ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.777.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 777/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 dovolání podané obviněným Ing. R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 3/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 75/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 10 T 75/2010, byl Ing. R. S. uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku (bod 1 až 6), přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 až 6) a přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku (bod 3 až 4), za které byl podle §208 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně mu byla uložena povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 3/2011, tak že podle
§258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku (bod 1 až 6), přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 až 6) a přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku (bod 4), za které jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně mu byla uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit způsobenou škodu poškozenému M. Z.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v přesně nezjištěné době v polovině měsíce března 2009 v B. na ulici E. nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do vložky FAB spodního zámku vstupních dveří bytu č. … ve 4. patře domu, kdy po zatvrdnutí této látky došlo k poškození uvedené vložky zámku a znemožnění odemčení dveří a zabránění vstupu do bytu jeho uživateli M. Z., a to do provedení opravy zámečníkem po dobu 3 až 4 hodin, čímž jmenovanému jako majiteli bytu způsobil škodu poškozením ve výši nejméně 1.000,- Kč,
2. v přesně nezjištěné době od 23. 6. 2009 do 12.00 hod. dne 26. 6. 2009 v B. na ulici E. nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do všech tří zámků vstupních dveří bytu č. … ve 4. patře domu, kdy po zatvrdnutí této látky došlo u spodního zámku k poškození jak vložky FAB, tak bezpečnostního kování, dále k poškození prostředního zámku a poškození horního zámku Atra, čímž došlo k znemožnění odemčení dveří a zabránění vstupu do bytu, v důsledku čehož byl nucen uživatel bytu M. Z. do provedení opravy zámečníkem společně s manželkou strávit noc v náhradním ubytování, čímž jmenovanému jako majiteli bytu způsobil škodu poškozením celkem ve výši nejméně 4.900,- Kč,
3. v přesně nezjištěné době od 22.00 hod. dne 21. 12. 2009 do 9.00 hod. dne 23. 12. 2009 v B. na ulici J. nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do vložky FAB zámku garáže č. …, kdy po zatvrdnutí této látky došlo k poškození uvedené vložky zámku, čímž způsobil majiteli garáže M. Z. škodu poškozením ve výši nejméně 300,- Kč,
4. v přesně nezjištěné době od 14.00 hod. dne 16. 1. 2010 do 7.00 hod. dne 18. 1. 2010 v B. na ulici J. pomocí spreje namaloval na vrata garáže č. … zelenou barvou dva kosočtverce se svislou čárou uprostřed a stejnou barvu nastříkal zároveň do vložky FAB spodního zámku vrat a zámku FAB umístěného v hořejší části vrat, kdy došlo k poškození obou zámků, čímž způsobil majiteli garáže M. Z. škodu poškozením ve výši nejméně 1.000,- Kč,
5. v přesně nezjištěné době od 7.00 do 19.00 hod. dne 1. 2. 2010 v B. na ulici J. nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do vložky FAB spodního zámku a zámku FAB umístěného v hořejší části vrat garáže č. …, kdy došlo k poškození vložky FAB spodního zámku, a dále téhož dne v době kolem 16:56 hod. společně s doposud neztotožněným mužem nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do všech tří zámků vstupních dveří bytu č. … ve 4. patře domu v B. na ulici E., kdy došlo k poškození vložky FAB u spodního zámku a prostředního zámku a dále k potřísnění dveří touto tekutinou a v důsledku toho k zabránění vstupu do bytu jeho uživateli M. Z., a to do provedení opravy zámečníkem po dobu 3 hodin, čímž mu byla jako majiteli bytu způsobena škoda poškozením ve výši celkem nejméně 1.500,- Kč,
6. v přesně nezjištěné době od 15.00 hod. dne 28. 2. 2010 do 7.00 hod. dne 1. 3. 2010 v B. na ulici J. nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do vložky FAB spodního zámku vrat garáže č. …, kdy došlo k poškození této vložky zámku, a dále dne 1. 3. 2010 v době kolem 20.37 hod. společně s doposud neztotožněným mužem nastříkal neznámou tekutinu, pravděpodobně lepidlo, do vložky FAB u spodního zámku vstupních dveří bytu č. … ve 4. patře domu v B. na ulici E., kdy opět došlo ke znemožnění otevření dveří bytu, čímž jeho majiteli M. Z. způsobil škodu poškozením ve výši nejméně 1.100,- Kč, přičemž další škoda poškozením ve výši celkem 18.413,- Kč vznikla M. Z. v důsledku jednání popsaného v bodech č. 1, 2, 5 a 6, kdy došlo k celkovému poškození vstupních dveří do bytu a k uvedení do původního stavu je nutné tyto dveře vyměnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bohuslava Nováka dovolání , kterým napadl všechny jeho výroky a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že v odvolání namítal, že v prvostupňovém řízení provedené důkazy neumožňují dospět k závěru o jeho vině. Soud podle něj nepostupoval ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný pak dále cituje z rozhodnutí odvolacího soudu následující pasáž: „jestliže soud prvního stupně za důkazní situace, kterou zjistil u hlavního líčení, dospěl k závěru, že obžalovaný se dopustil výše uvedeného jednání v rozsahu uvedeném ve výrocích napadeného rozsudku, nevzbuzuje takový postup pochybnosti, neboť je nezadatelným právem soudu prvního stupně hodnotit provedené důkazy, a pokud při hodnocení důkazů dodržuje logický postup a pochybnosti nemají oporu v provedeném dokazování, jak tomu bylo v tomto případě, nemůže potom odvolací soud požadovat na soudu prvního stupně, aby změnil názor na posouzení viny“. Z této formulace obviněný vyvodil, že pokud odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, postupoval v rozporu se svou přezkumnou povinností podle §254 odst. 1 tr. ř. Při takovém výkladu přezkumné povinnosti by podle obviněného mohl odvolací soud zamítat každé odvolání, protože každý rozsudek je založen na určitých skutkových zjištěních, odvolací soud by tak mohl považovat každé skutkové zjištění odporující zásadám formální logiky za takové, které nemůže přezkoumávat. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak podle obviněného v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces.
Dále pak obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se stejně jako soud prvního stupně nezmínil a nijak nevyrovnal s jeho návrhy na provedení dokazování výslechy svědků Ing. R. a M. Soud prvního stupně tento jeho důkazní návrh zamítl. Soud tak založil situaci tzv. opomenutých důkazů. Podle obviněného také není možné závěr o tom, že je osobou zachycenou na videozáznamu poškozeného, podpořit exaktním způsobem. Subjektivní dojem soudu, že je osobou na tomto videozáznamu (která se žádné uvedené trestné činnosti nedopouští) nemůže při dodržení pravidel racionálního uvažování vést k jednoznačnému závěru, že se dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 3/2011, zrušil a aby zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 10 T 75/2010, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám obviněného zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný svými námitkami napadá rozsah provedeného dokazování a jeho hodnocení, resp. závěr odvolacího soudu, který shledal skutkové závěry soudu prvního stupně převážně správnými. Je zjevné, že obviněný neporozuměl pasáži, kterou cituje z rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud zde pouze prezentuje judikaturou obecně přijatý názor, podle kterého jestliže soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a své skutkové závěry řádně logicky zdůvodnil, nemůže odvolací soud jeho rozhodnutí zrušit jen proto, že by sám tytéž důkazy hodnotil s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Nicméně v posuzovaném případě odvolací soud nenaznačuje, že by se jednalo o takovou situaci, kdy provedené důkazy umožňují více variant výkladu skutkového děje a nevyplývá to ani z rozhodnutí soudu prvního stupně. To však Nejvyšší soud dodává pouze nad rámec dovolacího řízení.
V dovolání obviněný na okraj podotýká, že na videozáznamu není on tou osobou, která stříká tekutinu do zámku dveří obviněného. Toto uvádí v souvislosti s námitkou, že nebylo vůbec prokázáno, že on je na videozáznamu. I kdyby však tím chtěl říci, že pouze hlídal, zatímco neztotožněná osoba se dopouštěla ve výroku popsaného jednání, nebylo by možno dát takové námitce takový význam, že by odůvodňovala plné přezkoumání napadeného rozhodnutí a případné jeho zrušení. Nalézací soud se touto námitkou obviněného zabýval a vyhodnotil ji tak, že sice připouští, že obžalovaný pouze hlídá, což je patrné z kamerových záznamů a neustanovená osoba pak poškozuje dveře, ale vzhledem k faktu, že obžalovaný přichází s touto neustanovenou osobou společně do domu, přičemž oba maskují svojí podobu, ať již kapucemi či čepicemi je zřejmé, že oba společně páchají předmětnou trestnou činnost (str. 6 odůvodnění rozsudku). Tyto úvahy jsou nepřesné a nalézací i odvolací soud se měly problematikou případného spolupachatelství či účastenství v této věci podrobněji zabývat. Zde je třeba poukázat na novou právní úpravu účastenství v trestním zákoníku, kde v ustanovení §24 odst. 1 písm. c) je hlídání při činu výslovně označeno za pomoc k trestnému činu tedy formu účastenství, nikoli spolupachatelství. Nejvyšší soud je však toho názoru, že projednání dovolání by nemohlo vhledem k povaze vytýkané vady v tomto konkrétním případě zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být řešena, není po právní stránce zásadního významu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Je třeba si uvědomit, že na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele. Účastenství je sice obecně méně závažnou formou trestné činnosti než pachatelství, avšak na druhé straně spáchání činu s více osobami jej činí výrazně nebezpečnější. Nepochybné také je, že s ohledem na skutkové závěry soudu o motivaci trestné činnosti, byl obviněný Ing. R. S. osobou, která měla pro spáchání činu největší význam.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. R. S. podal dovolání převážně z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a tam kde uplatnil relevantní námitky, byly takové povahy, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch