ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.947.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 947/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2011 dovolání podaná obviněnými R. J. a V. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 50 To 595/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 138/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. J. a V. B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 2 T 138/2010, byli R. J. a V. B. uznáni vinnými zločinem těžkého ublížení na zdraví (pozn.: ve výroku je uvedeno pouze „ublížení na zdraví“, tuto nesprávnost napravil odvolací soud) podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku rovněž ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za které byl R. J. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, přičemž nad ním byl současně vysloven dohled, obviněný V. B. byl odsouzen shodně včetně vyslovení dohledu, pouze zkušební doba byla stanovena na tři roky. Poškozený Z. H. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích odvolání. K odvolání státního zástupce rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 50 To 595/2010, tak že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými a odsoudil shodně jako soud prvního stupně, stejně rozhodl také o náhradě škody a odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl. Důvodem pro zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně byla pouze chyba v právní větě výroku, kde byla kvalifikace podle §145 odst. 1 tr. zákoníku slovně vyjádřena jako ublížení na zdraví, přičemž se jedná o těžké ublížení na zdraví.
Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že dne 13. 3. 2010 kolem 22.50 hodin v obci R., okres D., v domě čp. ...., společně vnikli po vytlačení a vysazení vstupních dveří do chodby bytu poškozeného Z. H. Zde obviněný R. J. napadl Z. H. úderem pěsti do obličeje, po kterém poškozený upadl na zem. Následně do poškozeného, který v tu dobu ležel na zemi, oba obvinění každý nejméně jednou kopl, a to do horní poloviny těla poškozeného. Tím poškozenému Z. H. způsobili krevní podlitinu v oblasti pravé očnice, malou tržnou ránu délky 1 cm v zevní části pravého obočí, otok a oděrky nosu, zlomení střední etáže obličejových kostí včetně nosních kůstek s převahou vpravo při očnici a lehký otřes mozku, což si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci v Domažlické nemocnici a. s. v době od 14. 3. 2010 do 19. 3. 2010. V důsledku tohoto napadení byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života nejméně do 31. 5. 2010 a to tím, že nemohl nic kousat a mohl jíst pouze tekutou a kašovitou stravu s nutností dodržovat poloklidový režim do doby samovolného srůstu zlomenin, když tento stav odůvodňoval vystavením pracovní neschopnosti od 13. 3. 2010 do 31. 5. 2010, která však nebyla vystavena s ohledem na skutečnost, že poškozený je invalidní důchodce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Janči společné dovolání , kterým napadli všechny jeho výroky a odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že jde o nesprávné právní posouzení věci.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu odůvodnili obvinění tím, že výpovědi vyslechnutých svědků se do jisté míry rozchází v závislosti na jejich vztahu k obviněným a k poškozenému. Krajský soud měl podle jejich názoru brát zřetel na změněné výpovědi bezúhonných svědků na rozdíl od osob, jejichž trestní minulost je velmi bohatá. Podle názoru obviněných se soudu první ani druhé instance nepodařilo zjistit skutkový stav věci a obvinění byli odsouzeni pouze na základě nejednoznačných důkazů.
Obvinění proto navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k podanému dovolání věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obvinění označují jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obvinění uvádějí pouze námitky směřující proti hodnocení důkazů soudem druhého stupně. Nad rámec dovolacího řízení pak Nejvyšší soud dodává, že námitky jsou formulovány spíše povrchně a nekonkrétně, naopak odvolací soud logicky a přesvědčivě vysvětlil, proč hodnotil svědecké výpovědi způsobem, jakým je hodnotil. Odůvodnění jeho rozhodnutí tak nevzbuzuje pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění R. J. a V. B. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch