ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.237.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 237/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2011 o dovolání obviněného D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 5 To 580/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 125/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 8 T 125/2009, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák., jehož se dopustil společně s odsouzeným M. H. tím, že v době od 11.00 hodin dne 5. 12. 2008 do 10.00 hodin dne 6. 12. 2008 v B., okres K., na ul. F., po předchozí dohodě, za použití násilí po vyražení drátěného okna, zazděného cihlami, vnikli do řadové garáže, odkud odcizili dámské jízdní kolo zn. Author, 4 ks hliníkových kol nezj. značky s pneumatikami, tenisovou raketu zn. Willson, čímž způsobili M. A. a L. A. odcizením věcí škodu ve výši 16.750,- Kč a poškozením okna a zámku dveří škodu ve výši 2.546,- Kč, přičemž uvedeného jednání se obžalovaný D. K. dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 1 T 155/2007, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2007, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 23. 5. 2008, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 5 To 580/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že se trestné činnosti kladené mu za vinu ani jiné činnosti vykazující znaky některého trestného činu nedopustil. Jednání spoluobviněného M. H. se obviněný účastnil pouze tím, že jej společně s jeho věcmi, které si sám do auta naložil, na jeho žádost odvezl z jednoho místa na druhé. Přitom nebylo prokázáno, že by měl jakoukoliv vědomost o původu nakládaných věcí a o předchozím jednání tohoto spoluobviněného. Výpověď spoluobviněného M. H. z přípravného řízení soudy nesprávně hodnotily. Změnu své výpovědi u hlavního líčení přitom tento spoluobviněný řádně objasnil a doložil, proč obviněného nepravdivě označil za svého spolupachatele. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že podle jejího názoru se námitky obviněného zcela míjejí jak s uplatněným dovolacím důvodem, tak s jakýmkoliv jiným zákonným dovolacím důvodem. Podstatou dovolatelových námitek je zpochybnění výchozích skutkových okolností, na jejichž podkladě soudy rozhodly o jeho vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák. Těmito skutkovými zjištěními je ale dovolací soud vázán a zásah do nich v rámci dovolacího řízení zásadně nelze připustit. V posuzovaném případě z těchto zjištění jednoznačně vyplývá, že obviněný na základě předchozí dohody se spoluobviněným M. H. v inkriminovaném čase vnikl za použití násilí do prostor řadové garáže poškozených manželů A., kde odcizil ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikované věci a poškodil okno a zámek dveří garáže. Tato skutková zjištění jsou pak spolehlivým podkladem pro závěr, že se obviněný dopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák., a to ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že obviněným namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují do oblasti skutkových zjištění.
V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů, a to zejména pokud jde o výpověď spoluobviněného M. H. učiněnou v přípravném řízení. Podstatou dovolacích námitek obviněného D. K. je tvrzení, že se přisouzeného trestného činu vůbec nedopustil. Jakkoli tyto námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou činnost dovolacího soudu, tak s ohledem na principy spravedlivého trestního procesu, jež nelze pominout ani v řízení o dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že skutková zjištění soudů mají pevné zakotvení v provedených důkazech, které soudy vyhodnotily v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Předně oba soudy věnovaly náležitou pozornost změně ve výpovědi spoluobviněného M. H., který oproti své výpovědi z přípravného řízení v hlavním líčení již obviněného D. K. neoznačil za spolupachatele posuzovaného trestného činu. Způsobu, jakým se soudy v odůvodněních svých rozhodnutí s touto důkazní situací vypořádaly (srov. zejména str. 8 – 9 rozsudku soudu prvního stupně, str. 2 usnesení odvolacího soudu), nelze ničeho vytknout. Nejde tedy o případ takových vad důkazního řízení, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík