ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.644.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 644/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 o dovolání obviněného V. G. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2011, sp. zn. 9 To 25/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 43/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 5 T 43/2010, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, a trest propadnutí věci – plynové pistole značky EKOL + Voltran model 92 Firat, ráže 9 mm Knal. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že
1) dne 8. 10. 2009 v době kolem 21:50 hodin v obci H. , okres K. , před restaurací čp. 71, když byl podezřelý z odcizení dvou mobilních telefonů v uvedené restauraci, odmítal počkat na příjezd policejní hlídky, a následně fyzicky napadl D. H. , kterého udeřil pěstí do nosu, pokoušel se dále vyndat plynovou pistoli zn. Ekol+Voltran, , kterou mu vytrhl P. Z. a poté opět zaútočil na poškozeného H. kopy do nohou a pěstmi do oblasti obličeje, poškozený údery vykrýval rukama a přitom utrpěl zlomeninu páté záprstní kůstky pravé ruky s otokem měkkých tkání pod hlavičkou páté záprstní kůstky, v důsledku čehož byl podstatně omezen v běžném způsobu života pod dobu nejméně čtyř týdnů, po kterou měl přiložený sádrový obvaz a pravá ruka byla vyřazena z běžných činností, obviněný se následně pokusil odejít pryč a poškozený P. Z. se ho snažil zadržet, takže ho obviněný také fyzicky napadl tak, že se ho pokoušel udeřit pěstí a dále ho povalil na zem, čímž mu způsobil vykloubení hlavice levé pažní kosti v ramenním kloubu, v důsledku čehož byl Z. podstatně omezen v běžném způsobu života po dobu nejméně tří týdnů, po kterou měl znehybněnou levou paži, která tak byla vyřazena z běžných činností,
2) dne 6. 5. 2010 v době kolem 10:40 hodin v K. , v ulici M. , řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Vectra 1.6 GL, přestože mu byl rozhodnutím správního odboru Městského úřadu Kralupy nad Vltavou ze dne 7. 10. 2009, č. j. 4593/2009/PRST-270/OD-2009-R, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi měsíců a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 10. 2009 a nebyl tedy držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Odvolání obviněného, směřující proti výroku o vině pod bodem 1) rozsudku, proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2011, sp. zn. 9 To 25/2011, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy skutek posoudily v rozporu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Obviněný zopakoval, že ve skutečnosti to byl on, kdo byl při návratu do restaurace, kde již byl toho dne hostem, zastaven dvěma dospělými muži, kteří se jej pokusili napadnout a omezit jeho svobodu pohybu, proti čemuž se pouze bránil. Na žádného z poškozených sám od sebe nezaútočil, což vyplývá i ze svědeckých výpovědí. Zranění, která poškození utrpěli, si mohli způsobit i sami tzv. „v zápalu boje“. Odborné vyjádření lékaře, v němž se připouští útok obviněného jako jeden z možných způsobů vzniku jejich zranění podle názoru dovolatele pro závěr o jeho pachatelství posuzovanými trestnými činy nestačí. Mezi skutkovými zjištěními soudů a jeho závěry v rozsudku je tak podle dovolatele extrémní rozpor. Obviněnému nebyl prokázán úmysl kohokoli zranit ani na někoho veřejně útočit, proto je právní posouzení jeho jednání nesprávné. V této souvislosti označil dovolatel za nesprávný i výrok o uloženém trestu. Obviněnému zejména neměl být uložen trest propadnutí věci – plynové pistole, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by ji použil ke spáchání trestného činu, zjištěno bylo pouze to, že ji v rozhodném okamžiku měl u sebe. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně, zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy nesprávně hodnotily výpověď obviněného, svědecké výpovědi poškozených i odborné vyjádření ke zraněním poškozených a jejich původu). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Též pokud dovolatel namítá, že neměl v úmyslu způsobit poškozeným zranění a nějak je na veřejnosti napadat, když ve skutečnosti se bránil jejich útoku a pokusu o omezení jeho svobody, tedy jinými slovy odvracel útok poškozených, i tady jde o námitky ryze skutkové povahy. I tyto své námitky totiž dovolatel staví na skutkových zjištěních, která jsou zásadně odlišná od zjištění, která ve věci na podkladě provedeného dokazování učinily oba soudy. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, vycházely přitom zejména z výpovědi poškozených D. H. a P. Z. , ze svědecké výpovědi J. H. a V. S. a v neposlední řadě též z listinných důkazů (ze zdravotních zpráv poškozených). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestných činů výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., když na veřejnosti, před restaurací, v níž byl toho dne hostem, opakovaně napadl poškozené D. H. a P. Z. , kteří se jej snažili zadržet pro podezření z krádeže mobilních telefonů, a to údery pěstmi do oblasti obličeje, kopy nohou a poškozeného Z. pak i povalil na zem, čímž D. H. způsobil poranění záprstní kůstky pravé ruky s otokem měkkých tkání, které jej omezovalo v běžném způsobu života po dobu čtyř týdnů, a P. Z. vykloubení hlavice levé pažní kosti v ramenním kloubu, což jej omezilo v běžném způsobu života po dobu nejméně tří týdnů. Pokud dovolatel namítl, že se jen bránil útoku obou poškozených, proto ani nelze dovodit žádný jeho úmysl ve vztahu ke způsobeným zraněním poškozených i jejich napadení na veřejnosti, ze skutkových zjištění, které ve věci učinily oba nižší soudy, vyplývá opak, tj. že to byl právě obviněný, kdo na poškozené opakovaně zaútočil, a to v reakci na slovní výzvy k vrácení mobilních telefonů, jež měl předtím odcizit (srov. str. 4–5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2–3 napadeného usnesení odvolacího soudu). V posuzované věci je zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Ačkoliv obviněný v dovolání rovněž namítl, že ve věci „... je zřejmý extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a jeho závěry obsaženými v rozsudku “, a tedy zřejmě naznačoval nesoulad mezi provedeným dokazováním a ve věci učiněnými skutkovými zjištěními, Nejvyšší soud v posuzované věci žádný takový rozpor neshledal. Jak již bylo naznačeno výše, nalézací soud v posuzované věci provedl obsáhlé dokazování, v němž se zaměřil na všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí, a provedené důkazy pak také logicky a přesvědčivě zhodnotil (srov. znovu str. 4–5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2–3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud mu tak v tomto směru nemůže nic podstatného vytknout.
Pokud dovolatel namítl, že mu neměl být uložen trest propadnutí věci – plynové pistole, neboť ji nepoužil ke spáchání trestného činu, pouze ji měl na místě činu při sobě, pak je třeba připomenout, že námitky vůči druhu uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit zásadně jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Protože ale dovolatel tento dovolací důvod v dovolání neuplatnil, Nejvyšší soud se vzhledem k přísně formalizovanému pojetí dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, v němž musí být mimo jiné uvedeno i to, o který ze zákonných dovolacích důvodů se dovolací námitky opírají, a to i výslovným odkazem na konkrétní dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. 7 Tdo 541/2003, uveřejněné pod č. T 605. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), nemohl těmito jeho námitkami zabývat. Pro úplnost je nicméně třeba dodat, že i tady jde o námitky ryze skutkové povahy, proto by o nich platilo, co již bylo k takovým námitkám uvedeno výše. Ze skutkových zjištění soudů totiž vyplývá, že součástí útoku obviněného na poškozené bylo i vytažení předmětné pistole, kterou mu poškozený P. Z. vytrhl.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík