ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.39.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 39/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 dovolání podané obviněnou J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 55 To 213/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 81/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 2 T 81/2006, byla J. S. uznána vinnou pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.), §250a odst. 1, 3 tr. zák., za který byla podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. Š. a oběma bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České pojišťovně, a. s., částku ve výši 128 440 Kč. Poškozená byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila společně se spoluobviněným P. Š. tím, že dne 15. 8. 2005 po vzájemné dohodě společně s již pravomocně odsouzeným L. B., oznámila J. S. (tehdy T.) jako pojištěná, která měla sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a havarijní pojištění, společnosti Česká pojišťovna, a. s., Praha 1, Spálená 75/16, s úmyslem získat pro sebe a L. B. pojistné plnění za poškození jejich vozidel, způsobené údajnou dopravní nehodou, ke které mělo dojít dne 12. 8. 2005 na silnici 3. třídy č. …. v km 1,8 v katastru obce L., kdy jako řidička vozidla zn. Škoda Fabia reg. zn. ….., které bylo ve vlastnictví spol. ŠkoFin, s. r. o. se sídlem Praha 515, Pekařská 6, měla strhnout řízení do protisměru, když se vyhýbala srně, a narazila do protijedoucího vozidla zn. Škoda Fabia Combi, reg. zn. ……., které řídil P. Š., avšak jehož provozovatelem byl spolujezdec L. B., ten rovněž v úmyslu získat pojistné plnění za poškození jeho vozidla následně přistavil vozidlo do opravny, kde bylo zástupcem společnosti Česká pojišťovna, a. s., dne 18. 8. 2005 prohlédnuto a byl stanoven způsob pojistného plnění, přičemž při šetření dopravní nehody Policií ČR oba obvinění shodně popsali dopravní nehodu tak, jak je výše uvedeno, vědomi si toho, že policejní protokol je podkladem pro pojistné plnění a že ve skutečnosti se dopravní nehoda popsaným způsobem nestala, oba obvinění jednali v úmyslu získat od České pojišťovny, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, jednak náhradu škody vzniklé na vozidle zn. Škoda Fabia reg. zn. ….. z havarijního pojištění vozidla ve výši 128 440 Kč, které bylo pojišťovnou uhrazeno majiteli vozidla, tedy spol. ŠkoFin, s. r. o. dne 30. 11. 2005, a jednak náhradu škody vzniklé na vozidle zn. Škoda Fabia Combi reg. zn. …… z povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ve výši 165 000 Kč, avšak pojistné plnění obviněné J. S. ani L. B. v této výši poskytnuto nebylo.
Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 55 To 213/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Ladislava Ejema dovolání , kterým jej napadla v plném rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že „rozhodnutí spočívání na nesprávném posouzení nebo jiném nesprávném vhodně právním posouzení“ a dále že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dovolání dále obviněná odůvodnila tím, že v dané věci neexistuje ucelený řetězec důkazů svědčících v její neprospěch. Soud prvního stupně ani soud odvolací neprovedl při hlavním líčení všechny potřebné důkazy, neboť existují dva protichůdné znalecké posudky v dané věci. Právní zástupce obviněné poukazoval na rozpory ve znaleckém posudku znalce Ing. Kubelky, soud prvního ani druhého stupně se s těmito rozpory nevypořádal, neprovedl revizní znalecký posudek. Hodnocení důkazů soudem prvního a druhého stupně považuje obviněná za neúplné. Není pravdou, že by se autoři článku uveřejněného v časopise Znalec jako svědci mohli vyjádřit pouze k obsahu svého článku, právě tento článek popisuje rozdílné metody zpracování znaleckých posudků, k nimž by se právě tito svědci vyjádřit mohli.
Závěrem svého dovolání navrhla obviněná, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněná označila ve svém podání dovolací důvody poněkud nejasně, označení číslem paragrafu chybí, Nejvyšší soud má však za to, že se jedná o nepřesnou citaci ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněná neuvádí jiné než skutkové námitky, se kterými se ovšem navíc vypořádal odvolací soud, Nejvyšší soud tak pouze nad rámec dovolacího řízení podotýká, že již soud prvního stupně naprosto logicky a přesvědčivě zdůvodnil, jakými úvahami se při hodnocení dokazování řídil, a jeho argumentace nebudí žádné pochybnosti.
Obviněná pak označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle
§256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněná v podstatě odkázala na první alternativu citovaného ustanovení, která však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněné bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněná svými námitkami obsahově nenaplnila namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněná J. S. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch