ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.305.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 305/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 dovolání obviněných J. H., P. H., a A. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2010, sp. zn. 4 To 9/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 216/2008 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných J. H., P. H. a A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. června 2009, č. j. 21 T 216/2008-244, byli obvinění J. H., P. H. a A. H. uznáni vinnými trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zákona. Za to byl J. H. podle citovaného ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněné A. H. byl uložen rovněž trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců v sazbě §174 odst. 1 tr. zákona, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Obviněnému P. H. byl podle §174 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, když výkon trestu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Trestné činnosti se dle zjištění soudu dopustili tím, že dne 7. 4. 2008 podali obžalovaní J. H. a A. H. prostřednictvím advokátky JUDr. K. N., , trestní oznámení na M. H., adresované Policii ČR – Správa Sm kraje v Ostravě pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu či jiného trestného činu, jehož se měl dopustit tím, že dne 17. 7. 2002 manželé J. a A. H., jako dlužníci, uzavřeli s M. H., jako věřitelem, v AK JUDr. Z. B., Mgr. L. S. N. J., smlouvu o půjčce, jíž se zavázal M. H. půjčit J. a A. H. částku 600.000,- Kč, kterou měli splatit včetně úroků ve výši 120.000,- Kč, když uvedená půjčka byla zajištěna zástavními právy na nemovitostech ve vlastnictví J. a A. H., kdy však M. H. dohodnutou částku ve výši 600.000,- Kč J. a A. H. nikdy nepředal a naopak od těchto postupně na zálohách na uvedenou půjčku vylákal částku ve výši 95.000,- Kč, čímž se měl dopustit trestné činnosti, a na základě uvedeného trestního oznámení byly policejním orgánem Policie ČR – Správa Sm. kraje, SKPV Ostrava dne 16. 4. 2008 pod ČTS: PSM-503/TČ2008-91 podle §158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 2b trestního zákona a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona podezřelým M. H., kdy následně po předchozí vzájemné dohodě obžalovaný J. H., obžalovaná A. H. a obžalovaný P. H. skutečnosti uváděné v trestním oznámení při svém výslechu, po řádném poučení, potvrdili do úředních záznamů o podání vysvětlení podle §158 odst. 5 trestného řádu a to před policejním orgánem Policie ČR – Správa Sm kraje dne 16. 4. 2008 obž. J. H., dne 23. 4. 2008 obž. A. H., dne 23. 4. 2008 obž. P. H. a opětovně pak před policejním orgánem Policie ČR OŘ SKPV Nový Jičín, kam byla předmětná věc postoupena a dále vedena pod č. j.: ORNJ-1330/TČ-2008-04, a to dne 25. 6. 2008 obž. J. H. a dne 25. 6. 2008 obž. A. H., přičemž prověřování předmětné věci po shromáždění potřebného důkazního materiálu bylo ukončeno usnesením policejního orgánu Policie ČR OŘ SKPV Nový Jičín č. j.: ORNJ-1330/TČ-2008-04 ze dne 4. 8. 2008 o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu, kteréžto usnesení policejního orgánu nabylo právní moci dne 1. 9. 2008, když bylo prokázáno, že M. H. dohodnutou finanční částku ve výši 600.000,- Kč v roce 2002 J. a A. H. předal a tito mu v následném období na úhradu uvedeného dluhu zaplatili částku 95.000,- Kč, když o těchto skutečnostech věděli jak J. a A. H., tak i jejich syn P. H. a obsahem trestního oznámení ze dne 7. 4. 2008 a následnými výpověďmi před policejním orgánem tak obž. J. H., obž. A. H. a obž. P. H. uváděli ve vztahu k osobě M. H. nepravdivé skutečnosti, v důsledku čehož bylo proti M. H. vedeno trestní řízení.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě pak byla dovolání všech tří obviněných podle §256 tr. řádu zamítnuta.
Včas podaným dovoláním napadli toto rozhodnutí prostřednictvím svého obhájce obvinění, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítají, že skutková věta rozsudku neodráží slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní skutečnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Rovněž tak namítají, že jazykové vyjádření skutkové věty je v rozporu se závěry, které lze učinit na základě důkazů provedených u hlavního líčení. Dále namítají, že nebylo provedeno žádné dokazování ve směru faktického předání částky 600.000,- Kč v roce 2002 M. H. J. a A. H. V napadeném rozsudku není dostatečně popsán skutkový stav věci tak, aby byl v souladu s provedenými důkazy. Opětovně uvádějí, že soud se nezabýval zjištěním, zdali pan H. skutečně půjčil částku 600.000,- Kč oběma jmenovaným obviněným. Výpovědi svědků JUDr. B. a JUDr. N. jsou zcela bez významu k podstatě obhajoby, neboť JUDr. B. pouze popsala předpokládaný režim praktikovaný v její AK, avšak s odstupem času není schopna říci, zda byly peníze v kanceláři předány. JUDr. N. u předání peněz nebyla. Soud I. stupně rovněž pochybil, když k důkazu neprovedl výslechy svědků D. U. a svědka M. V., vůči kterým se snad měl poškozený H. rovněž dopustit obdobného jednání. Pokud nebylo uvedeno místo jejich pobytu, je povinností soudu zjistit, kde by se svědci měli nacházet. Závěrem pak obvinění navrhují, aby napadené rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo Nejvyšším soudem zrušeno a aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že nechápe tvrzení obviněných o tom, že věta skutková s větou právní nejsou v souladu. Soud prvního stupně pak měl ke svým závěrům o vině obviněných dostatečné důkazy. Závěrem pak navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, jeho podání bylo učiněno prostřednictvím jeho obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obviněného obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle již zmíněných rozhodnutí ústavního soudu je rovněž k předmětné otázce nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, kdy Ústavní soud uvedl, že „Nejvyšší soud jako soud dovolací není už samotným vymezením dovolacích důvodů již uváděným ustanovením trestního řádu povolán k plnému soudnímu přezkumu rozsudků nižších soudů činných v trestním řízení. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 trestního řádu) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Neodůvodněný nebo pouze neurčitou argumentací podepřený poukaz na nesprávné právní posouzení musí mít Nejvyšší soud možnost odmítnout. Je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 trestního řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 trestního řádu)“.
Z uvedeného je patrno, že většina námitek obviněného nesplňuje povahu zvoleného dovolacího důvodu.
K námitkám dovolatele, které lze označit za právní, pak Nejvyšší soud konstatuje následující:
Ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu jsou uvedeny všechny skutečnosti, ze kterých lze dovodit zákonné znaky uvedeného trestného činu, když jednání obviněných je popsáno jak ve způsobu spáchání, tak v místě a času a nalézací soud tak splnil všechny povinnosti, které na něho klade ustanovení §120 odst. 3 tr řádu. Podrobněji své závěry o vině obviněných uvedeným trestným činem nalézací soud následně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud dodává, že skutečnost, že obvinění převzali uvedenou částku od poškozeného, se podává v bodě 3. sepsané smlouvy o půjčce, kde jmenovaní potvrzují převzetí zapůjčené finanční částky a následně celou smlouvu podepisují. JUDr. B. uvádí, že při předávání peněz jednoznačně účastníky poučuje. Obě strany si přepočítávají peníze v její přítomnosti. Peníze se nechají na stole a potom se smlouva podepisuje. Stejně tak nelze pominout, že dne 6. září 2002, tedy přibližně měsíc a půl po předání peněz v kanceláři JUDr. B., podává P. H. oznámení na neznámého pachatele, a to za přítomnosti JUDr. B. Dle jeho tvrzení někdo násilně vnikl do jeho bytu, kde měl mj. uloženu finanční částku 600.000,- Kč, kterou mu zapůjčili jeho rodiče. Peníze měl uložit do svého bytu někdy v druhém kalendářním týdnu měsíce srpna roku 2002. Půjčku 600.000,- Kč synovi potvrdil do protokolu o výslechu svědka i obviněný J. H. Oba obvinění tedy před policejním orgánem krátce po půjčce peněz tvrdí, že peníze měli ve své dispozici. Konečně nelze pominout, že s trestním oznámením na poškozeného přicházejí po uplynutí doby šesti let. Pokud za této důkazní situace dospívá soud prvního stupně k závěru, který se podává z výrokové části rozsudku, jeví se jeho postup i následné rozhodnutí jako zcela logický a přiměřený.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněných proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr