádný život. Přestupková řízení, která mu soud kladl k tíži, byla v letech 2003 a 2004 pravomocně zastavena, neboť obviněnému se jejich pachatelství nepodařilo prokázat. Z odsouzení za trestný čin podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. v roce 2008 se dostatečně poučil a lituje jej. K jeho spáchání jej vedla mladická nerozvážnost a nedostatečná znalost právních předpisů. Toto své jednání také před soudem v plném rozsahu doznal. Obviněný se před nástupem do výkonu trestu intenzivně snažil o nalezení zaměstnání, po celou dobu byl řádně veden na úřadu práce a na hledání zaměstnání aktivně spolupracoval. Důvod, pro který zaměstnání nenašel, je pouze objektivního charakteru, a to přetrvávající hospodářská krize a s ní související zvýšená nezaměstnanost. Rovněž dluhy, které si ve svém mládí nerozvážně vytvořil, podle svých možností a schopností hradí. S ohledem na všechny tyto okolnosti tedy podle dovolatele soudy nedodržely zásadu individualizace trestu a uložený trest je ve vztahu k němu nepřiměřeně přísný.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil, aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě zrušil, aby zrušil i všechna rozhodnutí na tato rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby sám ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že soudy v posuzovaném případě provedly dokazování v potřebném rozsahu, když před soudem byli slyšeni jak znalec Ing. Petr Šlosar, který vypracoval znalecký posudek ve věci obviněného M. Š., tak znalec Ing. Luboš Přibyl, který vypracoval znalecký posudek s diametrálně odlišnými závěry na základě žádosti obhajoby. Soud tyto znalecké posudky konfrontoval a dospěl k závěru, že je třeba vycházet ze znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara, neboť tento koresponduje s protokolem o průběhu dopravní nehody a s pořízenou fotodokumentací. Tomuto postupu soudu v zásadě nelze nic vytknout, neboť i znalecké posudky jsou pouze jedním z důkazů, které lze v trestním řízení provést, a i ony tedy podléhají proceduře volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud jsou v řízení vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se liší, pak to automaticky neznamená, že je třeba vypracovat třetí, revizní znalecký posudek. Soud může oba posudky porovnat a dospěje-li k závěru, že jeden z nich trpí nedostatky (např. z toho pohledu, zda bylo přihlédnuto ke všem relevantním skutečnostem, zda se závěry opírají o důkazy, zda závěry logicky vyplývají ze skutkových zjištění, apod.), pak ve svém rozhodnutí může vyjít ze závěrů druhého znaleckého posudku. Toto své rozhodnutí musí ovšem zároveň odůvodnit, což se v posuzovaném případě stalo. Problematické ovšem je, zda právě Ing. Petr Šlosar, z jehož posudku soudy v trestní věci obviněného vyšly, mohl ve věci znalecký posudek podat, pokud zároveň vypracoval obdobný znalecký posudek pro Českou pojišťovnu, a. s. Tím se ani jeden ze soudů důsledně nezabýval. Podle §11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., nesmí znalec podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnosti o jeho nepodjatosti. Ke znaleckému posouzení otázky, zda došlo k dopravní nehodě vozidla značky Renault Megane Scénic, způsobem popsaným obviněným, tak neměl být přibrán znalec, který se k této otázce vyjadřoval v důsledku zadání České pojišťovny, a. s., jenž vystupovala jako strana v trestním řízení (poškozená) vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 176/2008, proti obviněnému M. Š. Vyřešení otázky, jakým způsobem došlo k nehodovému ději, je pro posouzení viny obviněného zcela zásadní. U znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara, který měl tuto otázku vyřešit, ale lze mít pro jeho poměr k účastníkům předchozího trestního řízení proti M. Š. pochybnosti o jeho objektivitě. Tento znalecký posudek tedy neměl být důkazem, ze kterého soudy při posuzování viny obviněného vyšly. Pokud jde o zbývající námitky dovolatele, k těmto podle názoru státní zástupkyně nelze přihlížet, neboť je nelze podřadit pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky proti výroku o trestu lze v dovolání zásadně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten ale dovolatel neuplatnil. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky obviněného, jež jsou blíže rozvedeny shora, jak i sám obviněný zdůrazňuje v úvodu svého mimořádného opravného prostředku, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy nesprávně vycházely ze znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara, nevypořádaly se s rozpory tohoto znaleckého posudku a znaleckého posudku Ing. Luboše Přibyla, předloženým obviněným, a neofotily revizní znalecký posudek k odstranění těchto rozporů). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Stejné závěry je pak nutno učinit i vztahu k námitkám obviněného, že v řízení byla porušena jeho obhajovací práva v důsledku nedodržení poučovací povinnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. K této námitce je pak jen pro úplnost třeba poznamenat, že ustanovení §100 tr. ř. o právu odepřít výpověď, na něž dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku poukazoval, se vztahuje výhradně k osobám, jenž jsou v řízení v procesním postavení svědků, nikoli k osobám, proti nimž se trestní řízení vede, tj. (v přípravném řízení) proti osobě podezřelého, resp. obviněného. Jak vyplývá z obsahu spisu, obviněný byl dne 29. října 2009 policejním orgánem vyslechnut v procesním postavení podezřelého a jako takový byl ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř. a §92 odst. 2 tr. ř. poučen, že má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a důkazům o nich, není ale povinen vypovídat. O řádném poučení obviněného v tomto smyslu svědčí mimo jiné i jeho podpisy na všech stranách protokolu o výslechu (srov. ve spise č. l. 4b – 4c).
Přesto, že se z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jedná o námitky irelevantní, Nejvyšší soud považuje za vhodné (a z hlediska ústavní zásady práva na spravedlivý soudní proces i za potřebné) blíže se vyjádřit také k některým námitkám obviněného vztahujícím se ke způsobu ve věci provedeného dokazování. Konkrétně jde o použitelnost znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara pro posouzení otázky průběhu nehodového děje, o němž vypovídal obviněný v trestním řízení proti obviněnému M. Š. v procesním postavení svědka, tj. pro posouzení předběžné otázky o tom, zda k poškození vozidla Renault Megane Scénic, došlo jím popsaným způsobem.
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že soud prvního stupně při posuzování výše uvedené otázky provedl důkaz jednak již uvedeným znaleckým posudkem Ing. Petra Šlosara, z něhož vyplynulo, že k nehodě vozidla Renault Megane Scénic nemohlo dojít způsobem, který ve své výpovědi popsal obviněný V. S., a jednak znaleckým posudkem znalce Ing. Luboše Přibyla předloženým obviněným, který dospěl k závěrům opačným, tj. že obviněným popsaný průběh nehodového děje je možný. Soud prvního stupně proto postupoval tak, že oba znalce předvolal a konfrontoval závěry jejich znaleckých posudků. Přitom dospěl k závěru, že je třeba vycházet ze znaleckého posudku znalce Ing. Petra Šlosara, neboť tento, v částech, v nichž se oba znalecké posudky liší, zcela koresponduje s protokolem o průběhu dopravní nehody a pořízenou fotodokumentací (srov. vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně na str. 3-5 rozsudku). Tomuto postupu soudu nemůže Nejvyšší soud (ve shodě se stanoviskem státní zástupkyně) nic vytknout. Znalecký posudek se neliší od jiných důkazů v tom smyslu, že by byl vyloučen z volného hodnocení důkazů soudem podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 56/1953 a 40/1972-I. Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod č. T 260, Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Proto i znalecký posudek musí soud hodnotit z hlediska jeho pravdivosti a věrohodnosti, a to samostatně (jednotlivě) i v souvislosti s dalšími ve věci provedenými důkazy. Soud samozřejmě nemůže libovolně nahrazovat odborné závěry znalce vlastní úvahou, může ale hodnotit znalecký posudek z hlediska toho, zda bylo přihlédnuto ke všem relevantním skutečnostem, zda závěry posudku logicky vyplývají ze skutkových zjištění apod. V posuzovaném případě soud zhodnotil provedené znalecké posudky a na ně navazující výpovědi znalců zcela přiléhavě a v souladu se zásadami formální logiky, a ani v tomto směru mu tak nelze nic vytknout. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení. Své úvahy v rámci hodnocení důkazů pak soud prvního stupně velice podrobně a pečlivě popsal v odůvodnění rozsudku, a stejně tak pečlivě odůvodnil, proč ve svých závěrech vychází pouze ze závěrů jednoho z provedených znaleckých posudků, tady konkrétně ze znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara, když tento svými závěry, pokud jde o ty pro soud zásadní otázky – zda nehoda mohla proběhnout způsobem popsaným obviněným - plně odpovídá dalším ve věci provedeným důkazům, z nichž rovněž vyplynulo, že obviněný v době vniku poškození předmětné vozidlo neřídil (srov. str. 3 - 5 rozsudku soudu prvního stupně). Na podkladě těchto zjištění pak soudy dospěly k závěru, že tvrzení obviněného o tom, že vozidlo v době vzniku jeho poškození řídil a k poškození vozidla došlo způsobem jím popsaným, je bez jakýchkoliv pochybností tvrzením lživým. Pokud jde o vyhotovení revizního znaleckého posudku, tento obecně přichází v úvahu až v případě, kdy provedené znalecké posudky trpí takovými nedostatky, jež nelze odstranit jejich opravou nebo vysvětlit výslechem znalce. To ale nebyl posuzovaný případ, kde soud po provedeném dokazování a po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že lze vycházet ze znaleckého posudku znalce Ing. Petra Šlosara, neboť tento mimo jiné odpovídá i dalším ve věci provedeným důkazům. Přibrání dalšího znalce k vyhotovení revizního znaleckého posudku tedy z tohoto pohledu nepřicházelo v úvahu.
Pokud pak jde o dovolatelem namítanou neobjektivitu znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara, jejímž důvodem má být především okolnost, že tento znalec nejprve vypracoval znalecký posudek pro účely České pojišťovny a. s., která vystupovala v původním řízení proti obviněnému M. Š. jako osoba poškozená, Nejvyšší soud se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, vyslovenými v usnesení ze dne 19. května 2010, sp. zn. I. ÚS 755/10, jímž bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti obviněného M. Š. tak, že se odmítá. Ústavní soud k námitce tohoto obviněného žádné nedostatky, jejichž důsledkem by byla neobjektivita nebo nepoužitelnost ve věci provedených znaleckých posudků (tj. mimo jiné i znaleckého posudku Ing. Petra Šlosara) neshledal. Znalec Ing. Petr Šlosar sice původně vypracoval znalecký posudek pro účely České pojišťovny, a. s., později byl ale v trestním řízení proti obviněnému M. Š. jako znalec opatřením policejního orgánu řádně přibrán a v hlavním líčení v trestní věci tohoto obviněného i později v řízení ve věci obviněného V. S. řádně vyslechnut. Závěry jeho posudku byly konfrontovány s dalšími ve věcmi provedenými důkazy, s nimiž byly v podstatných otázkách (tj. zda se nehoda mohla stát způsobem popisovaným obviněným V. S. – především zda vozidlo mohl v době jeho poškození řídit) plně v souladu. Znalecký posudek tedy nestál osamoceně, ale byl podporován i dalšími ve věci provedenými důkazy. Na účelovost závěrů znaleckého posudku přitom nelze usuzovat z pouhé skutečnosti, že tento byl původně vypracován na žádost poškozené. Jinak řečeno vztah znalce k jiné straně trestního řízení, jehož důsledkem by mohla být pochybnost o jeho nepodjatosti a o objektivitě jím vyhotoveného znaleckého posudku, nelze bez dalšího vyvozovat z toho, že znalec vyhotovil posudek na žádost této strany. Pokud by takový názor byl akceptován, pak by takový závěr o účelovosti a neobjektivitě bylo bez dalšího nutno dovodit u všech znaleckých posudků předkládaných stranami v trestním řízení, tj. mimo jiné i u těch znaleckých posudků, které v řízení předkládá obhajoba (obviněný). Pravdivost a věrohodnost každého znaleckého posudku je tedy třeba posuzovat ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu a v souvislosti s dalšími ve věci provedenými důkazy. To soudy v posuzovaném případě učinily se závěrem, že zde žádné důvody k pochybnostem nejsou. Tyto závěry přitom, jak již bylo výše uvedeno, v tomto případě akceptoval i Ústavní soud, a ani Nejvyšší soud v tomto směru nevidí žádný důvod k výtkám na adresu nižších soudů.
Konečně pokud jde o dovolatelovy námitky ve vztahu k nepřiměřenosti jemu uloženého trestu, Nejvyššímu soudu nezbývá než připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., tj. ani prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (Srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) Ani těmito námitkami obviněného se proto Nejvyšší soud v dovolacím řízení nemohl zabývat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík