ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.420.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 420/2011-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2011 o dovolání obviněného A. R. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. srpna 2010, sp. zn. 7 To 185/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 160/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. února 2010, sp. zn. 5 T 160/2004, byl obviněný A. R. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že dne 17. 6. 2003 v M. donesl na podatelnu okresního státního zastupitelství písemnost nazvanou „Veřejné sdělení JUDr. Křivancovi, okresnímu státnímu zástupci“, v níž hrubými slovními výroky tohoto okresního státního zástupce urážel v souvislosti s výkonem jeho pravomocí, a v době od 7. 7. 2003 do 10. 7. 2003 v M. při opakovaných návštěvách na Okresním ředitelství Policie ČR Most, SKPV – oddělení hospodářské kriminality, za účelem nahlédnutí do spisu se vulgárními výrazy vyjadřoval o JUDr. Jiřím Křivancovi a obdobnými výroky označil též zástupce vedoucího OHK kpt. Ing. Bronislava Schwarze a vedoucího SKPV pplk. Bc. Emila Venclíčka, v čemž byl spatřován trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb ., neboť tento v žalobním návrhu státního zástupce (ze dne 30. července 2004) označený skutek není trestným činem.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. srpna 2010, sp. zn. 7 To 185/2010, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku, aniž by jakkoli přiřadil své námitky k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům, namítl, že jej soudy sice zprostily obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., nijak ale nevzaly v potaz, že svou vinu na skutku popsaném v obžalobě od počátku popíral. Na jeho vinu přitom nelze usuzovat ze způsobu jeho obhajoby ani z vulgárních projevů vůči okolí. Takový postup by byl v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. i zásadou presumpce neviny. Dovolatelem navržené důkazy nebyly v řízení provedeny, ačkoliv mohly osvědčit pravý důvod jeho verbálního útoku vůči poškozenému. Tím je dlouhotrvající občanskoprávní spor obviněného s bývalým zaměstnavatelem a s tím související nepřiměřené a dlouhodobé zásahy orgánů činných v trestním řízení do osobní sféry obviněného a jeho rodiny. Motivem jeho jednání se soudy nicméně nezabývaly, jinak by musely dospět k závěru, že nešlo o útok úmyslný. Takto došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného čl. 6 Evropské úmluvy. Soudy od počátku řízení pracovaly pouze s jedinou verzí událostí, a to verzí obžaloby, která ovšem vychází z neúplného skutkového stavu. Obviněnému dále v řízení nebylo řádně sděleno obvinění, neboť orgány činné v trestním řízení, které vedly vyšetřování jeho trestní věci a činily v ní úkony, byly ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. podjaté. V řízení bylo nesprávně nařízeno pozorování jeho duševního stavu ve zdravotnickém zařízení a porušena byla i jeho obhajovací práva. Pokud soudy měly pochybnosti o duševním stavu obviněného a jeho schopnosti se v řízení řádně hájit, měly obviněnému ustanovit obhájce již v přípravném řízení, což ale neučinily. Provádění výslechu obviněného za záměrně vytvořených nepříznivých podmínek ovlivňujících jeho psychický stav je přitom nedovoleným nátlakem na obviněného a může jít o vadu, jejímž důsledkem je absolutní neúčinnost takového důkazu. Na závěr dovolatel zdůraznil, že soudy obviněného zprostily obžaloby z důvodu podle §226 písm. b) tr. ř., aniž provedením všech dostupných důkazů spolehlivě zjistily skutkový stav věci. Proto se domáhá, aby byl obžaloby zproštěn z důvodu, který je pro něj příznivější. K tomu dovolatel odkázal na rozhodnutí č. 40/2005 Sb. rozh. tr. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mostě, zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě státního zástupce.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že první z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je dán pouze tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv byl dán jeden z taxativních zákonných důvodů uvedených v §11 a §11a tr. ř., pro nějž je trestní stíhání nepřípustné. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vznášet žádné jiné procesní námitky týkající se průběhu trestního stíhání, a tedy ani námitky proti způsobu, jakým bylo ve věci zahájeno trestní stíhání (tento právní názor byl vysloven i v rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.). Námitka dovolatele, podle níž trestní stíhání nebylo řádně zahájeno, pokud usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno podjatým policejním orgánem, proto tomuto, ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží pouze k nápravě právních vad rozhodnutí, nikoli nesprávností nebo neúplnosti skutkových zjištění, popřípadě nesprávného vyhodnocení provedených důkazů. Pokud tedy dovolatel brojí proti úplnosti skutkových zjištění a v této souvislosti se domáhá zproštění obžaloby z důvodu pro něj příznivějšího, který je uveden v §226 písm. a) tr. ř., pak ve skutečnosti, tvrzením, že se skutek popsaný v žalobním návrhu nestal, napadá ve věci učiněná skutková zjištění. Dovolání proto i v tomto směru podal z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Tyto závěry vyplývají z rozhodnutí č. 40/2005 Sb. rozh. tr., na něž i sám obviněný v dovolání poukazuje. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i k tomu, že dovolatel neuplatnil relevantně ani jeden z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., na něž poukazoval, nemohl obsahově naplnit ani poslední z avizovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud dovolatel napadl též postup při nařizování jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu podle §116 odst. 2 tr. ř., tyto jeho námitky rovněž nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Námitky týkající se ustanovení obhájce by sice bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ten ale obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani k těmto jeho námitkám proto nelze přihlížet. Nešlo by ale ani o námitky důvodné, neboť samotným nařízením pozorování ve zdravotnickém ústavu podle §116 tr. ř. ještě povinnost ustanovit obhájce nevzniká, obviněný musí mít obhájce až od okamžiku skutečné hospitalizace ve zdravotnickém zařízení. Obviněný tedy v dovolání uplatnil námitky, které nelze podřadit pod žádný z jím deklarovaných dovolacích důvodů. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě je třeba uvést, že obviněný ve svém dovolání uplatnil celkem tři dovolací důvody /podle §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř./, tyto ale nijak blíže nekonkretizoval, resp. neuvedl, jaké dovolací námitky podřazuje pod ten který dovolací důvod.
Pokud jde o první z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. , který spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, obviněný v dovolání netvrdí žádný ze zákonných důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 a 11a tr. ř. Tento dovolací důvod, ale může být dán pouze takovou nepřípustností trestního stíhání, která je založena na důvodech podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, neboť jen v nich jsou důvody nepřípustnosti trestního stíhání taxativně vypočteny. Jiné vady týkající se průběhu trestního stíhání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nezakládají (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.). Pokud snad dovolatel tento dovolací důvod založil na tvrzení, že usnesení o zahájení trestního stíhání v jeho věci bylo vydáno podjatým policejním orgánem, a proto je jeho trestní stíhání nepřípustné, pak již s ohledem na výše uvedené konstatování je zřejmé, že touto námitkou nemůže být dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. založen, a není tak založeno ani přezkumné oprávnění Nejvyššího soudu. Pro úplnost je třeba uvést, že toto oprávnění Nejvyššího soudu by nebylo založeno ani tehdy, pokud by dovolatel uplatnil tuto námitku v rámci některého z dalších zákonných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. /např. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán, za nějž je ovšem třeba považovat toliko soud a za rozhodnutí toliko meritorní rozhodnutí ve věci/, neboť jde o takovou námitku, kterou by nebylo možno podřadit pod žádný z taxativně stanovených zákonných dovolacích důvodů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak v obecné rovině třeba uvést, že tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), a rozhodnutí č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Pokud měl dovolatel v úmyslu tento dovolací důvod uplatnit námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že jej soudy nesprávně zprostily obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., když dospěly k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, ačkoliv jej měly obžaloby zprostit s poukazem na §226 písm. a) tr. ř., z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, a toto své tvrzení opírá o kritiku postupu soudů při zjišťování skutkového stavu věci, resp. o tvrzení, že k trestné činnosti kladené mu za vinu nedošlo soudy zjištěným způsobem, že nebyl zjištěn motiv jeho jednání (který podle dovolatele má jeho jednání), a to vše především proto, že nebyly provedeny dovolatelem navržené důkazy. Jestliže podle názoru dovolatele jsou skutková zjištění soudů neúplná a nesprávná, pak s ohledem na výše uvedený výklad dovolacích důvodů je zřejmé, že tyto jeho námitky stojí mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Pokud totiž napadená rozhodnutí vychází z toho, že se skutek stal, avšak není trestným činem (srov. str. 2 – 3 napadeného usnesení odvolacího soudu), zatímco obviněný se dovoláním domáhá zjištění, že se skutek nestal tak, jak jej zjistily soudy, a to tvrzením, že soudy neprovedly dokazování v potřebném rozsahu, pak v takovém případě se dovolatel ocitá mimo rámec vymezený dovolacím důvodem předpokládaným ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento právní názor Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr., na něž ostatně ve svém dovolání odkazuje i obviněný; ten však argumentuje toliko tou částí uveřejněné právní věty rozhodnutí, která se vztahuje k možnosti domáhat se dovoláním příznivějšího důvodu zproštění a zbývající část, jež se za těchto okolností vztahuje k výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., opomíjí. Nejvyšší soud se tak ani těmito námitkami dovolatele nemohl věcně zabývat.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatel v dovolání neuvedl v jaké alternativě má být tento dovolací důvod naplněn, z obsahu spisu je nicméně zřejmé, že by v posuzovaném případě, když odvolací soud odvolání obviněného věcně projednal, mohla přicházet v úvahu toliko druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, tj. že odvolací soud zamítl jeho odvolání, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán některý z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů /§265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř./.
V situaci, kdy Nejvyšší soud, jak již bylo popsáno shora, neshledal, že by námitky obviněného některý z těchto uplatněných dovolacích důvodů naplňovaly, tak lze konstatovat, že námitkami obviněného nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. V podrobnostech lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.
Konečně pokud jde o dovolatelovy námitky ohledně jeho údajně nesprávného umístění do zdravotnického ústavu na pozorování podle §116 odst. 2 tr. ř., rovněž tyto jeho námitky stojí mimo uplatněné dovolací důvody /§265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř./, a stejně jako jeho námitky předcházející, nemohou být obsahem ani žádného jiného zákonného dovolacího důvodu. Platí o nich tedy to, co již bylo v této souvislosti uvedeno výše.
Pokud dovolatel namítl, že mu v této (přípravné) fázi řízení nebyl ustanoven obhájce, ač tomu tak být mělo, neboť šlo o případ nutné obhajoby podle §36 tr. ř., tyto jeho námitky by obecně bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolatel nicméně tento dovolací důvod v dovolání neuplatnil, a vzhledem k přísně formalizovanému pojetí dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, v němž musí být mimo jiné uvedeno i to, o který ze zákonných dovolacích důvodů se dovolací námitky opírají, a to i výslovným odkazem na konkrétní dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. 7 Tdo 541/2003, uveřejněné pod č. T 605. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud se ani těmito jeho námitkami nemohl zabývat. Pro úplnost je nicméně třeba uvést, že z obsahu spisu je zřejmé, že by ani v tomto případě nešlo o námitky opodstatněné. Obviněnému byl totiž dne 18. května 2004 (opatření na č. l. 4), poté co byl zajištěn pro účely pozorování ve zdravotnickém ústavu podle §116 odst. 2 tr. ř., z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., ustanoven obhájce JUDr. Miroslav Zrůst, a to za situace, že si obhájce sám nezvolil. Namítal-li obviněný, že mu obhájce měl být ustanoven již dříve, pokud orgány činné v trestním řízení měly pochybnosti o jeho schopnosti náležitě se hájit, tedy zřejmě poukazoval na nutnost aplikace §36 odst. 2 tr. ř., žádné takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají. Pokud bylo nařízeno zkoumání jeho duševního stavu, pak především s cílem zjistit, v jakém duševním stavu byl obviněný v době spáchání trestné činnosti. Z obsahu spisu přitom nevyplývá nic relevantního, co by s ohledem na tělesné či duševní zdraví obviněného zavdávalo příčinu k pochybnostem o jeho způsobilosti se v tomto řízení náležitě hájit ve smyslu ustanovení §36 odst. 2 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík