ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.616.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 616/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 6 To 11/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 86/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. října 2010, sp. zn. 18 T 86/2010, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tímto rozsudkem uznán vinným též spoluobviněný Ing. V. V., a to trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let; po tuto dobu byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti tohoto obviněného nahradit způsobenou škodu.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
1) dne 5. 2. 2009 v autobazaru C., v L., okres Z., obžalovaný Ing. V. V. jako jednatel společnosti GELI cz, s.r.o. Kroměříž, IČ: 25544675, uzavřel se společností GE Money Multiservis, a. s. Praha 4 smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla č. … na úvěr ve výši 391 500,- Kč určený k zakoupení osobního motorového vozidla zn. Mazda 5, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl ekonomické údaje společnosti z roku 2007, i když věděl, že v roce 2008 společnost za jeho působení nepodnikala, neměla zaměstnance a neměla tak prostředky na splácení úvěru, který následně řádně splácen nebyl, když takto jednal na základě předchozí dohody s obžalovaným V. H., který spáchání trestného činu organizoval tak, že ačkoli znal ekonomický stav společnosti GELI cz, s. r. o. Kroměříž, přiměl obžalovaného Ing. V. V. k uzavření úvěrové smlouvy, přislíbil mu hrazení počátečních splátek úvěru, vybral předmětné vozidlo v autobazaru C. v L.,, předjednal uzavření úvěrové smlouvy, obžalovaného Ing. V. V. přivezl k podpisu smlouvy, uhradil zálohu na splátky, vozidlo i s doklady od obžalovaného Ing. V. V. převzal, GE Money Multiservis, a. s. se sídlem Vyskočilova 1422, Praha 4, IČ: 49241150, způsobil Ing. V. V. popsaným jednáním škodu ve výši 391.500,- Kč,
2) dne 12. 12. 2009 v autobazaru C., v L., okres Z., obžalovaný Ing. V. V. jako jednatel společnosti GELI cz, s. r. o. Kroměříž, IČ: 25544675, uzavřel se společností Home Credit, a. s. Brno, smlouvu o úvěru č. … na úvěr ve výši 300.000,- Kč určený k zakoupení osobního motorového vozidla zn. Mercedes A Diesel, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl zkreslené a zcela zavádějící ekonomické údaje společnosti i když věděl, že v roce 2008 společnost za jeho působení nepodnikala, neměla zaměstnance a neměl tak prostředky na splácení úvěru, který následně řádně splácen nebyl, když takto jednal na základě předchozí dohody s obžalovaným V. H., který spáchání trestného činu organizoval tak, že ačkoli znal ekonomický stav společnosti GELI cz, s. r. o. Kroměříž, přiměl obžalovaného Ing. V. V. k uzavření úvěrové smlouvy, přislíbil mu hrazení počátečních splátek úvěru, vybral předmětné vozidlo v autobazaru C. v L., předjednal uzavření úvěrové smlouvy, obžalovaného Ing. V. V. přivezl k podpisu smlouvy, uhradil zálohu na splátky, vozidlo i s doklady od obžalovaného Ing. V. V. převzal, společnosti Home Credit, a. s. Brno se sídlem Moravské náměstí 249, Brno, IČ: 26978636, Ing. V. V. způsobil škodu ve výši 300.000,- Kč,
3) dne 24. 2. 2009 v autobazaru R. M. v U. B., okres U. H., obžalovaný Ing. V. V. jako jednatel společnosti VIRKO, spol. s. r. o., Zlín, IČ: 63479494, uzavřel se společností Santander Consumer Finance a. s. Praha 5 úvěrovou smlouvu č. … na úvěr ve výši 387.200,- Kč určený k zakoupení osobního motorového vozidla zn. BMW 530 Diesel, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl, že společnost se zabývá výrobou, ač v té době společnost již žádnou výrobní činnost nevyvíjela, neměla zaměstnance ani prostředky na splácení úvěru, který následně řádně splácen nebyl, když takto jednal na základě předchozí dohody s obžalovaným V. H., který spáchání trestného činu organizoval tak, že ačkoli znal ekonomický stav společnosti VIRKO, spol. s. r. o. Zlín, přiměl obžalovaného Ing. V. V. k uzavření úvěrové smlouvy, přislíbil mu hrazení počátečních splátek úvěru, vybral předmětné vozidlo, předjednal uzavření úvěrové smlouvy, obžalovaného Ing. V. V. přivezl k podpisu smlouvy, uhradil zálohu na splátky, vozidlo i s doklady od obžalovaného Ing. V. V. převzal, společnosti Santander Consumer Finance, a. s. se sídlem Šafránkova 1238/1, Praha 5, IČ: 25103768, Ing. V. V. způsobil popsaným jednáním škodou ve výši 387.200,- Kč.
O odvolání obviněného V. H. a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 6 To 11/2011, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že skutkové závěry soudů ohledně jeho účasti na posuzované trestné činnosti nemají oporu v provedeném dokazování. Soudy v průběhu řízení neprovedly jediný obhajobou navržený důkaz, a to s poukazem na jejich údajnou nadbytečnost. Předmětem dokazování měl být krom, jednotlivých znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, i motiv jeho jednání, a to obzvláště v situaci, kdy u něj nebyl zjištěn žádný prospěch z transakcí odsouzeného V. Dovolatel dále zpochybnil, zda ze strany tohoto odsouzeného došlo vůbec k naplnění skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, což by bylo podstatné i pro závěr, že se dopustil organizátorství uvedeného trestného činu. V řízení nebylo prokázáno, že by odsouzený V. při sjednávání úvěru přímo uvedl nepravdivé údaje a je dále otázkou, zda došlo k zamlčení podstatných údajů úvěrovým společnostem. Ty údajně zamlčené údaje se vůbec nevyžadovaly, resp. tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. Pochybnosti má dovolatel též ohledně popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a to zda v části ohledně jeho účasti odpovídá použité právní kvalifikaci (objektivní stránce posuzovaného trestného činu). Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a rozhodnutí na něj obsahově navazující, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo nejprve zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že ne všechny dovolatelem namítané vady lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, část jeho dovolacích námitek, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel v nich soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly žádný z dovolatelem navržených důkazů). Ve skutečnosti tedy dovolatel těmito námitkami napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat. Stejné povahy jsou pak i námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že odsouzený Ing. V. V., jehož trestnou činnost měl obviněný organizovat, svým jednáním nenaplnil objektivní stránku trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., když podle dovolatele nebylo zjištěno, že by uváděl nepravdivé údaje, ani nebylo prokázáno, že by nějaké údaje zamlčoval, resp. že by zamlčoval takové údaje, jež úvěrové společnosti vyžadovaly. I tyto námitky dovolatele jsou pouze námitkami skutkovými, když vychází z jiných zjištění, než ve věci ohledně těchto zákonných znaků učinily oba soudy. I o těchto námitkách dovolatele tedy platí, co již bylo výše uvedeno.
Ohledně těchto námitek by tedy přicházel v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. odmítnutí dovolání obviněného, jako nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. V tomto směru by bylo možno odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005 atd.), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.).
Jen pro úplnost tak lze dodat, že z obsahu spisu vyplývá, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, vycházely přitom zejména z výpovědi odsouzeného Ing. V. V., z výpovědí svědkyně M. P., svědků A.V. J. M. V. K., P. Z., V. P. a P. S., a dále též z celé řady listinných důkazů (především z úvěrových smluv a z podkladů předložených odsouzeným Ing. V. V. při jejich sjednávání). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný zosnoval a řídil jednání odsouzeného Ing. V. V. tak, aby tento opakovaně (ve třech případech) jednak uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé informace o činnosti společností, jež vlastnil a za něž jako jejich jednatel jednal (v případě skutku popsaném pod bodem jedna rozsudku soudu prvního stupně odsouzený V. při sjednávání úvěru nepravdivě uvedl, že společnost GELI cz, s. r. o., má obchodní majetek ve výši přes 12 mil Kč, v případě jednání popsaného pod bodem tři rozsudku pak, že se společnost, jíž zastupuje, zabývá výrobou, ač v té době již žádnou takovou činnost nevyvíjela) a jednak aby podstatné informace (mimo jiné o insolventnosti a v podstatě nefunkčnosti těchto společností) zamlčel a získal tak úvěry na financování koupě osobních motorových vozidel, jenž následně předal právě obviněnému V. H.; úvěr poté nebyl ze strany odsouzeného V. splácen a podle skutkových zjištění soudů byla všechna takto získaná motorová vozidla po jejich koupi prodána třetím osobám (srov. str. 5-6 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud jde o údaje, jenž odsouzený V. V. před úvěrovými společnostmi zamlčel, nelze mít sebemenší pochybnosti o tom, že se v posuzovaném případě, kdy šlo o údaje o solventnosti, tedy platební schopnosti společností, jejichž byl tento odsouzený jednatelem, jednalo o údaje pro úvěrové společnosti podstatné, tedy takové, které by zásadně ovlivnily samotné uzavření úvěrových smluv. Na podkladě těchto zjištění tedy soudy opodstatněně posoudily jednání obviněného jako organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a §10 písm. a) tr. zák.
Pokud soudy neprovedly některé dovolatelem navržené důkazy, pak tento svůj postup náležitě odůvodnily (srov. str. 11-12 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4-5 napadeného usnesení odvolacího soudu). K této otázce nezbývá než připomenout, že je jen na úvaze soudu, v jakém rozsahu v trestním řízení provádí dokazování, pokud jím provedené důkazy jsou dostatečné ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Omezen je soud pouze účely trestního řízení, tj. provádět by měl pouze takové důkazy, které jsou významné a dostatečné pro spolehlivé zjištění všech znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu a pro rozhodnutí o druhu a výši ukládaného trestu (popřípadě pro rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody). S ohledem na dovolatelovy námitky se pak patří říci, že zjišťování motivu pachatele není ve většině případů nezbytné a jelikož motiv nebyl v posuzovaném případě znakem skutkové podstaty trestného činu a jednání obviněného bylo dostatečně objasněno, nebylo to nutné ani v posuzovaném případě. Postup soudů by měl být rychlý, s šetřením práv všech stran trestního řízení, efektivní a hospodárný. Pokud tedy některý stranami navržený důkaz není proveden a tento postup není na újmu spolehlivému zjištění skutkového stavu věci, pak takovému postupu soudu nelze zásadně nic vytknout.
V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Již v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak (ač tuto svou námitku již dále nekonkretizoval a nerozvedl) dovolatel namítl, že popis skutku ve výroku rozsudku neodpovídá právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil jako organizátor podle §10 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud ale tuto jeho námitku shledal jako zjevně neopodstatněnou.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (srov. č. 43/1994 – I. Sb. rozh. tr., a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002). Pouze obsahuje-li skutková věta výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř., je možno považovat projednání věci před soudem za úplné, tj. v souladu s právem obviněného na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 83/04).
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Organizátorem je pak ve smyslu §10 písm. a) tr. zák. ten, kdo činnost pachatele tohoto trestného činu zosnuje nebo řídí.
Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný V. H. v únoru roku 2009, ačkoliv věděl, že společnosti GELI cz, s. r. o. Kroměříž, a VIRKO, spol. s. r. o., jsou zcela insolventní a tedy, že nedisponují žádnými finančními prostředky, přesvědčil jejich jednatele odsouzeného Ing. V. V., aby v tomto postavení uzavřel celkem tři úvěrové smlouvy na koupi motorových vozidel, přislíbil mu, že za něj uhradí prvních několik splátek, ač věděl, že na to ani on sám nemá dostatek finančních prostředků (čin tedy zosnoval ), předjednal za odsouzeného V. uzavření těchto úvěrových smluv, sám vybral, jaká vozidla si mají společnosti na úvěr pořídit, odsouzeného V. pak přivezl k podpisu smluv, uhradil zálohu na splátky a vozidla od odsouzeného V. převzal (a čin tak i řídil ).
Tato zjištění soud vyjádřil ve výrokové části svého rozsudku v tzv. skutkové větě /pod body jedna až tři/ slovy „…ačkoli znal ekonomický stav společnosti…přiměl obžalovaného Ing. V. V. k uzavření úvěrové smlouvy, přislíbil mu hrazení počátečních splátek úvěru, vybral předmětné vozidlo, předjednal uzavření úvěrové smlouvy, obžalovaného Ing. V. V. přivezl k podpisu smlouvy, uhradil zálohu na splátky, vozidlo i s doklady od obžalovaného V. V.převzal…“ , přičemž tomuto popisu vždy (u každého bodu skutkové věty) předchází popis činu odsouzeného Ing. V. V., jenž obviněný zosnoval a řídil, a to zobecněně slovy „dne …, v autobazaru …, obžalovaný Ing. V. V., jako jednatel společnosti …, uzavřel se společností … smlouvu o úvěru č.… na úvěr ve výši …Kč určený k zakoupení osobního motorového vozidla zn. …přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl ekonomické údaje společnosti z roku 2007, i když věděl, že v roce 2008 společnost za jeho působení nepodnikala, neměla zaměstnance a neměla tak prostředky na splácení úvěru [ve druhém případě, uvedl … zkreslené a zcela zavádějící ekonomické údaje společnosti i když věděl, že v roce 2008 společnost za jeho působení nepodnikala, neměla zaměstnance a neměl tak prostředky na splácení úvěru … a ve třetím případě pak, … že společnost se zabývá výrobou, ač v té době společnost již žádnou výrobní činnost nevyvíjela, neměla zaměstnance ani prostředky na splácení úvěru… ] , který následně řádně splácen nebyl, když takto jednal na základě předchozí dohody s obžalovaným V. H., který spáchání trestného činu organizoval …“.
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky obviněného v tomto směru nemohou obstát. Soud především učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti, v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se obviněný V. H. zúčastnil jako organizátor podle §10 písm. a) tr. zák. a zároveň skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu je tak zjevně neopodstatněné. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Nalézací soud na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálil skutkový stav, jenž podřadil pod odpovídající právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík