ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.11.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 11/2011-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2011 stížnost obviněného L. R. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Tmo 11/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 18. 2. 2011, sp. zn. 2 Tm 7/2010, byl obviněný L. R. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a byl mu podle §173 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným a bylo rozhodnuto o vině spoluobviněného mladistvého R. N.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v neprospěch a částečně ve prospěch obviněného L. R. odvolání, které bylo předloženo Vrchnímu soudu v Olomouci dne 4. 4. 2011. Dne 12. 4. 2011 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že si je vědom toho, že v brzké době započne výkon dlouhodobého trestu odnětí svobody, a zdvořile žádá, aby mu bylo před započetím jeho výkonu umožněno zařídit si na svobodě nejnutnější věci, především ve vztahu k jeho rodině. Především by se chtěl setkat se svou tetou, která je těžce nemocná.
V závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Tmo 11/2011, a aby jej propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Brně podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce.
Vrchní soud v Olomouci zdůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že na straně obviněného stále trvají důvody vazby podle §67 písm. a) a c) tr. ř. V řízení došlo k výrazné změně, obviněnému byl uložen citelný trest odnětí svobody, byť dosud nepravomocně. Tato skutečnost výrazně zvyšuje intenzitu shledaného důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř., navíc státní zástupce se v podaném odvolání domáhá daleko přísnějšího trestu odnětí svobody. Obviněný při svém vzetí do vazby u výslechu uvedl mimo jiné, že se trestné činnosti dopouštěl, protože byl na tom špatně psychicky, přišel o byt, ve firmě, kde pracoval, měl nedorozumění, měl tam zpronevěřit peníze, bydlel s přítelkyní u tety, ale strýc jim řekl, že musí odejít, dostal se na ulici. Obviněný nemá úzké vazby na sociální okolí, bydliště, zaměstnání a rodinu. Trestné činnosti se dopustil v době podmíněného trestu odnětí svobody a to tak, že přepadával starší ženy, kterým i za použití násilí odcizoval kabelky a tašky. Vrchní soud s ohledem na dobu páchání posuzované trestné činnosti, jejího charakteru, způsobu provedení a mnohost útoků shledal existenci reálné obavy, že by se obviněný v případě svého propuštění choval způsobem uvedeným v ustanovení §67 písm. a) a c) tr. ř. Vrchní soud se dále zabýval i otázkou, zda v řízení nedošlo k neodůvodněným průtahům, a dospěl k závěru, že nikoli.
Nejvyšší soud nemá, co by naznačeným závěrům Vrchního soudu v Olomouci vytknul. Nutno říci, že ani obviněný ve své stížnosti tyto závěry nenapadá, pouze velmi stručně žádá své propuštění na svobodu, aby si mohl zařídit nejnutnější věci, především ve vztahu k rodině. Uvádí také, že jeho teta je nemocná, což však nijak nedoložil. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem vrchního soudu v tom směru, že nepravomocným uložením trestu odnětí svobody a také odvoláním státního zástupce se obava z uprchnutí, resp. skrývání obviněného a z opakování trestné činnosti výrazně umocnila. Ani obviněný sám neuvádí nic, čím by tyto závěry mohl vyvrátit. Trestné činnosti se dopouštěl v situaci, kdy se ocitl bez zázemí a finančních prostředků a v takové situaci by se s největší pravděpodobností v případě propuštění na svobodu ocitl opět.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného L. R. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch