ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.815.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 815/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného F. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 9 To 533/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 85/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl obviněný F. Č. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle téhož ustanovení trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Trestné činnosti se dle zjištění odvolacího soudu dopustil tím, že v období od 23. 8. 2008 do 19. 2. 2010, ač si byl vědom vyživovací povinnosti vůči svému synovi F. C., ve výši 1.100,- Kč, vůči své dceři E. C., ve výši 900,- Kč, oba bytem Z. O., N., okres Mělník., ve sledovaném období o děti vůbec nejevil zájem, pracovní poměr, v rámci téhož si za období října 2008 až listopadu 2008 vydělal 11.022,- Kč čistého, byl ukončen ze strany zaměstnavatele pro opakované neomluvené absence obviněného, na úřad práce se zaregistroval až 7. 9. 2009, o snížení výživného nežádal, tuto povinnost vyplývající mu ze zákona o rodině, stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. P 131/2001, pravomocným ke dni 8. 2. 2003, platit do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky dětí I. C., na výživném celkem 2.000,- Kč ani částečně neplnil, kdy za dané období dluží na výživném částku ve výši 36.000,- Kč.
Včas podaným dovoláním napadl toto rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle jeho názoru rozhodl správně soud prvního stupně, tedy Okresní soud v Mělníku svým rozsudkem ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 1 T 85/2010. Ten obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když přihlédl k tomu, že byl dne 22. 8. 2008 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 14 T 36/2004, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zákona, přičemž zkušební doba podmíněného propuštění byla stanovena do 22. 8. 2010. Obviněný tedy byl za takový trestný čin v posledních třech letech potrestán a naplnil tak svým jednáním skutkovou podstatu podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Soud prvního stupně poté obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Dovolatel namítá, že odvolací soud ve svých úvahách nedostatečně zohlednil charakter trvajícího trestného činu a zvláštnosti, které z toho při právním posouzení skutku za popsané situace trvají. Úvahy odvolacího soudu by byly správné, pokud by čin byl dokonán za účinnosti trestního zákona a k rozhodování o něm by došlo až za účinnosti trestního zákoníku. Trvající trestný čin pak byl ukončen za účinnosti nové právní úpravy, která je pro obviněného méně příznivá. V žádném směru tak nedochází k dotčení §2 odst. 1 tr. zákoníku, který stanoví, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je pro pachatele příznivější. Obviněný trestnou činnost páchal až do 19. 2. 2010, tedy za doby účinnosti nového trestního zákoníku. Závěrem pak dovolatel navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen a Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tomuto důvodu uplatněné námitky odpovídají.
Své rozhodnutí, kterým odvolací soud překvalifikoval trestnou činnost obviněného z odstavce 3 na odstavec 1 §196 tr. zákoníku, odůvodnil odvolací soud tím, že jednání podle přísnější trestní sazby trvalo pouze od 1. 1. 2010 do 19. 2. 2010, tedy necelé dva měsíce, což je kratší doba než doba čtyř měsíců, která je uvedena v základní skutkové podstatě jako podmínka trestnosti neplnění vyživovací povinnosti. Dle názoru odvolacího soudu nelze proto na jednání obviněného použít přísnější kvalifikaci podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ale pouze kvalifikaci podle §196 odst. 1 tr. zákoníku.
I když odvolací soud neuvádí, že se ve svých úvahách řídil ustanovením §88 odst. 1 tr. zákona účinného v době do 31. 12. 2009, je postup i argumentace, kterou pro své konečné rozhodnutí zvolil, nepochybně aplikací tohoto dříve významného a vysoce pragmatického nástroje trestního práva.
Současná právní úprava však vychází z jiného pojetí a argumenty, které odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku užívá, lze použít pouze v rozhodování o trestu, nikoliv však o vině. Jinými slovy námitky, vznesené nejvyšším státním zástupcem v dovolání, jsou důvodné. Na druhé straně je zřejmé, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody, který by bylo možno uložit i v sazbě §196 odst. 3 tr. zákoníku a po případném zrušení rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu by nedošlo ke změně, která by odůvodňovala aplikaci mimořádného opravného prostředku, když trest odnětí svobody by mohl být z dvanácti měsíců navýšen pouze na čtrnáct měsíců. (Původní rozsudek okresního soudu, ve kterém mu byl tento trest uložen, byl zrušen jen k odvolání obviněného). Projednání dovolání by tedy nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu [§265i odst. 1 písm. f) tr. řádu].
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s ohledem na dikci ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu však toto dovolání odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr