ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.931.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 931/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2011 o dovolání obviněného Ing. S. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2011, sp. zn. 11 To 485/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 77/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. S. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. října 2010, sp. zn. 1 T 77/2010, byl obviněný Ing. S. V. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvacetičtyř měsíců; současně byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době tohoto odsouzení podle svých sil uhradil dlužné výživné a hradil běžné výživné.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. března 2011, sp. zn. 11 To 485/2010, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. S. V. uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu za to trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků; současně obviněnému uložil povinnost, aby ve zkušební době odsouzení podle svých sil uhradil dlužné výživné.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že od srpna 2009 do 10. 5. 2010 při pobytu v okrese Mělník i jinde na území ČR přesto, že si byl vědom své vyživovací povinnosti na dceru N. V., vyplývající mu ze zákona o rodině a následně stanovené rozsudkem Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 42 P 177/2008 ze dne 2. 7. 2008, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2008, ve výši 10.000,- Kč měsíčně na dceru do každého 15. dne v měsíci předem, a ve sledovaném období měl dostatečný příjem, tuto úmyslně bez vážných důvodů neplnil pravidelně a dluží tak celkem za sledované období 90.000,- Kč, z toho k rukám matky I. V. částku 40.000,- Kč a po dosažení zletilosti k rukám dcery N. V. částku 50.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. S. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že se přečinu kladeného mu za vinu nemohl dopustit, neboť v jeho jednání chybí subjektivní stránka. Z provedeného dokazování vyplývá, že matce nezletilé Nikoly Vášové uhradil dne 4. května 2009 na účet částku ve výši 140.000,- Kč, kterou tzv. předplatil výživné nezletilé do budoucna. To, že tato částka představovala právě výživné, tvrdil od počátku, soudy mu však nevěnovaly pozornost. Byl to přitom obviněný, kdo byl oprávněn zvolit, na co má být jím poskytnutá finanční částka použita. Pokud by jeho úmyslem bylo uhradit svůj dluh za družstvem, pak by tento poukázal přímo věřiteli – družstvu. Skutečnost, že matka nezletilé z výživného uhradila kupní cenu za členský podíl v družstvu, obviněný nemohl nijak ovlivnit a ani mu to nebylo známo. Dovolatel je tedy toho názoru, že svou zákonnou vyživovací povinnost vůči nezletilé splnil a žalovaný skutek proto není trestným činem. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, a aby podle §226 písm. b) tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že podle jeho názoru dovolací námitky v něm uplatněné nevyhovují podstatě avizovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel se totiž domáhá změny skutkových zjištění, k nimž v předcházejícím řízení po provedeném dokazování dospěly oba soudy. Ve skutečnosti tedy nejde o námitky právní, ale o námitky skutkové, které nemohou založit pochybnosti o správnosti právních závěrů soudů. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedeného dokazování (tj. že soudy především nesprávně neuvěřily výpovědi obviněného). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Též pokud dovolatel namítá, že se posuzovaného trestného činu nemohl dopustit, neboť svým jednáním nenaplnil jeho subjektivní stránku, i tyto jeho námitky jsou ryze skutkové povahy. I tyto své námitky totiž dovolatel staví na skutkových zjištěních, jež jsou zásadně odlišné od těch skutkových zjištění, jež ve věci (ohledně určení obviněným poukázané částky ve výši 140.000,- Kč) učinily oba nižší soudy. Ani zde tedy nejde o námitky právní. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědi poškozené N. V., z výpovědi svědků I. V., J. T. a Ing. J. Š., a dále též z celé řady listinných důkazů (ze zprávy Výstavbového bytového družstva Mělník ze dne 3. března 2010, z pokladních dokladů a z výpisů z účtů). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň byla spolehlivě vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tvrzení, že finanční prostředky ve výši 140.000,- Kč poskytl matce nezletilé za účelem úhrady výživného nezletilé N. V. Z provedených důkazů vyplývá, že ve skutečnosti se tak stalo proto, aby matka nezletilé mohla uhradit cenu členského družstevního podílu (k tomu srov. úvahy odvolacího soudu na str. 2 – 3 rozsudku i úvahy soudu prvního stupně na str. 8 – 9 rozsudku tohoto soudu). Lze jen na okraj připomenout, že výlučně pouze na majetek obviněného (již dne 3. 8. 1999 došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu majetku mezi obviněným a jeho manželkou – svědkyní I. V.) byla v únoru 2008 pravomocně nařízena exekuce postihující i jeho členský podíl v bytovém družstvu, a že poté v dubnu 2008 došlo mezi manželi V. k uzavření dohody o vypořádání majetkových vztahů, na jejímž základě se svědkyně I. V. stala výlučným nájemcem družstevního bytu a členem bytového družstva. Jestliže soudy učinily pak závěr, že svědkyně I. V. uhradila družstvu, které v rozsahu hodnoty členského podílu mezitím uspokojilo pohledávku exekutora vůči obviněnému, částku, kterou ji i na základě dříve uzavřené dohody za tímto účelem zaslal obviněný, pak tomuto zjištění soudů nelze ničeho vytýkat. V posuzované věci je zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík